Experiment: otestujte si chování světla (nejen) v krajině. Pomůže vám makrofotografie

Fotografování je z velké části o práci se světlem. Ať už vás baví focení krajiny nebo fotíte portréty kamarádů, všude se výrazně projeví směr a kvalita světla. Jak přesně fotony ovlivní váš objekt, si můžete vyzkoušet sami na stole a stačí k tomu běžné věci z domácnosti.

Světlo je fotografův nejlepší přítel. Každý už asi slyšel, že krajiny se fotí ráno nebo večer právě proto, že slunce je v tu chvíli ve správné pozici. Podobně důležitá je pozice světelného zdroje i v dalších fotografických oblastech.

Zatímco u přírodních scenérií je otestování různých pozic světla zdlouhavé, doma si můžete udělat jednoduchý pokus, ve kterém slunce zastoupí lampička či čelovka a příslušné efekty si pak snadno otestujete a uvědomíte.

Příprava

Důležité je mít hlavní objekt nebo objekty. Je výhodné zvolit si něco malého, abyste se nemuseli na snímku trápit okolím. Vyloženě ideální je tedy makroobjektiv a cokoliv, co jím můžete nafotit. Aby různé pozice světla vůbec měly nějaký účinek, nesmí být focená věc placatá (jako například papírový leták), ale spíše plastická. Já jsem si vybral plošný spoj, kdysi spálený elektrickým výbojem. Podobně si dokážu představit cokoliv jiného a nemusí jít jen o jeden objekt: efektní mohou být detaily nářadí, ale stejně tak třeba rozsypané zavírací špendlíky, nasbírané mořské ulity či všelijaké kuchyňské náčiní.

Světelný zdroj může být cokoliv: lampička, mobil, světlo na kolo nebo pokud máte rádi divočinu, tak klidně žárovičky na vánoční stromek. Pro začátek bych se ale raději omezil na méně chaotický zdroj, u kterého uvidíte jeho účinek mnohem lépe.

Poslední je váš oblíbený fotoaparát a pravděpodobně i stativ. Jako podklad jsem použil černý papír, abych neměl na fotkách ani kousek žlutého stolu, ale tento prvek není příliš důležitý.

Jak fotit

Je lepší pracovat ve tmavé místnosti, ať vás neovlivňuje venkovní světlo. Případně stačí počkat na setmění a problém se sám vyřeší.

Ačkoliv stativ nebo jiná podpěra aparátu nejsou striktně nutné, pokud se rozhodnete fotit „z ruky“, pak vězte, že světla bude opravdu málo. Přitom expoziční dobu musíte udržet krátkou, aby nedošlo k rozmazání pohybem fotoaparátu.

Podle objektivu, stabilizace fotoaparátu a vaší stability může být expozice kolem 1/50 sekundy. Kvůli tomu v závislosti na použitém světle a objektivu nejspíš budete nuceni použít vysoké ISO, často i přes hodnotu 3 200. Stativ vás tohoto problému zbaví a můžete fotit s nastaveným ISO 100 a při delší expozici nasbírat dostatek světla.

Stativ má ještě jednu velkou výhodu: při jeho použití odpadne starost o fotoaparát, takže získáte prostor se plně věnovat světlu. To nemusíte nikam pokládat nebo fixovat na stojan – většinou jej stačí držet v ruce. U světla nevadí, pokud se při focení chvěje. Velmi rychle se tak dá zkoumat jeho správná pozice.

Při samotném focení je lepší používat manuální režim fotoaparátu, protože mezi světlými a tmavými místy je velký rozdíl ve světlosti a automatika bývá zmatená. Manuální režim dovoluje přesnou kontrolu situace a také opakovatelnost.

Tentokrát nebudu u jednotlivých snímků uvádět nastavení expozice, protože jsem některé obrázky na počítači lehce zesvětloval a také proto, že jsem nedodržoval vždy stejnou vzdálenost lampy (což mění světlost snímku a tím i expozici), takže by to konkrétní nastavení bylo spíš zavádějící. Pohyboval jsem se ale kolem clony f/5.6, ISO 100 a času 1/5 sekundy. Ohnisko bylo vždy 100 mm. (Vše platí pro full-frame fotoaparát.)

Start: světlo zepředu

Na první pohled by se zdálo, že světlo ze směru, odkud se fotí, by dávalo největší smysl – blesk je také připojený přímo na fotoaparátu. Jenže to je jen proto, že je to tak nejjednodušší. Samotné světlo z pozice fotografa je spíš ploché a nudné.

V tomto případě jsme na tom ještě dobře, protože i když byla stolní lampa přímo nad objektivem, fotíme v tak miniaturních vzdálenostech, že z pohledu scény se zdá, jako by světlo bylo výrazněji shora. Díky tomu jsou zde přece jen nějaké menší stíny, které vytváří dojem plasticity.

Světlo šikmo zboku

Lampu jsem posunul o 45 stupňů doprava, takže se objevily výraznější stíny a součástky jsou zajímavější.

Světlo zboku

Třetí snímek ukazuje lampu umístěnou zboku. Stíny se opět zvýrazňují.

Otáčení lampy kolem objektu v jedné ose, ale není jediná možná změna. Co když ji například snížíme? Světlo je opět zboku, ale tentokrát se prakticky dotýká desky stolu.

Stalo se několik věcí: vertikální tvary jsou buď stejně nasvícené nebo dokonce více, pokud jsou lesklé a světelný zdroj se od nich odrazil přímo do fotoaparátu. V takových místech se v podstatě koukáme přes zrcadlo přímo do lampy, což můžeme nebo nemusíme chtít.

Druhý efekt je opačný, horizontální části jsou osvětlené méně. Podkladová zelená je mnohem temnější, takže cokoliv je nad ní, teď mnohem více vystupuje ze snímku.

Světlo zezadu zboku

Dalším putováním lampy scénu ještě zdramatizujeme.

Rozdíly mezi temnými a tmavými místy jsou výraznější, vidíme hlavně obrysy. Bohužel se ještě více zviditelnil také prach na několika místech, kterých jsem si s hadrem nevšiml. Prachové částice jsou ostatně v těchto situacích velký nepřítel a sami uvidíte, jak dobře začnou být s tímto nízkým světlem patrné a jak je po utření okamžitě nahradí jejich kolegové.

Možná se vám zdá, že objekty před aparátem se staly temnými až nepřehlednými. Na to existuje snadná pomoc. Stačí na opačnou stranu, než je zdroj světla, umístit nebo přidržet bílý papír. Od něj se světlo odrazí a vykreslí dění ve stínech. Vytvořili jsme tak takzvané výplňové světlo.

Světlo zezadu

Zbývá poslední směr. Světlo zezadu přirozeně vytváří siluety. Tady se navíc odráží od vodorovné plochy, takže tento záběr byl pořízený s desetkrát kratší expoziční dobou, aby nebyla polovina obrázku úplně bílá.

Pokud by byl odlesk světla problém, stačí ho umístit výš a kontrast přestane být tak extrémní.

Paralela s krajinou

O tom, že světlo funguje stejně i v jiných měřítkách, se můžete přesvědčit na následujících snímcích  Jižní Moravy.

Pokud fotíte se světlem za zády, bude krajina bez stínů, tedy nudná a nepřehledná.

Naopak při slunci z boku jednak vystoupí stromy nebo domy a také se každý kopeček projeví jemným či temnějším stínem na povrchu.

Při focení proti slunci vyniknou horní části kopců, zatímco jejich boky k nám přivrácené jsou tmavé.

Přírodní záběry jsou jen pro ilustraci. Podobně jako u makra nebo u krajiny by se světlo chovalo například i u lidí, ať už v ateliéru, nebo venku.

Další možnost – pruh světla

U makra je velkou výhodou ovládání světla. Pozice není vše, můžeme ho i rozptylovat nebo naopak  ořezávat. Mezi dvěma knihami lehce vytvoříte světelný pruh.

Experimentujte

Na stole zvládnete během krátké chvíle nafotit spoustu kompozic a tím se procvičíte. Inspirací vám mohou být další fotky stejného obvodu.

Platí zde běžná kompoziční pravidla, využít můžete i různé odrazy a rozostření elementů v pozadí. Je to zábava, která vám přinese nové znalosti a pohled na světlo a jeho využití.