Jak fotit při výcviku hasiče

V prostředí hasičů se pohybuju 20 let a přibližně jednu dekádu z toho věnuji z velké části pořizování a zpracování obrazového materiálu z činnosti hasičů. Jsou to především zásahy, slavnostní a sportovní akce, výcviky a cvičení (v hasičské terminologii jsou to dva různé typy akcí). Díky tomu jsem navštívil a viděl spoustu neuvěřitelných míst. 

Fotil jsem v jeskyni, tunelu, podzemních kolektorech, v koši automobilového žebříku, na sloupu vysokého napětí, rozhledně, ve vrtulníku, i zavěšený pod vrtulníkem nebo pod lanovkou, na ledě, v sutinách, uprostřed dálnice nebo na letišti. 

V poslední době se mimo dokumentační činnost soustředím na aranžované focení hasičů, což je výrazně odlišný koncept, protože v tomto případě můžu být plným strůjcem výsledné fotografie a všechny prvky mám pod kontrolou. 

Dnes bych ale rád přiblížil, jak vlastně z mého pohledu probíhá fotografování hasičského výcviku, na co si dát pozor a na co nezapomenout. Věřím, že zmíněné postřehy lze navíc dobře využít i pro focení jiných než hasičských akcí. 

Mít vše domluveno

Hned na úvod zmíním jednu klíčovou věc. Každý fotograf, který by rád fotil hasičský výcvik, by měl mít dopředu svoji účast na akci předjednanou a schválenou ze strany hasičů. Nemyslím tím samozřejmě ty fotografy, kteří výcvik sledují zpovzdálí a samotné akce se přímo neúčastní. 

Pokud chcete být přímo u věci a mít autentické záběry, je potřeba se na tom předem dohodnout a také počítat s možností, že výcvik vůbec nebude pro fotografa a veřejnost přístupný.

Co řeším předem

Když se fotograf s hasiči domluví, je dobré seznámit se s plánovanou akcí. Jaký bude mít průběh, kde se uskuteční a v jakou denní (noční) hodinu, kolik hasičů se bude účastnit a jak dlouho akce potrvá.

Důležité je myslet na vlastní bezpečnost a nekomplikovat hasičům jejich výcvik. Mojí výhodou je, že se v prostředí pohybuju delší dobu, s hasiči se znám a jako příslušník HZS mám za sebou výcvik i aktivní službu na výjezdu u dobrovolných i profesionálních hasičů. A tak vím, kam si můžu dovolit jít a kam už ne. V klíčových momentech (jako je např. plnění bambi vaku pod vrtulníkem nebo záchrana po proboření ledem), se ale stejně na místě s hasiči domluvím, kde se můžu pohybovat. 

Kromě teoretické přípravy je samozřejmě nezbytné nachystat si vybavení. Konkrétní technika závisí mimo jiné na typu výcviku. Výcviky jsou často v nehostinných podmínkách, a proto se hodí myslet na to předem. 

Samozřejmostí je náhradní baterka, případně paměťová karta a vše mít u sebe, protože často jsou výcviky dál od auta, případně časové prodlení může znamenat ztrátu unikátních snímků. 

Je užitečné, mít už před focením jasno, jaký má být vlastně výstup z dané akce. Jestli chci fotit dokument, reportáž, snímky pro sociální sítě, fotky pro tisk na stěnu apod. Podle toho k focení přistupuji. Je rozdíl, jestli fotím reportáž a chci mít ve fotkách příběh od začátku výcviku až po jeho konec, nebo jestli chci fotografie pro Instagram, které potřebují více než dějovou linku spíš formát fotek na výšku.

Nastavení foťáku

Samozřejmostí je pro mě focení do RAW formátu, který dává větší možnosti upravit následně nesrovnalosti během postprocesu. Při fotografování se rád dívám přes hledáček, ale v některých případech a úhlech (focení od země a nad hlavou) je nezbytné použít výklopný displej.  

Volba ostření záleží na zkušenosti každého fotografa, výkonu jeho foťáku a samozřejmě konkrétní akci. Někdo bude preferovat kontinuální ostření, jiný jednorázové. Já volím většinou jednorázové a občas přepínám na kontinuální.

Co se týká nastavení citlivosti, používám většinou automatické ISO. Je ale potřeba nastavit správně hraniční čas, aby byl dobře zachycený pohyb. V mém případě využívám 3 přednastavení automatického ISO, která se liší právě hraničním časem, od kterého se už zvyšuje citlivost. U výcviků nepoužívám žádné blesky a díky dnešní technice jsem byl schopný fotit i v podzemí na ISO přesahující 8000 a fotky jsou zcela použitelné. 

Co se objektivů týká, tak spousta “hasičských” fotografů preferuje širokoúhlé objektivy. Je fakt, že široký záběr vtáhne do děje a ve správné chvíli je to mocný nástroj. Je potřeba ale myslet na neduhy širokých skel, jako je deformace postav v krajích snímků (to bohužel vídám často) a rozšíření prostoru o věci, které jsou rušivé a odvádí pozornost diváka. S širokáčem je potřeba být doslova na dosah. 

Takže za mě široké sklo ano, ale ne vždy. Na svatební a rodinné focení standardně používám pevné objektivy (nejčastěji 23 a 50), ale na výcviky a hasičské akce mi lépe vychází ZOOM objektiv, konkrétně 16-80 na bezzrcadlovce s APS-C čipem, případně používám i malý kompakt, jehož váha, rozměry a skladnost jsou v akci často velmi praktické. 

Přímo v akci 

U samotného focení je potřeba být stále nad věcí a nenechat se okolním dějem příliš vtáhnout. Akce v hledáčku jsou často natolik zajímavé, že by člověk nejraději zůstal na jednom dobrém místě.

Současně se snažím myslet na vlastní bezpečnost a dívat se, kam šlapu. Jak už jsem zmínil v začátku, je nutné vědět, jaké fotky si chci odnést. 

Celky uvedou diváka do situace a místa. Naopak detaily na tváře hasičů přenášejí napětí a emoce, a detaily na vybavení zase dávají představu o technické náročnosti celé akce. Fotím z různých úhlů. Atraktivní bývají třeba snímky z podhledu.

Když chci ale sadu perfektních fotek na zeď nebo sociální sítě, tak můžu klidně většinu výcviku vydržet na jednom místě a fotku si “vyčekat”. Ostatně to je věc, která je u focení (nejen) výcviků docela důležitá. Předjímat, jak bude akce pokračovat a čekat na “rozhodující okamžik”, jak by řekl Henri Cartier-Bresson.  

V případě opakujících se činností během jednoho výcviku (např. plnění bambi vaku pod vrtulníkem) se proto na začátku hodí vypozorovat, jak probíhá plnění vaku, kde kdo stojí, odkud nalétává vrtulník apod. a pak už jen u dalších a dalších plnění čekat na konkrétní záběry, protože činnost se neustále opakuje. 

A když to všechno klapne a vy jste zrovna na správném místě ve správnou chvíli, je to pak velká radost při prohlížení výsledných fotografií. 

Postproces

Důležitou součástí celého tvůrčího procesu je závěrečná úprava fotografií v počítači. Určitě nedoporučuju “zaplácat” fotku různými filtry, ale na druhou stranu ji ani nenechat v podobě, v jaké vypadla z fotoaparátu. Závěrečný postproces je totiž další prvek, který může odlišit vaše fotky od fotografií jiných autorů, je součástí vaší značky a dovede výrazně ovlivnit a vylepšit výsledný produkt.   

Závěrem

Fotografování hasičů, ať už v reportážním stylu, nebo aranžované, je věc, která mě nesmírně baví. Činnosti hasičů jsou natolik rozmanité, že je pořád co fotit a ze zkušenosti vím, že se lidé rádi podívají na práci dobrovolných i profesionálních hasičů jinak než jen v televizních zprávách. Na druhou stranu jsou takové fotografie taky nepatrným dárkem pro samotné hasiče, kteří se k nim můžou po letech vracet a zavzpomínat. To celé věci dodává další smysl. 

Přeji vám dobré světlo na (nejen) hasičských akcích.