Černobílá nebo život

Barevná fotografie existuje asi sto padesát let, tedy budeme-li počítat i její nejranější počátky. Přes toto poměrně dlouhé období nemalá část fotografů stále zůstává, nebo se alespoň občas vrací, k černobílým snímkům. Nic se nezměnilo ani s příchodem digitálních fotoaparátů. Pouze zjednodušilo. Z barevného digitálního snímku lze černobílý vytvořit doslova na jedno poklepání myší. Ne vždy je to ale ten nejlepší nápad. 

Barva hraje ve fotografii velkou roli. Dokážeme popsat celou řadu rozdílných barevných odstínů (podle některých genderových narážek ženy více než muži) a můžeme také popsat jejich působení na diváka s pomocí psychologie barev. Při fotografování se dokonce lze zaměřit pouze na vjem barev a zachytit jejich kontrast nebo naopak podobnost. Byť se to nemusí zdát tak patrné, barva je důležitá i v černobílé fotografii. Například při focení na černobílý film se dříve k dosažení většího kontrastu modré oblohy a bílých mraků používal oranžového filtru. Podobně se lze chovat i v případě převodu digitálních barevných fotografií, o kterých se dále budeme bavit, do škály šedých odstínů.

Převod do černobílé má vždy nějaké subjektivní pozadí. Zda vůbec převést a hlavně jak, to záleží vždy na fotografovi. Stejně jako by se sám sebe měl ptát, co jej na scéně tak zaujalo, že zmáčknul spoušť, měl by se také zamyslet nad tím, proč chce snímek zbavit barev. Lidskému vnímání tak najednou „odstřihne“ jakékoliv barvy, a tak i jednu ze zásadních vizuálních informací. Za jakých okolností a z jakých důvodů tedy snímky odbarvovat?

Než se pustíme do přímé odpovědi na výše vyřčenou otázku, řekněme si nejprve proč nepřevádět, nebo ještě lépe, k čemu vám pouhý převod do černobílé nepomůže. Odbarvením ani průměrnou fotografii nepozvednete na sebevětší umění. Forma, jakou své fotografické sdělení předáte, je pouze jednou stranou mince. Tou druhou je obsah. Když nebude stát obsah za to, žádné barevné (a ani jiné) změny to nezlepší.

Další chyby se můžete dopustit v případě, že je barva důležitým prvkem a vy ho tak ze snímku odstraníte. Nakonec, samozřejmě i špatný převod do černobílé může dobrému snímku ublížit (například vzniknou tmavé stíny v obličeji, které v barevném snímku nebyly, červené tričko osoby na fotce ve škále šedé dokonale splyne se zelenými listy na pozadí apod.). Myslete na to, že barvy z původní fotografie, mohou mít v černobílém finále odlišný jas, a tak se s nimi dá i pracovat během převodu.

Některé scény však samy vybízí k převodu do černobílé. Třeba proto, že v konkrétním snímku na sebe barvy zbytečně upozorňují, ale přitom nehrají žádnou podstatnou roli. Zbavit se tak můžete i barevného šumu nebo špatného vyvážení bílé, obzvlášť s více různými světelnými zdroji. Černobílé provedení se může hodit i ke konkrétním fotografickým žánrům jako jsou reportážní snímky, dokumentární fotografie, portréty nebo zátiší. Nikdo ale neříká, že se fotografie s popsanými neduhy anebo tyto disciplíny bez převodu do černobílé neobejdou.

Odbarvení se dá provést pochopitelně různě, v rozdílných aplikacích a s využitím různých nástrojů. Máte-li čas a chuť, klidně ze startu experimentujte a zkoušejte, jaký bude mít konkrétní převod dopad na vaše snímky. Potom výsledky různých převodů vedle sebe porovnejte. Pamatujte přitom na to, že jakékoliv zásahy do snímku by měly sdělení vašich fotografií podpořit, nikoliv potopit. Podívejte se na výsledné fotografie po převodu s odstupem. Nejsou příliš světlé, tmavé, málo nebo naopak až moc kontrastní? Neztratily se některé podstatné informace během převodu?