Přemýšleli jste někdy nad tím, zda stejné množství péče, jaké věnujete pořízení fotografií, dáváte i do jejich správy a archivace? Já nedávno tu druhou část slušně zanedbával a málem se mi to vymstilo. Nabízím vám tedy poučení z mých vlastních chyb.

Každý začínající fotograf touží po zpětné vazbě, ideálně po pozitivní zpětné vazbě. Aby ale mohl slyšet pochvalné názory, musí jeho snímky něčím zaujmout. Tam, kde chybí zkušenosti a praxe, můžou dopomoct méně obvyklé technické pomůcky či fotografické postupy, a tak i já už nějakou dobu pošilhávám po takových pomůckách – konkrétně objektivech typu rybí oko.

Tento článek nepojednává o kompozici, ani o tom, že byste se měli během focení otáčet. Jedná se o trik, jak snížit šum v obraze, a tím dosáhnout technicky co nejkvalitnějších záběrů.

Koupíte si zrcadlovku, vyzkoušíte několik typů objektivů – setové, základní, portrétní, tele – to je celkem běžný postup. Potom ale najdete zmínku o jakýchsi tilt-shift objektivech. Po chvíli vyhledávání najdete videa, díky kterým si chcete tilt-shift taky hned vyzkoušet. V dnešním článku se vám pokusím odpovědět, k čemu tilt-shift objektivy slouží, jak s nimi pracovat a jak je lze softwarově obejít.

Zpracování fotek na počítači nám dává obrovské možnosti a dovoluje každému upravit si fotky podle jeho vkusu a nálady. Problémem ale může být naprostá volnost, která občas vede ke vzniku tolika variant, že si z nich ani autor nemůže vybrat. Alespoň mně se to stává pravidelně.

V posledních letech nabývá na oblibě focení s bleskem umístěným ne na těle foťáku, ale někde jinde ve scéně, plus odpalovaného dálkově, ať už kabelem nebo některým z bezdrátových systémů. Charakter výsledného světla je možné dále upravovat různými modifikátory. Tento článek je o tzv. gelových filtrech, které dokáží měnit samotnou barvu světla.

Správnou volbou expozičního času a prací s fotoaparátem můžete vnést do fotografie kus svého já a snímky obohatit, učinit je výjimečnými. Pravidlo, že fotografie musí být dokonale ostrá, už dávno neplatí.

Za prvních šest týdnů focení se svou první digitální zrcadlovkou jsem získal čtyři – z mého pohledů zcela zásadní – postřehy. Od toho, za kolik a kde pořídit první foťák, až po to, kde hledat inspiraci k fotografování. Kdybych je znal pár měsíců zpět, tak by mi ušetřily mnoho času a energie, proto bych se o ně s vámi rád podělil.

Použití blesku je při fotografování vždy zcela zásadní rozhodnutí neboť se zcela mění nejen práce s aparátem, ale také výsledná podoba snímku. My si projdeme základní charakteristiky a vlastnosti blesků.

Zadání dalšího fotoúkolu je tu, budeme po vás chtít festivalové fotografie, a to hned ve dvojím provedení. Vybrali jsme také vítěze posledního úkolu, není to náhodou vaše maličkost?

Sekvenční snímání je velmi oblíbeným nástrojem při fotografování rychlých akcí. Velmi často se s ním pracuje ve sportovní fotografii, kde umožňuje zachytit část děje a poté vybrat nejlepší snímek co do ostrosti a kompozice. Pracovat se však dá se snímky i jinak.

Ne vždy je ostrá fotografie tím jediným a správným cílem našeho snažení. Snímky pořízené dlouhou expozicí mají své kouzlo a mnohdy neopakovatelnou atmosféru, která diváka přímo vtahuje do fotografie.

Každý snímek je originální a na každém snímku najdeme něco jiného, ty divácky atraktivní však mají společného jmenovatele, kterým je dodržování různých kompozičních pravidel.

Ještě jednou se dnes budu věnovat čerstvým uživatelům digitálního fotoaparátů, přeci jen není zcela jednoduché zvládnout vše dobře napoprvé. Věřím, že i ti, kdo mají digitál delší dobu, tak ocení menší opakování.

S výše uvedenou poučkou sice nemusíte souhlasit, nicméně její dodržování vám přinese kýžený výsledek ve většině případů. Není nic horšího, než snímek, který má perfektní atmosféru i kompozici, ale je neostrý. Ostření a práce s clonou je základem dobrého snímku.

Kdyby nebylo světla, nic bychom neviděli a ani bychom nic nezachytili na filmovou emulzi či snímač digitálního fotoaparátu. Světlo je totiž tím nejdůležitějším prvkem při vzniku fotografie. Nesmí ho však být příliš mnoho ani příliš málo. O tom, kolik světla využijeme, rozhodujeme sami při volbě expozice. A co že to vlastně ta expozice je?

Již starověcí matematikové se zabývali hledáním nejkrásnějšího poměru stran obdélníku, trojúhelníku a dalších geometrických těles. Jejich učení využívali zejména architekti, kteří podle něj stavěli pyramidy a chrámy, které dodnes obdivujeme pro jejich krásu a eleganci. Tento poměr, později nazvaný zlatý řez, či z něj odvozené křivky, lze nalézt i v přírodě. Příkladem mohou být šnečí ulity nebo uspořádání jader slunečnice - jednoho z nejfotografovanějších letních motivů...