Fotografování s externím bleskem pod vodou

Na magazínu Milujeme fotografii najdete řádu článků týkajících se tipů a rad na focení s externím bleskem. V málokterém ale najdete zmínku o focení s bleskem pod vodní hladinou. Sám jsem si takové focení nedávno vyzkoušel a rád bych se s vámi po o tento zážitek podělil.

Pouhých pár metrů pod hladinou je patrný pokles intenzity světla a projevuje se barevná filtrace. Abyste pořídili dobré snímky, potřebujete mít vlastní světelný zdroj – lampu nebo blesk. V minulosti jsem zkusil focení pod vodou s pomocí lampy.

Tentokrát jsem však vyzkoušel i focení externím bleskem, a tak bych se s vámi rád podělil o svoje zkušenosti – od nákupu blesku, přes nastavení fotoaparátu až po samotné fotografování pod mořem.

Externí STTL blesk

Externí blesk může být manuální nebo TTL a profesionálové používají hned několik spolupracujících blesků. Rád bych se podělil o elementární zkušenosti s externím TTL, respektive STTL bleskem Inon S-2000 – více informací o něm si můžete přečíst v angličtině kliknutím na tento odkaz a také na této stránce.

Dnes se měření TTL (Through The Lens, kdy je množství světla měřeno za objektivem fotoaparátu) stává standardem i pro kompakty. Princip TTL blesku je následující: TTL blesk nejprve odpálí slabý předblesk, aby změřil potřebnou energii pro hlavní záblesk, a pak odpálí hlavní záblesk pro pořízení snímku.

Výrobci vyvíjejí stále menší a menší kompakty s menšími bateriemi. Aby malá baterie umožnila přijatelný počet záblesků, sníží výrobce výkon blesku. Malý výkon vestavěného TTL blesku pak pod vodou nestačí.

Externí STTL neboli opticky synchronizovaný blesk je k podvodnímu pouzdru fotoaparátu připojen optickým kabelem a přijímá optické signály z fotoaparátu. Můžeme říci, že STTL blesk „kopíruje“ předblesknutí vestavěného blesku a po vyhodnocení vygeneruje hlavní záblesk, který dostatečně osvětlí fotografovaný objekt.

Nákup blesku

Při koupi fototechniky je důležitý výkon a kompatibilita. A samozřejmě také cena a dosažitelnost. Vybíral jsem TTL blesk se směrným číslem alespoň 20, kompatibilní s Olympus XZ-1 a za rozumnou cenu. Rozhodující pro mě bylo následující:

• Směrné číslo (nebo GN) udává výkon blesku. Je to součin dosahu blesku metrech a nastaveného clonového čísla. Se zacloněním objektivu tedy klesá dosah. Hodnota GN je obvykle vztažena k citlivosti ISO 100. Pozor, výrobci udávané směrné číslo platí pro vzduch a ve vodě je zhruba poloviční. Dalších deset až dvacet procent výkonu ubere použití difuzoru.
• Nepodceňujte kompatibilitu, tedy schopnost zařízení navzájem spolupracovat. Používám kompakt Olympus a první volba byl jejich blesk UFL-3. Oddělení podpory mi tuto kombinaci ale rozmluvilo. Další volbou byl blesk YS-01 od Sea&Sea, který vypadá, jako by z oka vypadl blesku UFL-3 (ve skutečnosti ale UFL-3 vychází z YS-01) a je zajímavý vestavěným světlem umožňujícím přesné nasměrování blesku. Bohužel ani ten nebyl kompatibilní s XZ-1 a konečná volba padla na Inon S-2000, kde už výrobce kompatibilitu garantoval.
• Ceny blesků Olympus UFL-3, Sea&Sea YS-01 se pohybují kolem deseti tisíc korun, Inon S-2000 pak kolem dvanácti tisíc. Externí blesk se nějak musí přimontovat k podvodnímu pouzdru fotoaparátu a připojit optickým kabelem. Řešením je základna s držadly a flexibilním ramenem, které lze poskládat ze široké škály komponent různých výrobců. Při „rozmařilém“ výběru může cena tohoto příslušenství přesáhnout cenu blesku. To už bylo moc peněz najednou a já se tedy vydal zatracovanou cestou minimálních nákladů. Blesk jsem koupil přímo z Japonska a rameno jsem, s pomocí přátel, vyrobil z nerezu a plastů zhruba za tisícovku. První zkušenosti jsou dobré.
• Důležitými parametry externího blesku jsou vedle směrného čísla i jeho vyzařovací úhel, doba zotavení (čas do plného nabití po odpálení blesku), počet záblesků na jednu sadu baterií nebo nabití akumulátorů a velmi důležitá je i barva světla. Pro správnou funkci blesku doporučuji respektovat při nákupu baterií doporučení výrobce.

Jak nastavit fotoaparát

Hodně amatérských fotografů spoléhá při fotografování pod vodou na automatiku fotoaparátu. To ale může vést k problémům. Automatika fotoaparátu nastaví clonu, čas a ISO podle statických světelných podmínek, bez ohledu na možné použití blesku otevře objektiv naplno a nastaví dlouhý čas.

Pokud se nesnímá ve tmě, výsledkem může být snímek rozhýbaný vinou dlouhéhu času a neostrý kvůli malé hloubce ostrosti. Za nejvhodnější považuju manuální nastavení. Používám makrorežim s ISO 100, časem 1/160 a clonou 5,6.

Na fotografiích se významně projeví i zvolený způsob měření jasu. Ani skvělý TTL blesk nedokáže zabránit vzniku přepalů, když nevhodně nastavíte fotoaparát. Kompakty většinou disponují následujícími možnostmi měření jasu.

• Nejpoužívanější je metoda měření jasu ESP (Electro-Selective Pattern) se složitým maticovým algoritmem. Dává dobré výsledky, ale neporadí si s velkými rozdíly jasu na ploše snímku. Při snímání světlého objektu na tmavém pozadí vede použití ESP k přepalům.
• Další možností je měření jasu se zdůrazněným středem (Center Weighted Average Metering), kdy se expozice z 60 až 80 procent určuje ze střední části snímku.
• Existuje i bodové měřením jasu (Spot Partial Metering), kdy se exponuje na základě jasu v referenčním bodě, což je nejčastěji střed snímku. To ale může nabourat kompozici.

Je velmi důležité vyzkoušet všechny metody měření jasu předem. Při snímání pak dokážeme lépe vyhodnotit světelné podmínky a vybrat tu nejvhodnější metodu.

Podvodní fotografie pořízené externím bleskem

Potápěl jsem se první týden v červnu na základně Erika Šešelji na chorvatském ostrově Dugi Otok. Bohužel jsem absolvoval jen čtyři ponory, takže jsem nemohl vyzkoušet všechno, co jsem měl v plánu. Tady je ukázka fotografií, které jsem během ponoru pořídil:

Fotografie nevyžadovaly zásadní úpravy. U prvního snímku s atypickými rournatci jsem v ZPS provedl jen ořez a ztemnil pozadí. Snímek s kolonií sasankovců jsem jen ořezal. U snímku zvědavé sépie jsem snímek ořezal a pomocí magnetického lasa vybral a zdůraznil hlavní objekt a potlačil pozadí. Na snímku úhořovce jsem upravil světelné poměry pomocí mapování tonality a u sasanky jsem použil ořez a filtr Vitality, který sasanku hezky zvýraznil.

Bohužel se mi také spousta záběrů nezdařila. Zejména jsem se těšil na snímky gorgonií a rohovitek, které rostou ve větší hloubce. Bez osvětlení vypadají tmavě fialové a teprve silné světlo je rozzáří do purpuru. Ani jeden z mnoha záběrů mi nevyšel – vše bylo velmi tmavé. Domnívám se, že slabý měřící předblesk vyhodnotí tento objekt jako tmavý a automatika vygeneruje slabý hlavní záblesk. V tomto případě bude zřejmě nutno pracovat v manuálním režimu. Tak snad příště.

Blesk je lepší než lampa

V minulosti jsem při fotografování pod vodou používal lampu – ostatně fotografie si můžete prohlédnout v článku Co fotografovat pod vodou nebo Čím fotografovat v moři, kde jsem používal i interní blesk.

Jestliže mám porovnat fotografování s externím bleskem a lampou, musím říct, že blesk je pro fotografování pod vodou opravdu lepší. V režimu STTL, ve většině případů, správně určil intenzitu hlavního záblesku. Blesk má mnohem širší vyzařovací úhel než lampa a má oproti žlutému světlu lampy téměř normální barvu světla.

A co vy? Máte nějaké zkušenosti s potápěním a fotografováním pod vodou?