Fotit na šířku nebo na výšku?

Otázka, zda fotit na šířku a nebo na výšku vás pravděpodobně napadla už nesčetněkrát. Faktem je, že většinou převažuje šířka. Lidský zrak je totiž uzpůsoben k horizontálnímu vnímání světa. Tedy na šířku. A právě tak jsou navrženy fotoaparáty a většina stolních zobrazovacích zařízení. Dominanci horizontality teprve nedávno narušily chytré telefony, které, jak víme, posouvají orientaci na vertikální zobrazení.

Na rozdíl od fotoaparátu a všech ostatních zařízení má lidské oko jednu důležitou schopnost. Je to periferní vidění. S ničím takovým však při tvorbě fotografie nepracujeme. A to představuje výzvu, jak do ohraničeného formátu fotografie vměstnat vše, co náš zrak (a často i jiné smysly) dokáže zachytit. O to důležitější je správně se rozhodnout, jak fotku rámovat a co všechno do ní zahrnout. A také kdy je vhodné opustit přirozenost našeho vidění a komponovat na výšku.

Mnoho z vás si pod pojmy šířka a výška ve fotografii představí krajinu a portrét. O tom, který formát zvolíte, by však měl rozhodovat váš tvůrčí záměr. Pokusím se nyní nastínit několik užitečných příkladů, které vám mohou pomoci při rozhodování. Nejedná se však o seznam pevně daných pravidel. Vždy se nejprve zamyslete nad obsahem, který chcete fotografií sdělit.

Kdy fotit horizontálně neboli na šířku?

• Když je hlavní objekt širší než vyšší a chcete ho zdůraznit. Typicky to může být skalní panorama při fotografování krajiny nebo skupinová fotka při svatební fotografii. 

• Když se objekt pohybuje ve vodorovné poloze. Často se tak děje při fotografování sportu nebo divoké přírody. Zvířata i sportovci se obvykle pohybují vodorovně. Pro vyváženou kompozici je dobré ponechat dostatek prostoru ve směru, kterým se objekt pohybuje.

• Když se objekt dívá vodorovně. 

• Když chcete zdůraznit prostor. Tuto metodu opět často používají krajinářští fotografové. Fotoaparát nikdy nemůže zachytit dojem prostoru, který vnímáme očima. Můžete se však alespoň pokusit nastínit velikost krajiny zakomponováním nějakého objektu, volbou méně tradičního úhlu nebo vytvořením minimalistické kompozice.

Kdy fotit vertikálně neboli na výšku?

• Když je hlavní objekt vyšší než širší a chcete ho zdůraznit. Tento způsob se používá hlavně pro portréty. Lidský obličej a stavba těla jsou orientovány vertikálně, a proto se portréty tradičně komponují na výšku. Své místo má však i při fotografování krajiny se svislými objekty, například při focení vodopádu.

• Když se objekt pohybuje svisle. S touto situací se můžete setkat například při fotografování sportu, zejména u míčových her, lezení a podobně.  

• Když se objekt dívá nahoru nebo dolů. Stejně jako v případě pohybu by kompozice měla ponechat dostatek prostoru ve směru, kterým se objekt dívá.

• Když chcete zdůraznit výšku. Typicky například skála, útes, vysoký strom. V kombinaci se širokoúhlým objektivem můžete scénu udělat dynamičtější a dramatičtější.

• Když fotografii děláte speciálně pro sociální sítě. Výše jsem psal o vertikální orientaci chytrých telefonů. Pokud chcete vytvářet obsah pro Facebook, Instagram nebo například Pinterest, vertikální fotografie spíše upoutá pozornost.

A co čtverec?

Ano, existuje ještě třetí možnost, a tou je čtverec. Není to úplně tradiční formát, ale vše závisí na vašem tvůrčím záměru. Pomocí čtverce můžete odstranit přebytečné plochy a zajímavě rámovat svůj objekt. Čtverec zároveň vytváří dojem jakési harmonie a rovnováhy a hodí se tak pro minimalistickou fotku.

Co všechno zvážit při rozhodování, který formát zvolit?

• Je hlavní objekt dostatečně zdůrazněn? Neztrácí se v kompozici?
• Je snímek přehledný? Vede kompozice oko k hlavnímu objektu?
• Jakými prvky do obrazu zvoleným formátem přispívám?
• Získávám díky zvolenému formátu ze scény maximum?

Zapněte foťáky na režim on, a vyzkoušejte tato doporučení. Stáhněte si Zoner Photo Studio X na 7 dní zdarma a dejte svým fotkám tvar podle jejich obsahu.