Freelensing aneb tilt-shift pro každého

Když vás omrzí normální focení, můžete se pustit do nejrůznějších kousků. Například zkusit zachytit okolní svět s objektivem v levé ruce, volně odsazeným pár milimetrů od fotoaparátu. Díky možnosti jej natáčet do stran je snadné měnit rovinu ostrosti a vyvolat tak neobvyklé efekty.

Obrázky pořízené objektivy typu tilt-shift většinou vzbudí pozornost, zejména díky natočené rovině ostrosti. Ta způsobí, že od zaostřeného bodu se zbytek scény nerozmazává klasicky směrem dopředu a dozadu, ale například nahoru a dolů.

Protože jsou specializované objektivy velmi drahé, vzniklo několik způsobů, jak tohoto efektu docílit levněji. Kromě pořízení levnějších objektivů Lensbaby, lze podobného výstupu dosáhnout i zdarma softwarově v Zoner Photo Studiu (jak už jsme psali) nebo za využití běžného objektivu, který vysadíte ze závitu na těle a rukou jej držíte těsně před fotoaparátem. Tato technika se pak nazývá freelensing. Objektiv můžete naklánět a posouvat, stejně jako je tomu u skutečných tilt-shift objektivů.

Níže je srovnání snímků ze stejně umístěného fotoaparátu jen s jinak natočeným objektivem. Poznamenávám, že v tomto článku budou všechny fotky téměř neupravené (jen doladěný kontrast a jas), aby bylo co nejvíc patrné, jakých obrázků můžete s touto technikou docílit. Občas při ní totiž dochází k barevným posunům a světelným chybám – ty tedy na přiložených fotografiích nevznikly až při zpracování na počítači.

Není všechno zlato

Samozřejmě toto extrémně jednoduché řešení má několik problémů. Naprosto zásadní je ztráta ostření do dálky. I při zaostření na nekonečno bude obvykle možné ostře fotit jen věci kolem jednoho metru daleko. Některé objektivy lze upravit tak, že odšroubujete jejich zadní část, tím docílíte toho, že objektiv můžete umístit zpět zhruba na jeho původní místo a zachovat tak naklápění i původní vzdálenosti, na které bylo možné zaostřit. Tady už ale hrozí víc rizik, takže tento postup doporučuji jen nebojácným a technicky velmi zdatným fotografům.

Alternativou je použití objektivů určených pro větší senzor než má váš fotoaparát, např. namísto kinofilmového použít středoformátový objektiv. U nich je standardní vzdálenost od senzoru větší, takže když je u běžných zrcadlovek necháme s mezerou před bajonetem, pořád můžeme ostřit na libovolnou vzdálenost. Potřebujete ale právě onen objektiv, který sice může být levný, ale většinou se vám doma jen tak neválí.

Pokud se budete držet postupu s běžným objektivem a bez nutné montáže, tak na relativně delší vzdálenost dokáží ostřit objektivy s delšími ohnisky, naopak široká ohniska se s ostřením zastaví klidně i v řádu centimetrů. Proto jsou vhodné objektivy s ohniskem 50 mm a delší.

Poslední větší nevýhoda, která je navíc zřejmá na první pohled, je prach. Ten má najednou snadný přístup k senzoru a k zadní části objektivu. Jestliže ale přímo neprocházíte písečnou bouří, není to tak velké riziko, jak to vypadá.

Proč to dělat

I když se k tomuto postupu pojí nevýhody, pořád to může být zajímavý způsob, jak zkusit něco jiného. S freelensingem můžete zavzpomínat na staré nedokonalé analogové časy a vymanit se tak trochu z dnešní digitální dokonalosti. Ve fotografiích se najednou vyskytuje spousta neostrosti, a to i v situacích, které běžně nedovolí pracovat s nízkou hloubkou ostrosti.

Slunce zde vytváří mnohem více odlesků a falešných světelných zdrojů:

Při silném naklonění nebo posunu dostanete i výraznou vinětaci:

Stejně tak ztráta kontrastu a celková měkkost kresby jsou častými průvodci:

Na co si dát pozor

Držení objektivu levou rukou ještě není tak krkolomné, ale když se budete zároveň snažit ostřit, už si o pád koledujete. Nejlepší je předem zaostřit na nekonečno (stejně se bavíme prakticky o max. metru vzdálenosti) a pak teprve objektiv sundat z fotoaparátu. Dále není třeba příliš ostřit, jen stačí mírně pohybovat s objektivem a případně i tělem fotoaparátu.

Také je nutné počítat s tím, že objektiv nemá jakékoliv spojení s elektronikou v těle. Drobnou nepříjemností tak je, že se informace o objektivu nebudou zaznamenávat do EXIFu, připravte se ale i na to, že nemůžete ovládat ani clonu. Zde přichází na řadu už v minulosti zmiňovaný trik, kdy před sundáním objektivu nastavíte požadovanou clonu, zmáčknete tlačítko pro náhled hloubky ostrosti a během držení tohoto tlačítka objektiv sundáte – clona zůstane nastavená na stejné hodnotě.

Občasné využití

Samozřejmě freelensing není na běžné použití a nečekám, že byste začali fotit jen takto. Brzy by se vám začalo přinejmenším stýskat po vzdálených předmětech. Ale je to dobré cvičení, které by vám mohlo pomoci vyjít z obvyklých kolejí vaší komfortní zóny.