APS-C vs Full-frame: Má smysl přemýšlet o velikosti snímače?
O rozdílech mezi Full-frame (FF) a cropem (DX, APS-C) toho bylo napsáno mnoho. Jejich vlastnosti i funkce se ale někdy zdají být až příliš komplikované. Proto si tyto vlastnosti ukážeme na praktických příkladech a podíváme se na to, jaké mají oba systémy výhody a v čem naopak zaostávají.
Pojďme se podívat na to, co všechno velikost snímače ovlivňuje, kdy je dobré o tom přemýšlet. Zaměříme se na významné rozdíly v úhlu záběru objektivu i na rozdíly v podání neostrých částí snímku (bokehu).
Velikost snímače
Jsou značky, kde menší čip automaticky znamená horší systém. To ale neplatí o fotoaparátech značky Nikon. Ten i do fotoaparátů nižších řad dává to nejlepší vybavení. Jako příklad se můžete podívat na novinku Z50 II.
Full frame fotoaparát má snímač o velikosti původního kinofilmového políčka 36 x 24 mm, vůči tomu má APS-C fotoaparát velikost snímače 24 x 16 mm.
Velikost fotoaparátu
Jedním z důvodů, proč si i profesionální uživatelé pořizují APS-C fotoaparáty je především jejich velikost a váha. Malý snímač umožňuje zmenšit konstrukci objektivů i tělo fotoaparátu a tím i výsledné rozměry a hmotnost sestavy. Na cestách je to pak velkou výhodou.
Úhel záběru a ohnisko objektivu (crop-faktor)
Někdy bývá nesprávně vysvětleno, že s crop faktorem se mění ohnisko objektivu. To ale není zcela přesné. Ohnisko objektivu je stejné, pouze se v závislosti na velikosti čipu mění úhel záběru, který je skrze objektiv vidět.
Na malém čipu pak úhel záběru odpovídá ohnisku objektivu vynásobeného o crop factor (neboli poměr velikosti malého snímače oproti velkému snímači; u Nikonu je to 1,5x; u Canonu pak 1,6x).
Pro lepší přehled používám ve fotkách tyto ikony:
Pro konkrétní představu máme objektiv o ohnisku 150 mm, který má na FF úhel záběru 16°. Když ho nasadíme na APS-C, má tento stejný objektiv úhel záběru 12°, což poté odpovídá, jako bychom na FF nasadili objektiv s ohniskem 225 mm (150*1,5).
Jinými slovy, chceme-li mít na malém čipu stejný úhel záběru 16° jako na velkém čipu, musíme použít objektiv s ohniskem 100 mm (150/1,5).
V případě wildlife má nespornou výhodu malý čip, jelikož nám více přiblíží objekty focené v dálce. Stačí nám tak menší objektiv i na velmi velkou vzdálenost (při nasazení 500 mm objektivu získáme úhel záběru, jako bychom na velkém čipu měli objektiv 750 mm).
Pokud zohledníme pouze ohnisko, pak má v krajině a noční fotografii výhodu velký snímač, a to díky větší dostupnosti kvalitních a světelných objektivů v širokém ohnisku. Pro velmi široký úhel záběru 104° nám na FF stačí objektiv 14 mm, ale v případě APS-C potřebujeme objektiv s ohniskem pod 10 mm, což je konstrukčně mnohem složitější a jejich dostupnost ve vynikající kvalitě a světelnosti je omezena.
U portrétů je to celkem remíza, jelikož můžeme pohodlně použít stejná kvalitní skla na oba systémy, jen musíte počítat s crop faktorem. Mnohem zajímavější je u portrétu vliv velikosti snímače na bokeh.
Hloubka ostrosti a podání neostrých částí snímku (bokeh)
Jak je to fyzikálně s hloubkou ostrosti na různých ohniscích, se dozvíte v učebnicích optiky a fyziky. Pokud vás toto téma zajímá více do hloubky, přečtěte si o hyperfokální vzdálenosti. Tady se na to podíváme především prakticky.
Celá problematika je trochu složitější, ale my si ji zjednodušíme. Vybereme si objekt, který chceme mít na fotografii ostrý, a na něj namíříme ostřící bod. Zaostřením určujeme vzdálenost od fotoaparátu, kde se nachází nejostřejší část obrazu – tomu říkáme rovina zaostření.
Hloubka ostrosti je potom oblast před a za touto rovinou, kterou stále vnímáme jako ostrou. Přibližně jedna třetina této ostré oblasti se nachází před zaostřeným objektem a dvě třetiny za ním.
Čím blíže je zaostřený objekt k fotoaparátu, tím je hloubka ostrosti menší, takže ostrá oblast je kratší. Naopak při zaostření na vzdálenější objekt je hloubka ostrosti větší, takže ostrá oblast zabírá větší část scény.
Hloubka ostrosti je vzdálenost, ve které snímek vnímáme ostrý. Hyperfokální vzdálenost je potom místo, na které když zaostříme při určité cloně, tak bude ostrý celý snímek.
Hloubka ostrosti je přímo závislá na ohnisku objektivu. Proto můžeme říct, že hloubka ostrosti je na malém čipu větší, jelikož pro stejný úhel záběru používáme objektiv s menším ohniskem.
S tím souvisí, že podání neostrých částí (bokeh), je na velkém čipu jemnější. A to i díky tomu, že velký čip má velké buňky a kontury artefaktů jsou tak v rozmazaném pozadí jemnější.
U portrétu chceme zpravidla malou hloubku ostrosti, aby se nám tvář krásně oddělila od pozadí. Při focení krajiny naopak chceme, aby hloubka ostrosti byla co největší, tak, abychom měli ostré všechny části snímku.
Pokud budeme mít na malém snímači objektiv o ohnisku 13 mm, bude při cloně 8 snímek ostrý od 60 cm až do nekonečna. Ale když na velkém snímači při stejném stejném úhlu záběru budeme mít objektiv s ohniskem 20 mm, bude při cloně 8 snímek ostrý od 90 cm.
Jestliže budeme mít v kompozici objekt pod touto zaostřovací vzdáleností, budeme muset použít pro ostrost celého snímku velmi velkou clonou (zde už se nejspíš projeví nedostatky vlivem difrakce) a nebo metodu Focus stacking.
Staré objektivy měly výhodu, že na nich byl přímo vyznačen vliv clonového čísla na hloubku ostrosti. Dnes pro přesné určení můžeme využít mobilní aplikace.
Rozdíl se může zdát nepatrný a při tisku velikosti A4 nejspíš nebude ani viditelný, ale na větších formátech by již byl znát. Zůstává pak otázkou, zda je při takovéto kompozici pro lidské vnímání přirozené, mít zaostřený celý snímek, ale na to si musí odpovědět každý autor sám.
Kvalita podání obrazu při nízkém osvětlení (šum)
Při nízkém osvětlení platí jedno pravidlo, čím novější a profesionálnější fotoaparát, tím méně bude šumět. Velký čip má větší světlocitlivé buňky a tím pojme větší množství světelného toku a tím je předurčen k lepšímu podání obrazu při nízkém osvětlení.
U porovnání dvou snímků je vidět, že malý čip obsahuje hrubší šum a více barevného smetí, se kterým se potom hůře pracuje. Ale musíme zde ještě zohlednit rozdílné vývojové stáří, kdy Z50 je o 5 let starší než Z6 III. Zajímavé by bylo porovnání šumu s novinkou Z50 II, která ale ještě v okamžiku testování nebyla na trhu.
Přednosti velkého snímače
- Menší hladina šumu v nízkém osvětlení
- Lepší dostupnost světelných širokoúhlých objektivů
- Menší hloubka ostrosti a jemnější bokeh
- Plusy využijeme hlavně při focení portrétu nebo noční fotografie
Přednosti malého snímače
- Díky crop faktoru mají teleobjektivy delší ohnisko “větší přiblížení”
- Sestavy jsou zpravidla lehčí a menší
- Větší hloubka ostrosti a tím proostření celé plochy snímku na nižších clonách
- Plusy využijeme hlavně při focení wildlife nebo krajiny
Závěrem
Doufám, že nyní už máte o snímačích lepší přehled. Snad vám toto shrnutí usnadní i výběr, při kterém je primárně třeba zvážit, na co budete fotoaparát používat.
Dalším a mnohem důležitějším rozhodovacím faktorem by měly být funkce fotoaparátu. Například stabilizace čipu, rychlost a přesnost automatického ostření na oko, zvířata apod. Pro každodenní použití je důležité i rozložení ovládacích tlačítek nebo způsob vyklápění monitoru. Z profesionální hlediska určitě bude dobré neopomenout ukládání na dvě karty, možnosti připojení dalších zařízení, výdrž a nabíjení baterie z powerbanky. A v neposlední řadě ergonomie držení.
Všechny tyto parametry jsou pro koupi nesmírně důležité. Pokud váháte, doporučuji si předvybrané foťáky půjčit, např. z půjčovny Fotori, kde jsem si i já, pro tento test, foťák půjčil. Máte tak možnost si foťák osahat a otestovat všechny, pro vás, důležité funkce.