Většinou tady na blogu moc o technice nepíšeme, on hardware ostatně ani není jeho hlavní zaměření. Chystám se otevřít tuto technickou kapitolu, resp. mírně navázat na to, o čem psal Michal minulé pondělí, a to s rizikem toho, že se strhne plamenná diskuse pod článkem.

Z došlých čtenářských fotografií jsme se tentokrát pustili do úprav černobílého snímku digitalizovaného skenováním filmové předlohy.

V sobotu jsem fotil svatbu, ale o té psát nechci. Ono o ni totiž ani tak nejde. Nejde ani o tu přiloženou fotku ze svatby, kterou v článku můžete vidět. Jde o fotku, která zde chybí a kterou tak nezbývá než slovy popsat. Vydržíte-li číst až do konce, tak snad na ni nezapomenete, když se dostanete do podobné situace.

ZONER software se stal sponzorem brněnské kapely Tibet, která má po letech novou desku s názvem Robinsonaut, jejíž stejnojmenný singl právě hraje v rádiích. Jelikož jsme zjistili, že promo fotografie k této desce jim pořídila mladá fotografka – Magdalena Šteflová – studující architekturu ve Velké Británii a přivydělávající si focením jak v Česku, tak na ostrovech, vyzpovídali jsme ji ohledně zkušeností s focením a případnými rozdíly mezi českým a zahraničním klientem.

Co mají společného Oliviero Toscani, italský fotograf, a Velikonoce? Téměř nic. Až na jeden školní úkol, který se týkal fotografování vajíček a tady už spojení s Velikonocemi snadno najdeme. Ba co víc – do focení podobného cvičení se můžeme rovnou pustit.

Zatímco v módní fotografii se vyhlazují vrásky o sto šest a digitální plastická chirurgie pokouší hranice toho, co je a co není pro diváky ještě únosné, my šli tentokrát opačným směrem a nechali jsme obličejovým rysům vyniknout. Hranice jsme tak pokoušeli pouze jedny – a to hranice Zoner Photo Studia 14.

Pro dnešní článek jsme si vzali oproti minule o něco větší sousto k úpravám a prověřili tak schopnosti Zoner Photo Studia při práci s lokálními nástroji pro retušování. Výsledek? Podívejte se sami.

Barevná fotografie existuje asi sto padesát let, tedy budeme-li počítat i její nejranější počátky. Přes toto poměrně dlouhé období nemalá část fotografů stále zůstává, nebo se alespoň občas vrací, k černobílým snímkům. Nic se nezměnilo ani s příchodem digitálních fotoaparátů. Pouze zjednodušilo. Z barevného digitálního snímku lze černobílý vytvořit doslova na jedno poklepání myší. Ne vždy je to ale ten nejlepší nápad.