Jak vyfotit dobrou profilovou fotku? Pohlídejte si těchto 6 věcí

Můžete přijít ke kamarádovi, strčit mu mobil nebo fotoaparát před obličej a cvaknout. I to je jedna z možností. Ale lepších výsledků dosáhnete, když se na chvíli zamyslíte. Profilová fotka je pořád portrétem a platí zde stejná pravidla. Naučte se ta základní a až si je zažijete, budete perfektní profilovky fotit jednu za druhou.

Portrétní fotografie je široké téma a zdaleka se nevejde do jednoho článku. Ale jsou typické chyby, kterých se fotografové dopouštějí a přitom se dají snadno napravit. Zkusím tedy postupně projít jednotlivé problémy a popsat, jak se s nimi vypořádat.

Vše si ukážeme na zimním portrétu. Uvědomuji si, že kulich není typický portrétní doplněk, ale slouží jako připomínka, že můžete využít rekvizity, které jsou po ruce.

Jaké ohnisko?

Použití příliš širokého ohniska je asi nejčastější chyba. Přesněji řečeno, problém není samotný široký úhel záběru, ale to, že obličejem chceme vyplnit většinu fotografie. To pak znamená, že fotograf musí stát příliš blízko a obličej nebohého modela nebo modelky je zdeformovaný výrazně zkreslenou perspektivou. Nos je větší, obličej kulatější a portrétovaný si náhle stěžuje, že v zrcadle vypadá jinak.

Řešením je použít delší ohnisko, které vás donutí stoupnout si dál. Ideál má každý jiný, obecně je někde mezi 80 a 120 mm v přepočtu na full frame, ale klidně můžete použít i vyšší. U ohnisek nad 200 mm sice dochází k lehkému optickému zploštění obličeje, ale stále je to mnohem menší problém než ohniska příliš široká.

U mobilů s jedním objektivem nemůžete ohnisko změnit, ale je zde možnost fotit z větší vzdálenosti, takže hlava nezabírá celý záběr, ale třeba jen jeho čtvrtinu. Když poté snímek oříznete, dostanete efektivně vyšší ohnisko a tedy i lichotivější portrét.

Přesnější představu o perspektivních deformacích obličeje získáte v článku, věnovaném portrétům s různým ohniskem.

Rozostření pozadí

Na portréty je obvykle efektnější použít co nejnižší clonu (tj. co nejnižší číslo f/…), aby došlo k rozostření pozadí. Nejjednodušší je tedy nastavit režim Priorita clony (Av), v něm navolit nejnižší číslo a nechat aparát, ať se stará o ostatní nastavení.

Rozostření se také obvykle mění s úhlem záběru. Většinou platí, že čím vyšší ohnisko, tím rozostřenější pozadí a také o tím menší část pozadí se musíme starat. Nevýhodou je, že postupně přicházíme o kontext a z fotografie nebude poznat, kde je focená. I když to je někdy vlastně také výhoda.

V článku je většinou použito ohnisko 85 mm a clona f/4 na full frame fotoaparátu, protože s nízkou clonou už by pozadí bylo pro ukázkové účely příliš rozostřené.

Ukázky různě silně rozostřeného pozadí najdete ve článku o hloubce ostrosti při fotografování lidí.

Ostřete na oči

S mobilem bude ostré téměř vše, ale s lepší výbavou musíte hlídat bod zaostření. Pro základní zrcadlovky je běžně dostupný levný objektiv typu 50 mm se světelností f/1,8 (v přepočtu na full frame vychází ohnisko 75 mm [Nikon] nebo 80 mm [Canon]), u kterého už je hloubka ostrosti tak malá, že je potřeba ostřit na bližší oko. Nestačí jen orientačně ostřit na hruď, protože může dojít k viditelným chybám.

Postoj šikmo

Pokud fotografovaný stojí přímo čelem k fotoaparátu, výsledkem je pasová fotografie. Někdy to není na škodu, ale zdaleka ne všem tato póza sluší. Proto požádejte modela, aby se lehce pootočil a stál lehce šikmo k vám – ani ne čelem, ani ne bokem.

Ramena jsou tedy šikmo a dál jsou dvě možnosti, co s hlavou. Buď bude natočená přímo na fotoaparát, což působí příměji a otevřeněji, nebo bude zhruba do stejného směru jako zbytek těla a k fotoaparátu budou stočené jen oči. Tím vznikne naopak složitější a sofistikovanější varianta. Často se vyplatí zkusit obě a vybrat lepší z nich, každému sluší jiná varianta.

Co je v pozadí?

Zatím jsme řešili hlavně nastavení fotoaparátu a osobu samotnou. Je ale potřeba sledovat také okolí, protože i to dotváří snímek.

Pozadí velmi často začátečníci ignorují a nerozlišují mezi tím, jestli je za hlavním aktérem les nebo pár rozsypaných popelnic.

Když se tedy rozhlédnete kolem, zkuste si vybrat něco nerušivého a pokud je to možné, tak i jednolitého. Tedy nejen, že ze záběru vynecháte skládku, ale také například předěl domy/les na snímku bude působit rušivěji, než kdyby celý záběr vyplňovala série domů (decentně zbarvených) nebo naopak jenom les.

Když už kolem není ideální pozadí, tak alespoň dbejte na to, ať na snímku nelezou z hlavy stožáry, dopravní značky a jiné objekty.

Nerozhoduje jen rušivost pozadí, ale i to, jak je od modela daleko. Sice je možné fotit se zdí hned za hlavou a nemusí to vůbec vypadat špatně, ale efektnější bývá nechat vzadu nějaký prostor. Díky větší vzdálenosti dostane pozadí charakteristický rozostřený vzhled a vynikne tak ostrý objekt na snímku, kterým je právě zachycený člověk.

Světlo

Uznávám, že tahle kapitola je složitější. Světlo samotné není ve vzduchu vidět, takže posuzování je spíš věc odhadu a taky zkušeností získaných z fotek, které se předtím (ne)povedly.

Nicméně jsou nějaké šablony, které lze v určitých situacích použít, nebo naopak jiné, kterých se vyvarovat.

Obecně je náročné fotit proti zdroji světla. Není to ovšem nemožné. S trochou cviku a s pozdějšími úpravami na počítači lze dělat efektní snímky i se sluncem v záběru, jak je vidět v článku o focení portrétů v protisvětle. Nicméně někdy je to zbytečná starost a je snazší fotit jiným způsobem.

Světlo v místnosti

Uvnitř místnosti je sledování blízkých zdrojů světla obzvlášť důležité. Lidské oko se rychle přizpůsobuje, takže si ani neuvědomíte, jaká je v některých koutech tma.

Když vás kamarád vyzve, abyste ho vyfotili a jediné světlo je za jeho hlavou, máte problém. Světlé pozadí a přitom temný obličej, na který dopadá minimum světla, není ideální situace. Lepší je přítele otočit, posunout nebo oběhnout tak, aby světlo z žárovky dopadalo i na jeho obličej.

Jestliže se v místnosti nacházíte ve dne, zdrojem světla je okno a opět je obtížné fotit proti němu. Efektní snímky pořídíte s lidmi, kteří jsou k oknu bokem. Velmi jemně nasvícené něžné záběry jsou možné, pokud se fotografovaný dívá do okna a vy stojíte mezi ním a oknem.

Světlo venku

V exteriérech se dostanete do mnohem různorodějších situací. Těžko radit úplně obecně, ale jednodušší bývá fotit ve stínu.

Při focení na slunci se na první pohled zdá, že je dobré fotit po směru slunečních paprsků. Jenže tak bude fotografovaný otočený pohledem do žluté koule a bude mhouřit oči, navíc podle přesné pozice slunce mohou vznikat nehezké temné stíny přes oči a tvář. Lepší je tedy mít slunce někde po straně a za objektem, mimo záběr.

Ve městech se zase vyplatí sledovat okolní domy a místa, kudy světlo prochází nebo se odráží.

Další možnosti

Popsané postupy jsou jen základy, pokud se vám nechce řešit nic složitého. Pokud jste zvídavější a chcete experimentovat, je mnoho možností, jak se posunout dál.

Ať už se to bude týkat osobního přístupu a práce s modelkou, pokročilých technických možností ve formě práce s bleskem, či výraznými grafickými úpravami, nebo prostě zcela jiné scény, než je jednoduché stání na ulici. Možností je nekonečno.