Jak vytvořit nekonečnou texturu
Když grafik potřebuje navazující texturu cihlové zdi, má v podstatě dvě možnosti. Buď si zajede třeba do Terezína či Jaroměře a vyfotí si dostatečně velkou cihlovou zeď místní pevnosti, anebo si vyfotí kousek sousedovy garáže a vytvoří si bezešvou texturu, která bude stačit i na nekonečně dlouhé bludiště legendární herní střílečky Wolfenstein. V tomto článku si ukážeme, jak pomocí Zoner Photo Studia jednoduše vytvořit nekonečnou texturu z jedné obyčejné fotky cihlové zdi.
Textury jsou v dnešní době nezbytností pro grafickou tvorbu, a to nejen při tvorbě propagačních materiálů, ale i třeba pro tvorbu 3D realistických vizualizací nebo pro tvorbu herního prostředí.
Aby se daly obrázky využít i na větší plochu a pořád byly pěkně ostré, nebylo by na škodu, kdyby na sebe jejich okraje navazovaly. Pojďme si proto ukázat, jak se s tím můžete vypořádat pomocí Zoner Photo Studia a jeho nástrojů.
Pro vytvoření nekonečné textury snímku budete potřebovat několik základních nástrojů ZPS:
- Oříznout (C)
- Horizont (H)
- Perspektiva (V)
- Soudkovitost (Ctrl+Shift+D)
- Volná deformace (Shift+X)
- Obdélníkový výběr (M)
- Filtry (F)
- Vložit obrázek (I)
- Přechodový filtr (Shift+G)
- Klonovací razítko (S)
- Výběrový štětec (Shift+Q)
Krok první: Ořezat a narovnat
Nejdříve je potřeba vyfotit nějakou texturu. Já jsem vyfotil cihlovou zeď naší staré garáže. Fotka sice není dokonalá, protože jsem ji vyfotil mobilem, ale aspoň uvidíte, že vytváření textur není ani tak o vybavení, ale o nápaditosti.
Než začnete upravovat, musíte si nejdříve rozmyslet, jakou část z obrázku použijete pro texturu. Například spodní příčné cihly by při svislém navázání vytvářely pravidelný pruh, proto je raději odstraňte. Zároveň také ořízněte výrazně jiné části fotky, protože při navazování textury by vytvářely pravidelně se opakující bod.
Pomocí nástroje Oříznout (klávesa C) ořežte snímek. Raději na něm ale ponechte více místa, protože později budete fotku ořezávat ještě jednou.
Jelikož se jedná o pravidelné řady cihel, srovnejte vodorovné linie, aby alespoň ve středu levý okraj pěkně navazoval na pravý. Použijte tedy nástroj Horizont (H) a zobrazenou linku pomocí kotevních bodů srovnejte podél maltové spáry.
Další na řadě je perspektiva. Střed obrázku je v rovině, ale vrchní a spodní řada trochu letí. Použijte tedy nástroj Perspektiva (V). Kotevní body roztáhněte do rohů v místě spáry, kterou chcete srovnat a klikněte na Použít.
Krok druhý: Dolaďte okraje a střed snímku
I po těchto úpravách ještě stále můžete vidět nedostatky v okrajích oproti středu fotografie. To je potřeba doladit, jinak vám zeď bude navazovat v nepěkných vlnkách.
Pokud by se jednalo o nepravidelné zakřivení, mohli byste použít nástroj Deformační mřížka (X), ale jelikož je tato textura pravidelná, klikněte na záložku Vylepšit (vpravo nahoře) a použijte nástroj Soudkovitost (Ctrl+Shift+D). Tento nástroj je totiž přímo stvořený pro opravu optického zakřivení snímku. To je způsobeno jednak tvarem čočky objektivu a také rozdílnou vzdáleností jednotlivých částí fotografovaného objektu od objektivu (podobně jako efekt dveřního kukátka).
V nástroji Soudkovitost upravte vlevo pomocí posuvníku deformaci obrázku a kliknutím na tlačítko Použít potvrďte úpravu. V tomto případě jsem zvolil hodnotu 6.
Následuje druhý detailnější ořez, který zvolte tak, aby co nejvíce usnadnil práci při navazování textury. Vrchní a spodní okraj ořežte ve spáře, abyste následně nemuseli řešit různé délky cihel.
Kraje máte srovnané, vrchní a spodní linka ladí, ale střed je pořád trochu mimo. Proto je zde nástroj Volná deformace (Shift+X), kterým můžete snadno doladit zbylé neposlušnosti. Zvolte raději vetší průměr nástroje, abyste si usnadnili práci. Sílu nastavte na 100 procent, ať nemusíte každý pohyb opakovat víckrát. Přece jen je to cihlová zeď a ne žádné pírko.
Krok třetí: Upravte nasvětlení celé textury
Než se pustíte do samotného sešívání, je ještě potřeba sladit nasvětlení celé textury. Obrázek je viditelně tmavší ve spodní části textury. Tento nedostatek je potřeba odstranit, jelikož by v obrázku opět tvořil pravidelné nevzhledné pruhy.
Klikněte proto na nástroj Obdélníkový výběr (M), označte horní světlou třetinu obrázku a v parametrech nástroje zvolte Rozmazání. V tomto případě hodnota 274, ale záleží na velikosti obrázku. Výsledkem by měl být plynulý a neznatelný přechod mezi označenou částí a zbytkem obrázku. Poté zvolte nástroj Filtry (F) a pomocí Křivek mírně zesvětlete označenou část.
Stejný postup zopakujte se spodní třetinou obrázku s tím rozdílem, že zde budete pomocí Křivek ztmavovat.
Krok čtvrtý: Připravte si prostor pro sešití
V dalším kroku si otevřete nový soubor (Ctrl+N), který bude mít stejnou výšku jako vaše upravená textura, ale šířka bude dvakrát větší. Například pokud máte obrázek šířky 2935 px, nový obrázek bude 5870 px.
Do tohoto nového souboru vložte původní obrázek pomocí záložky Vrstva (horní menu) a volby Vložit obrázek nebo pomocí klávesy I.
V menu v pravém panelu zvolte Vložit ze souboru, vyberte obrázek a potvrďte volbou Vložit.
Nyní pomocí zarovnání v pravém menu umístěte obrázek zcela vpravo a potvrďte volbou Použít. Následně vložte stejný obrázek znovu a zarovnejte jej vlevo tak, aby obrázky byly vedle sebe.
V dalších krocích úpravy pamatujte na jednu důležitou věc: veškeré další úpravy se budou týkat pouze prostoru ve středové části vytvořené kompozice (viz označená oblast na obrázku) až do doby, než obrázek opět oříznete. V žádném případě nesmí provedené změny zasahovat až do poloviny původního obrázku, protože by poté návaznost textury nefungovala.
Všimněte si drobného nesouladu ve světlosti obrázku. Tu opravíte pomocí Obdélníkového výběru (M) a následně aplikovaného Přechodového filtru (Shift+G). V nastavení zvolte typ Expoziční a Šířku přechodu a Sílu podle situace (v tomto případě Šířka 49 procent a Síla -36 pro ztmavení a 21 pro zesvětlení protější části).
Výsledek by měl vypadat asi takto:
I když přechod není plynulý, nevadí – po sešití to nebude vidět.
Krok pátý: Sešijte texturu ve vodorovném a svislém směru
Přichází řada na samotné sešití textury, tedy odstranění viditelného přechodu. Na to je nejvhodnější nástroj Klonovací razítko (S). S ním pracujte následovně:
- Podle potřeby zvolte místo, ze kterého budete texturu nabírat.
- Stiskněte Ctrl a levým tlačítkem myši označte místo náběru.
- Přejděte na místo opravy a stisknutím levého tlačítka myši (LMB) a tažením aplikujete texturu.
Stejně jako u fotografování je i v této fázi potřeba trocha citu a cviku. S trochou trpělivosti to ale půjde.
Postupujte po malých částech a pro každou část nabírejte vzorek z jiného místa obrázku, aby nedocházelo k duplikaci velkých ploch. Pokud se vám nepodaří texturu přesně navázat, vraťte se o krok zpět a zkuste to znovu. Na vaší pečlivosti závisí kvalita konečného výsledku.
Po sešití textury je nutné obrázek opět oříznout na původní rozměr. Zvolte přibližný střed obrázku a v nastavení ořezu zvolte Pevný rozměr a zadejte rozměry původního obrázku. Potvrďte úpravu tlačítkem Použít. Následně texturu uložte.
Stejný postup aplikujte i ve svislém směru. Vložte tedy dvě textury nad sebe, opravte spoj a následně ořízněte na původní velikost.
Protože jsem vhodně zvolil ořez v maltové spáře, je spoj téměř dokonalý. Stačí už jenom doladit pár detailů.
V dalším kroku opět ořízněte obrázek na původní velikost.
Krok šestý: Odstraňte drobné vady
Úprava však ještě stále není hotová. Okraje už sice plynule navazují, nicméně na snímku je ještě pár výrazných detailů, které přitahují příliš mnoho pozornosti. To uvidíte hlavně při vložení textury do 3D programu, například do Blenderu.
Je potřeba upravit malé kusy cihel a vyvážit tmavá místa. Na opravu kousků cihel (označeno zeleně) jednoduše použijte Klonovací razítko. Ale pozor, ať nezměníte okraj textury – porušila by se tím návaznost.
Na tmavé místo (označeno žlutě) použijte nástroj Výběrový štětec (Shift+Q). Označte tmavou oblast obrázku, nastavte rozmazání na cca 50 procent a pomocí Křivek zesvětlete.
Při zobrazení textury v 3D programu jsou patrné ještě malé detaily, které nám ruší celistvost plochy. Pomocí klonování a Křivek dolaďte texturu do posledního detailu.
Takto by měl vypadat konečný výsledek:
Každá textura vyžaduje individuální přístup
A máte hotovo. Asi nemusím zdůrazňovat, že každá textura bude vyžadovat individuální přístup, ale princip bude vždy stejný:
- srovnat perspektivu
- upravit vady
- sešít
- oříznout
- doladit nepřesnosti.
Přeju hodně zábavy při práci v ZPS.