Jak fotografovat lidové slavnosti

Mezi množstvím folklorních akcí, které probíhají po celý rok v České republice, se těší zvláštní oblibě tradiční lidové slavnosti. Svou pestrostí, zvláštnostmi a dynamikou jsou přitažlivým tématem pro fotografy.

Podobně jako folklorní festivaly (viz můj předchozí příspěvek o fotografování těchto festivalů), i lidové slavnosti mají své zvláštnosti, které by fotograf měl mít na paměti. Co se rozumí pod pojmem ‘lidové slavnosti’? Jsou to folklorní události vázané na určité období nebo datum v astronomickém, hospodářském či liturgickém roce, mají vždy nějaké téma a jsou často předkřesťanského původu. Některé vznikly rozvinutím jistého folklorního rituálu či lidového obyčeje.

Nejznámější slavnosti od začátku do konce roku jsou u nás masopust (karneval, fašank), čištění studánek, vynášení Morany, velikonoční oslavy, noc čarodějnic a stavění máje, kácení máje, královničky, jízda králů, svatojánské ohně (slavnost letního slunovratu), dožínky, sečení luk, hody, „zarážání hory“ (uzavírání vinohradu), vinobraní, adventní a vánoční oslavy. Některé tyto slavnosti existují v mnoha zemích Evropy i jinde na světě, jiné jsou naše (např. královničky či jízda králů).

Prostředí lidových slavností a jeho nároky na fotografii

Na rozdíl od folklorních festivalů lidové slavnosti probíhají vždy v exteriéru – v ulicích obce, na loukách či polích nebo podél nějakého vodního toku. To bývá spojeno zejména s proměnlivějším osvětlením – jako přechod ze světla do stínu, málo světla brzo ráno nebo k večeru, nebo naopak příliš kontrastní osvětlení během dne a ostré stíny. Vždy je nutno dbát na nastavení dostatečné hloubky ostrosti a volit kompromis mezi vysokou citlivostí a šumem. K tomu se přidává často nutnost nastavit krátké časy, protože tyto události bývají velmi dynamické. Jelikož se většinou přesunují v prostoru, bývá někdy obtížné i správně komponovat snímek. Navíc fotograf musí být připraven i na nepříznivé povětrnostní podmínky, jako mráz, déšť nebo silný vítr.

Při zpracování snímků z těchto slavností se většinou neobejdete bez jejich editace, kterou lze bez problémů udělat v programu Zoner Photo Studio. Obvykle to bývá narovnání horizontu, ořez, celková i částečná úprava expozice, jasu a kontrastu, černého a bílého bodu, barvy a někdy také retuš.

Řekli jsme v článku o festivalech, že plocha snímku by měla být zaplněna bez hluchých míst a pokud možno bez rušivých prvků. U slavností většinou nejsou fixní rušivé prvky (mikrofony, odposlechy, reklamy sponzorů), zato se mohou každou chvíli vyskytnout rušivé prvky nečekané podle toho, jak se mění místo akce nebo jak do ní vstupují diváci. U každé slavnosti to pak bude trochu nebo úplně jinak. Bude tedy obtížnější předvídat kompozici záběru i expozici.

Fotograf by měl být na místě včas, aby si stačil zjistit, jak a kde bude akce probíhat a jaké budou její hlavní momenty, popřípadě si předem ověřit u vícedenních slavností (jako masopust nebo hody), který den bude nejdůležitější. Osvětlím to na několika vybraných známých i méně známých slavnostech.

Masopust

Ústřední událostí období masopustu je obchůzka tradičních masek. Nejslavnější v Česku jsou obchůzky na Hlinecku (zapsané od r. 2010 na seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO). Můžete si vybrat z obchůzek konaných v různých termínech v několika obcích, ale vždy počítejte s tím, že se dost proběhnete v (pravděpodobně) mrazivém počasí, a ze začátku, zrána, někdy za kalného světla. Seskupení postav se bude neustále měnit, takže uspokojivý výsledný snímek obvykle získáte výběrem jednoho z více záběrů. Buďte připraveni také na různé komické spontánní výjevy mezi maškarami a diváky.

I takto dopadají diváci. Popředí této fotografie bylo přirozeně přeexponované, proto jsem upravil jas a hodnotu gamma. (Masopustní obchůzka, Studnice, 2009)

Vynášení Morany (Smrtky)

Prastarý dívčí rituál vynášení Morany, konaný obvykle na Smrtnou neděli, se těší obnovené a rostoucí oblibě, natolik, že se ho dnes někdy účastní i malí chlapci a s průvodem jde mnoho lidí z obce. Morana se na konci rituálu obvykle hází do řeky či potoka. Fotograf by si měl předem zjistit, kde to bude, a možno-li, zaujmout stanoviště například na protějším břehu, aby měl nerušený pohled na závěrečný výjev, bez diváků v popředí.

Na snímcích z vynášení Morany nemůže chybět figura této bohyně zimy a smrti. V pozadí na nebi jsem vyretušoval dráty elektrického vedení, a protože snímek byl pořízen v silném protisvětle, zesvětlil jsem Moranu a oblast obličejů dětí. (Vynášení Morany, Dolní Lomná, 2009)

Zde jsem nestihl dostat se včas na protější břeh, ale aspoň mi posloužil jako stanoviště balvan v řečišti. Tato fotografie si vyžádala detailnější editaci. Záběr proti šedému světlému nebi ovlivnil expozici. Dvojice s Moranou a postavy za nimi byly tak tmavé, jako účastníci v pozadí. Abych dosáhl kompozičně vhodné perspektivy, silně jsem zesvětlil dvojici s Moranou a balvany v popředí, pak o něco méně skupiny dětí za nimi, zatímco pozadí jsem nechal tmavé. (Vynášení Morany, Dobrá u Frýdku-Místku, 2010)

Velikonoce

Obřad pomlázky na velikonoční pondělí je v Česku všeobecně známý, ale jen někde se ještě slaví plně tradičně v krojích. Například v Kralicích na Hané mužští členové souboru Klas vyrážejí na bryčce po okolních obcích za ženskou částí souboru, aby ji podle tradice pomlázkou „pomladili“ (odtud ‘pomlázka’), a přitom kdekoli uvidí po cestě ženskou, seskočí z vozu a se zpěvem ji vymrskají. Najedou tak kolem 20 kilometrů.

Nezbytná rekvizita souboru Klas – čtyřmetrový kacar (pomlázka). (Velikonoční pondělí, Kralice na Hané, 2011)

„Když nepustí dveřmi ...“ (Velikonoční pondělí, Kralice na Hané, 2011) — „Když nepustí dveřmi …“ (Velikonoční pondělí, Kralice na Hané, 2011)

Královničky, Jízda králů

Toto jsou dva letnicové (svatodušní) rituály. Jízda králů je velmi známá, ale málo se toho ví o královničkách. Je to svatodušní obchůzka dívek po vesnici, prastarý, zaniklý a nedávno obnovený kolední obřad uctívání omládlé přírody a vody pro nastávající úrodu. Dívka s májkem v čele průvodu představuje krále, dále vzadu pod baldachýnem kráčí královna. Na několika místech dívky předvádějí obřadní tance se zpěvy a dostávají drobné dárky od obyvatel. Dnes nejznámější obřad královniček, zapsaný na Seznamu nemateriálních statků lidové kultury Kraje Vysočina, se koná ve Velké Bíteši (v r. 2016 15. května).

Protože královna kráčí uprostřed průvodu, je nutno průvod přerušit, aby se mohla pořídit čelní fotografie. To by ovšem měl dělat jen fotograf akreditovaný pro danou akci. (Královničky ve Svatobořicích-Mistříně, 2009)

Sečení luk

Jsou také některé méně známé, ale velmi pěkné místní slavnosti, jako například sečení luk. Na Soláni při samotném kosení se soutěží nejen o nejlepšího sekáče, ale i v různých jiných, často legračních disciplinách. Vše je doprovázeno programem s muzikou, ženskými a mužskými sbory a vystoupením portášů, za účasti četného publika. Jelikož se kosí na rozhraní dne a večera, klade to nároky na expozici. Jinde, např. ve Strážnici, se naopak kosí za svítání.

Soláň je blízko moravsko-slovenského pomezí, proto patří k jeho tradičním postavám portáši. Tato fotografie dala dost práce s vyrovnáváním kontrastů osvětlení. Např. postavy portášů od pasu nahoru jsem ztmavil (aby košile měly kresbu) a stromy za nimi jsem částečně zesvětlil. (Sečení luk na Soláni, 2015)

Hody

Událost zvaná na Moravě hody a v Čechách posvícení je slavnost svatého patrona obce. Je snad namístě poznámka, že slovo ‘hody’ zde nesouvisí se slovesem ‘hodovat’, ale je odvozeno od staroslovanského hod, čas (odtud rusky god, bulharsky godina, česky hodina, hodiny), původně jakýkoli čas, pak zvláštní čas, jako Boží hod Vánoční, Velikonoční, Svatodušní. U hodů je to den svatého patrona obce, jemuž je zasvěcen místní kostel. Datum hodů je určeno nedělí, která je nejbližší tomu svátku.

Obyčej krojovaných hodů se udržuje zejména na Slovácku. Příprava trvá několik dnů a zahrnuje stavění máje jako znamení přespolním, že budou hody. Hlavní dny jsou neděle, pondělí a úterý, s krojovaným průvodem, představením stárka a stárky, slavnostní mší, příjezdem chasy z okolních vesnic a zábavy „pod zeleným“.

Fotograf si potřebuje zejména vyhlédnout vhodné stanoviště pro záběry průvodu, který navíc bývá dvojí – šohajů a děvčic, ovšem podaří-li se mu včas zjistit, kudy průvod půjde. Také by si měl počkat na příjezd přespolních chas.

Hodový průvod šohajů. (Dolní Bojanovice, 2007)

Hodový průvod děvčic. (Dolní Bojanovice, 2007)

12 Přespolní chasa — Příjezd přespolní chasy „pod zelené“ na hodech. U tohoto snímku jsem musel zesvětlit koně, kteří byli v protisvětle, a ztmavit obecenstvo v silně přeexponovaném pozadí, což se povedlo jen částečně. (Dolní Bojanovice, 2007)

Na hody v Prušánkách se chystá i poněkud netradiční přespolní „chasa“, byť v mužských krojích. (2007)

Závěrem

Chcete-li si vyzkoušet své dovednosti s fotografováním folkloru trochu jinak než na folklorních festivalech, zajeďte si na některé lidové slavnosti. Z nich si můžete odnést kromě krásných obrázků nové kulturní poznatky a často i osobní a neopakovatelné zážitky.