Fotografujeme děti reportážně

Děti mají svou hlavu a své oblíbené činnosti, bohužel fotografování mezi ně často nepatří. Jak tedy získat kloudné snímky svých dětí?

Mnoho rodičů, kteří fotografují své děti, si často zoufá nad nemožností zachytit svou ratolest v nějaké póze nebo alespoň obličejem k fotoaparátu. Výsledkem jsou pak snímky, na kterých je dítě k nepoznání nebo s výrazem znechucení. Zkuste tedy své děti zachytit tentokrát trochu jinak.

Základem je hra

Dítě ponořené do hry je tou nejlepší možností, jak si procvičit fotografický um a přitom pořídit dobré snímky. Dítě se baví hrou a vy se můžete bavit také – bláznivými nápady svého potomka a fotografováním. Neexistuje zde žádné „usměj se“ a „udělej, jak jsi veliká“. Nebuďte režiséry, ale pozorovateli. Dívejte se, občas nabídněte nějakou aktivitu, proneste pár slov, ale nedirigujte.

Hry mohou být různé – od míče přes panenku až po klacek v blátíčku. Větší děti ocení různé dopravní prostředky: kola, skateboardy nebo čtyřkolky. Podle počasí můžete pouštět draky, plavat v bazénu, stavět sněhuláky nebo skákat v holínkách do louží.

Tímto přístupem získáte hned tři výhody – originální fotografie, spokojeného potomka a lepší vztah s ním, protože bude vědět, že „s vámi je sranda“.

Světlo a zase světlo

Dobré světlo je pro fotografii jedním z nejdůležitějších aspektů, a to i v reportáži. Obecně se nedoporučuje fotografovat v ostrém poledním slunci, kdy se tvoří výrazné stíny v obličeji a fotka je plochá. Mezi nejvíce fotogenická období dne patří takzvaná „zlatá hodinka“, hodina před západem slunce a méně známá modrá hodinka, hodina po východu slunce.

Fotit ale můžete i mezi nimi. Důležité je, abyste vnímali, odkud světlo přichází, a jestli je tvrdé nebo spíše měkké. Naučte se rozeznávat tyto znaky a využívat je ve své fotografické práci, výsledky se brzo dostaví.

Pozor na klišé

Každé dítě je jedinečné. Proč byste tedy měli mít podobné fotografie s jinými autory? Přírodní cykly občas svádí k fotkám typu „v poli“, „u dýní“ nebo „ve sněhu“, ale pokud chcete, aby vaše fotka „mluvila“, je lepší nearanžovat a nechat situaci volně plynout. Zajeté představy toho, jak má fotka dítěte vypadat, nám brání v pořizování originálních fotografií.

Usměvavé, načančané portréty mají v rodinném albu také svoje místo, zároveň je potřeba říct, že málokdy zobrazují skutečnou osobnost vašeho dítěte. Takovou moc má okamžik ukradený ze života – reportáž nebo dokument.

Kompozice a expozice

Aby měly vaše snímky i uměleckou hodnotu, je nutné dodržovat základní pravidla ve fotografii: dobře exponovat (více v článku Pronikněte do tajů expozice: Expoziční trojúhelník) a umět si poradit s kompozicí, umístěním objektů na snímku. Pokud jste v těchto věcech již zběhlí, můžete popustit uzdu fantazii a více experimentovat, vyzkoušet třeba panning u běžícího dítěte, dát fotoaparát na stativ a rozmáznout malého cyklistu dlouhým časem, vzít do ruky Lensbaby či jiný zajímavý objektiv a vytvořit netradiční snímek, využít stínů nebo odrazů ve svůj prospěch.

Představte si svůj snímek nejdřív v hlavě; utřiďte si, čeho chcete dosáhnout a teprve potom se nalaďte na probíhající situaci a vyčkejte na vhodný okamžik.

Plány versus realita

To, že se rodinné aktivity málokdy dobře snoubí s fotografováním, je známá věc. Každodenní kolotoč starostí a práce nám pokaždé nedovoluje vzít fotoaparát a udělat pár (dobrých) snímků. Řešením je naplánovat aktivitu s dětmi, kde budeme cíleně fotografovat – na výletech nebo poutích.

Mnoho skvělých fotografií, které vídáme různě na internetu, bývá kombinací všeho – předvídavosti, připravenosti i štěstí. Rozšiřte svá alba o reportážní snímky a uchovejte pro sebe i své potomky dobu jejich dětství.