Fotografování a cyklistika: jde to dohromady?

Kdokoliv, kdo se věnuje krajinářské fotografii, dobře ví, že základem dobrého snímku je najít zajímavé místo. A to znamená hledat a projít co nejvíce krajiny. K tomu je ideální použít kolo, ale co když to pro vás není jen dopravní prostředek, ale cyklistikou opravdu žijete a jezdíte i divočejšími terény? A co když máte jen velkou a těžkou zrcadlovku? V následujícím článku se pokusím shrnout, k jakému řešení jsem dospěl já.

Styl jízdy

Nakolik lze kombinovat fotografování a cyklistiku záleží na tom, jak na kole jezdíte. Bezproblémová je kombinace rekreačního „cyklostezkového“ ježdění na kole, dnes velmi oblíbené cykloturistiky, kdy se jezdí především po zpevněných cestách.

Sám jsem takto kdysi jezdil, takže vím, o čem mluvím. Na kole není problém mít různé brašny, do kterých hravě uložíme fotografické nádobíčko. Pro fotografa krajináře je takovéto ježdění na kole z mého pohledu ideální, a kdo uvažuje, jestli začít na kole jezdit (s foťákem), určitě by to měl aspoň zkusit.

Zcela jiná situace je ovšem u sportovních cyklistů – slangově bikerů, kteří jezdí na horských kolech. Ti na kole nestrpí žádné brašny a vůbec nic, co není nutné k jeho funkčnosti, protože poskakující brašny značně zhoršují jízdní vlastnosti kola. Navíc jezdí poněkud jiným stylem, než cykloturisté – po nezpevněných cestách a terénem. To logicky znamená otřesy, které nemusí fotoaparátu a objektivům příliš svědčit. Navíc stoupá riziko pádu a tedy další možnost poškození fototechniky.

Sám jezdím na horském kole po Beskydech, takže se v tomto článku budu věnovat právě kombinaci tohoto druhu cyklistiky a focení.

Jak vypadá ježdění na horském kole?

Je nemyslitelné mít na horském kole brašny. Při sjezdech by skákaly a celé kolo by tak ztrácelo na stabilitě.

Je tedy nutné používat batoh – čím menší, tím lepší. Při zdolávání hřebenů je velký, těžký a špatně padnoucí batoh opravdu za trest. Batoh musí dokonale sedět a mít jak hrudní, tak bederní popruhy, jinak bude při sjezdech skákat na zádech. Pro mě a spoustu cyklistů je nutné, aby batoh umožňoval použití rezervoáru na vodu (camelbag). Důležitý je také kvalitní zádový systém, který bude odvětrávat.

Fotograficko-cyklistické dilema

Suma sumárum, do loňského podzimu jsem smutně nechával zrcadlovku doma, protože jsem považoval při tomto stylu ježdění za nemožné tahat ji s sebou. Fotobatoh, který jsem měl, při mém stylu ježdění na kole prakticky vylučoval použití. Do svého cyklobatohu zase sotva dám nutnou výbavu, natož pak zrcadlovku. A fotobatoh, který bych byl ochotný na kole vozit, jsem v té době neznal.

Řešení?

Při „bikování“ po Beskydech jsem viděl hodně krásných výhledů a věděl jsem, že by to byly hezké fotky. Absence fotoaparátu na vyjížďkách mě mrzela. Fotit jen mobilem je pro fotografa někdy utrpení. Hledal jsem tedy řešení.

První možností je pořídit si k zrcadlovce kompakt s výměnnou optikou (mirrorless, bezzrcadlovka). Tyto stroje jsou kompaktní a není problém je přihodit do běžného cyklistického batůžku. A protože jsou malé i objektivy k těmto fotoaparátům, vejde se zde tam navíc i nějaké to další sklíčko.

Sám jsem počítal, že časem situaci vyřeším koupí takovéhoto foťáku, byť staršího. Pokud tedy vybíráte nový fotoaparát a nemáte drahé objektivy, které vás vážou k určité značce a systému, doporučuju pečlivě zvážit, co hodláte fotografovat a jaké jsou vaše další koníčky. Možná zjistíte, že zrcadlovka pro vás není to pravé ořechové.

Řešení mi ale nakonec přihrála náhoda. Na podzim se mi začal rozpadat fotobatoh a musel jsem hledat náhradu. Nakonec jsem koupil batoh, se kterým klidně sednu i na kolo a vyjedu do hřebenů Beskyd.

Splňuje prakticky vše, co od cyklistického batohu čekám, navíc poskytuje výbornou ochranu fotoaparátu a objektivů. Nevýhodou je, že nemá příliš prostoru na objektivy – pojme zrcadlovku s jedním objektivem a druhé sklo. I to mi ale stačí. Závěr tedy je, že lze najít i fotobatoh, se kterým se dá jezdit na horském kole. Jedná se o batoh LowePro PhotoSport 200AW. Narazil jsem i na jistě výborné výrobky firmy Click Elite, ty už ovšem byly mimo můj rozpočet.

A jak se se zrcadlovkou jezdí?

S fotoaparátem jezdím opatrně, divočím méně, než když jedu bez foťáku. I přes výborné polstrování batohu se trošku bojím otřesů, které mohou způsobit drobný posun zrcátka a následně přijdou problémy s AF. Tento problém jsem už zažil a fotoaparát musel do servisu na seřízení. Ovšem ke střepnutí nedošlo na kole. Také jsem zaslechl úvahy, že otřesy mohou poškodit stabilizované objektivy.

Vyšší hmotnost fotobatohu s technikou proti běžnému cyklistickému s běžnou výbavou je na zádech cítit (a to nevozím stativ – tedy ten klasický). Proto fotoaparát neberu na kolo vždycky, ale jen tehdy, když už vím, že z nějakého vyhlédnutého místa bude možné pořídit zajímavé fotky. Napřed si vytipuju místo, pak se někdy s fotoaparátem vrátím (třeba za vhodných světelných podmínek).

Časté pauzy na focení jsou otravné pro spolujezdce. S foťákem tedy vyrážím na kolo jen sám, bez party.

Kompromis

Fotoaparát si s sebou neberu pokaždé. A také trošku měním styl jízdy. Ježdění se zrcadlovkou je o kompromisech, ale je proveditelné a jsem rád, že se mi podařilo cyklistiku a focení propojit. Kolo mi dává oproti pěšákovi rychlost při přesunu, navíc těžko ujdete tolik kolikometrů jako cyklista na kole.

Skvělých míst pro focení mám vytipovaných dost, teď už jen vyrazit!

A co vy, bikerky fotografky a bikeři fotografové? Jaké jsou vaše zkušenosti s kombinací obou našich koníčků? Výměna zkušeností je přece vždycky vítána!