Fotoškola

Jak a kdy porušovat fotografická pravidla

Vývoj téměř každého fotografa je následující: Vezme fotoaparát, fotografuje všechno, aniž by si uvědomoval, že jsou nějaká pravidla, a tak je s klidným svědomím (tedy nevědomky) porušuje. Pak se ponoří hlouběji do studia fotografie a začne fotografická pravidla aplikovat a dodržovat, až nakonec dospěje k jejich opětovnému porušování – tentokrát však poučenému, a tedy chtěnému. 

Zřejmě se mezi čtenáři našeho blogu najde málokdo, kdo ještě neslyšel o zlatém řezu, liniích, nebo o tom, kam má směrovat ve fotografii pohybující se objekt. Psali jsme o tom nejednou od úplných kompozičních základů přes správné zvolení poměru stran až po využití minimalismu.

Jedno z pravidel například říká, že na fotografii nesmí padat linie. Další tvrdí, že objekt nesmí vycházet z fotografie, a už vůbec nemá být hlavní předmět zachycen na střed. Co když ale tato pravidla porušíte, čeho tím dosáhnete a kdy konkrétně tyto výjimky uplatnit?

Linie mějte v pozoru

Kompoziční pravidlo říká, že linie mají být vodorovné a svislé, což ale ne vždy stačí. Náklon fotoaparátu samotného se využívá hlavně při fotografování něčeho dynamického (např. sport, reportáž), a to ke zvýraznění fotografované situace. Právě scény, ve kterých je dynamika a rychlost, k náklonu přímo vybízí: rychle jedoucí auto, lyžař ve skoku, nebo kytarista na koncertě. Takové záběry jsou pro náklon jako stvořené.

Sportovní fotografie, která porušuje hned několik kompozičních pravidel. Náklon a směr hlavního objektu. Snowboardista směřuje z fotografie ven. Snímek by však ztratil na své atraktivitě, kdyby byl pořízen dle všech pravidel kompozice. Sportovec by nebyl v pomyslné diagonále a fotografie by neobsahovala rozvátý sníh, který jeho pohyb ještě zdůrazňuje.

Nemiřte z fotky ven

Další kompoziční pravidlo hovoří o tom, kam se má hlavní objekt „dívat“, nebo kam jít. V obou případech má směřovat pohled, nebo pohyb, do středu fotografie, nikoliv obráceně. Porušení kompozičního pravidla směřování objektu můžete využít, když do fotografie chcete vnést více napětí. Vyvstane například otázka: na co se fotografovaná osoba dívá mimo rám fotografie? Dalším příkladem mohou být reportážní fotografie, na kterých lidé před něčím utíkají.

Modelka by se dle kompozičních pravidel měla dívat na druhou stranu. Byla by tak fotografie lepší? Nikoliv, její pohled by směřoval přesně na veřejné osvětlení.

Nefotografovat na střed

Zákaz fotografování na střed. Tuto poučku porušují zejména začínající nebo příležitostní fotografové, aniž by si to uvědomovali. Dovolí si ho porušit však i zkušení mistři, ovšem jen velmi sporadicky. Pravidlo středové kompozice se využívá zejména k zachycení symetrie, v architektuře, ale také zdůraznění důležitosti portrétované osoby.

Díky symetrii a pohledu modelky je středová kompozice v tomto případě tou správnou volbou.

Světelná pravidla

Proti slunci se fotografovat nemá. Ano, jedná se o jedno ze základních pravidel fotografie, ovšem i to má svá ale. Proč to nevyzkoušet? Bez fotografování v protisvětle byste se totiž mohli ochudit o zajímavé fotografie. Nikdy byste třeba nepořídili snímky siluet, nebo nevyužili nejrůznějších (d)efektů lámajícího se světla na čočkách objektivu.

Protisvětlo, vykreslí kontury. Fotografie však může ztratit kontrast, který ale hravě doplníte v ZPS.

Ostré světlo – přímý nerozptýlený blesk

Na fotografování portrétů, módních snímků nebo při fotografování aktu se používá měkčí světlo. Je tomu tak však opravdu vždy? Jsou fotografové, kteří používají právě jenom přímý blesk.

Svícení externím bleskem na přímo se nedoporučuje. Avšak toto svícení se stalo autorovým rukopisem. Foto: Ján Hronský, www.janhronsky.net.

Technicky vše špatně

Ti z vás, kteří přispívají na různé fotografické webové stránky, si jistě pod svojí fotografií našli komentáře typu „špatná technická kvalita“, „šumí to“, „neostré“ a kdo ví co ještě. Jistě, může to být pravda. Také proto se vyrábějí fotoaparáty se stále lepšími vlastnostmi, objektivy s vynikající optikou, aby technická kvalita snímků byla co nejlepší. Co když ale jemné rozmazání fotografii pomůže?

Jemné rozmazání může zvýraznit dynamiku, nebo emoce ve fotografii. To stejné platí o nižší kvalitě způsobené vysokou hodnotou citlivosti ISO. Fotografie jsou zrnité, hůř čitelné, často jim chybí i dokonalá ostrost. Porušení tohoto pravidla může určitým fotografiím pomoci s vyjádřením samotných emocí. Někteří fotografové například říkají, že to jsou fotografie s duší. Ostatně o návratu retro fotografie si můžete přečíst v článku Tomáše Bartoše.

Vysoká zrnitost dodává fotografii nostalgický nádech padesátých let minulého století.

Nepřehánějte úpravy v editoru

S fotografickým softwarem je to podobné jako s ohněm. Dobrý pomocník, ale zlý pán. Přehnané zásahy do fotografie můžou být nevkusné. Stane-li se z nich váš rukopis, změní to vnímání jejich významu pro diváka. Ten se zařadí buď k vašim obdivovatelům, anebo k odpůrcům. Jiná možnost v tomto případě není.

Typickým příkladem (ale ještě s analogovým způsobem) je známý fotograf Jan Saudek.

Porušujte fotografická pravidla

Kdo může porušovat pravidla? Na tuto otázku se nedá odpovědět zcela jasně. Fotografická pravidla nejsou do kamene vytesané zákony, může je tedy porušovat, komu se zachce. Ideálním řešením je samozřejmě poučené porušování některého z pravidel, tedy se záměrem konečný snímek vylepšit. To se nemusí vždy povést, především méně zkušeným fotografům. Ostřílení fotografové už přesně vědí, jaké pravidlo kdy porušit a jakého výsledku tím dosáhnou.

A jediný způsob, jak se stát tímto ostříleným fotografem, abyste mohli fotografická pravidla porušovat cíleně, nezní jinak (ostatně to jste od nás slyšeli již nesčetněkrát), než: fotografovat, fotografovat a fotografovat.