Fotografické cvičení – Abstraktní barevné kompozice

Barvy jsou všude kolem nás a často je vnímáme spíš okrajově, ale přitom jsou důležitým prvkem na fotografii. Tady je cvičení, které vás donutí se při fotografování soustředit naopak hlavně na různé barvy a jejich estetické zachycení.

Pro toto fotografické cvičení se hodí znát pár základních věcí o barvách a jejich kombinacích, proto pár zásadních informací rychle zrekapituluji v první kapitole.

Pod pojmem barva budu v článku myslet hlavně odstín. Sytost a světlost tu nehrají velkou roli, i když na snímcích je dobré je udržovat v rozumných mezích, ať jsou odstíny od sebe rozeznatelné.

Barevná teorie ve zkratce

Různé barvy lze vizualizovat mnoha způsoby a pro umělce je už pár století standardem barevné kolo (color wheel). Může být o trošku složitější a zobrazovat i světlosti nebo sytosti, ale nás zajímají právě jen odstíny.

Mistři malby si už dávno před námi všimli, že některé barvy spolu vytvářejí příjemné kombinace. Nás budou zajímat dva hlavní případy:

• Analogické (příbuzné) barvy, které jsou v barevném kole vedle sebe
• Komplementární (doplňkové) barvy, což jsou ty naproti sobě

Analogické barvy jsou základem klidné harmonie, zatímco komplementární dvojice vytvářejí maximální barevný kontrast.

Kromě těchto možností existují další kombinace využívající tří a více barev, ale těmi se tady nebudeme zabývat. Více se dočtete třeba v článku Coloringem krok za krokem I: Teorie barev. 

Zadání fotografického cvičení

Úkolem je vyrazit ven a pokusit se najít a vyfotit různé abstraktní barevné kombinace, ať už příbuzných, nebo doplňkových barev. Kromě barev samotných je potřeba myslet i na kompozici, ať nevznikne jen suchá popisná fotka s různou levou a pravou polovinou.

Jako obvykle je zadání samotné jednoduché, ale stojí za to si uvědomit některé důležité body:

• Jde nám o abstraktní snímky, takže se fotí obvykle detaily, kde není příliš poznat, co je vlastně zachyceno. Cílem je vypíchnout právě ony barvy a zachytit je s elegantní kompozicí.
• Hledáme jen kombinace dvou barev. Více ani méně barev by v záběru být nemělo.
• Černá, bílá a šedá pro nás tady nejsou „barvy“ (odstíny). Na snímku být mohou, ale nepočítají se ani do barevných kombinací, ani do rušivých odstínů.
• Také si všimněte, že se má vyjít ven do ulic nebo do přírody. Doma je takové cvičení jednodušší, protože si můžete naskládat příslušné věci na sebe.

Většinou se asi nepodaří najít perfektní kombinace dvou barev z barevného kola, takže nevadí, když barevná dvojice spolu není v dokonalém vztahu.

Během let se ukázalo, že se některé věci příliš opakují, takže používám i další omezení, která můžete nebo nemusíte respektovat: Nesmí se fotit obloha, rostliny, ovoce, zelenina a větší části budov. Nově také přemýšlím o zákazu plastových kontejnerů a dopravních značek.

Tři úrovně fotografií

Osobně mám za to, že fotky lze pojmout třemi způsoby.

První a nejjednodušší způsob je najít a zachytit barvy, které vedle sebe položil designér daného objektu. Ten také znal barevnou teorii a odstíny použil záměrně, takže pro nás to znamená, že nemusíme kombinace hledat a vytvářet. Pořád je zde ale fotografické umění dívat se kolem sebe a také použít nějakou zajímavou kompozici.

Druhá úroveň je odhalit objekty, které se u sebe ocitly náhodou, ale jejich barvy spolu ladí. Tuto kombinaci nevytvořila ruka designéra, ale našel ji právě fotograf.

Třetí meta je záměrné „vyčekání“ (předvídání?) barevné dvojice, což může nebo nemusí být složitější než předchozí varianta.

Barevné kompozice

Jde o vyfocení barev s co nejméně rušivými elementy okolo. Pár dobře umístěných stínů nebo čar je v pořádku, ale ze strany trčící keř nebo popelnice v pozadí už ne.

Nejlepší je tedy dělat co nejtěsnější záběry, případně z fotek ještě dál vyřezávat detaily, pokud se nedalo dostat příliš blízko nebo jste si nedokonalostí všimli až později.

Užitečný je teleobjektiv, jehož úzkým záběrem jednak dokážete snadno eliminovat nechtěné objekty po stranách, ale také je pak možné opticky přiblížit k sobě jinak vzdálenější předměty.

Co se týče samotného umístění věcí na snímku, záleží na okolnostech. Někdy je i středová kompozice vhodná a zajímavá.

Většinou ale dává smysl myslet na pravidlo zlatého řezu, respektive pravidlo třetin.

Stejně tak je velmi často zajímavé fotoaparát pootočit a vytvořit si tak diagonály.

Aby nebylo vše nudné, nefoťte jen kolmo na objekt/zeď/rovinu, ale zkuste udělat i nějaké snímky podélně.

Obvyklé problémy

Setkávám se s tím, že snímky jsou focené zbytečně široké a jen prostý ořez by je zbavil spousty rušivých prvků po stranách. Tohle jsem už zmiňoval výše.

Amatérským znakem je také šikmý horizont. Samozřejmě v některých případech je to záměr, ale tehdy je potřeba aparátem otočit výrazně a ne jen o pár úhlových stupňů. Pokročilejší fotografové tento problém spravují při úpravě snímků automaticky.

Kamenem úrazu jsou také málo syté barvy, které fotografovi v tu chvíli připadaly v pořádku, ale pro aparát nejsou dostatečně výrazné. Někdy je problém v chybném automatické vyvážení bílé, které jednu z barev posunulo směrem k šedé. Pak je řešením fotit buď s manuálně nastaveným vyvážením bílé a/nebo do formátu RAW a později si barevně vyvážit snímek podle sebe. Podobně častá je situace, že barva na místě opravdu nebyla příliš sytá a tehdy je vhodné přidat sytost, ať už této barvě samotné, nebo celé fotografii.

Objevuje se také málo nebo moc barev. Cílem jsou opravdu přesně dva hlavní odstíny a případně k nim ignorované černé bílé a šedé barvy.

Barvy jsou zkrátka zajímavé

Snad se vám tohle cvičení líbilo a uvědomili jste si jak barevné kombinace okolo sebe, tak také to, že i když kolem není nic vyloženě fotogenického, stále můžete hledat detaily a pojmout je elegantním způsobem.