Jak zkrotit ostření zrcadlovky

V repertoáru mnoha profesionálních sportovních fotografů jsem objevil jedno – ostatními uživateli podceňované – nastavení zrcadlovky, které mi konečně dopomohlo plně ovládnout zaostřování fotoaparátu. Změna to byla natolik jednoduchá ale i zásadní, že se nemůžu o svou cestu za ostřejšími fotografiemi nepodělit.

Úspěch fotografie pro mě stojí a padá na zachyceném okamžiku. Abych se mohl soustředit na tuto klíčovou úlohu, je potřeba plně ovládnout kompozici, expozici a ostření a časem je dostat do podvědomí. Z těchto tří faktorů pak právě ostření je ona kritická disciplína, protože na rozdíl od kompozice a expozice špatně zaostřený snímek již nic nezachrání a můžu jej směle odkázat nejlepšímu příteli fotografa – odpadkovému koši.

Schválně si teď sami vyzkoušejte, co se stane, když namáčknete spoušť vašeho fotoaparátu. Zpravidla většině z vás fotoaparát okamžitě stanoví expozici pro komponovanou scénu, potom ale začne zběsile ostřit a nakonec pípne, což je teprve pro většinu lidí signál ke zmáčknutí spouště, potažmo k překomponování. Pokud budu optimista, tak mi ostření fotoaparátu k pípnutí zabere půl sekundy, a pokud k tomu přidám překomponování (nejčastěji používám středový bod) a zpoždění spouště, které má opravdu každý fotoaparát, tak můžeme být i na jedné vteřině celkové času. Celou sekundu po okamžiku, který rozhoduje, jestli TO tam je, nebo není. Jediný způsob, jak tomu předejít, je namáčknout spoušť předem, jenže nevím jak je tomu u vás, ale v mém světě se objekty pohybují a zaostřovací vzdálenost spolu s nimi. Při namáčknuté spoušti už s tím nic nenaděláte. To vzhledem k mé „úchylce“ fotit na co nejmenší clonu zakládá na další fotografii, která poputuje přímo do koše, případně musím projít celý proces znovu a doufat, že se mi naskytne nová příležitost, při které budu rychlejší.

Tento svůj boj s časem jsem završil objevením hluboce zahrabané funkce Tlačítko závěrka/blok. AE, která jednoduše umí oddělit autofokus od spouště. Spoušť fotoaparátu tedy ponechá k tomu, k čemu byla určena, a aktivaci ostření přenechá jinému tlačítku, které je na mém fotoaparátu označené hvězdičkou, jakoby náhodou hned vedle odkladiště pro palec pravé ruky. A jelikož mám teď ostření na samostatném tlačítku a lze jej volně kdykoliv pustit nebo znovu zmáčknout, můžu si dokonce dovolit nastavit kontinuální ostření AI servo. A je to!

U fotoaparátu Canon EOS 450D, na kterém si toto nastavení ukážeme, se k této funkci dostanu skrze Uživatel. Funkce (C.Fn) a jedná se o položku 10: C. Fn IV: Obsluha/Jiné, Tlačítko závěrka/blok. AE., která definuje chování tlačítka spouště a tlačítka s hvězdičkou. Umístění této funkce se samozřejmě napříč modely může lišit, najdete ji i na levnějších a starších modelových řadách a s menší obměnou je k dispozici také u konkurenčních výrobců. (Především u vyšších tříd zrcadlovek pro tuto funkci existuje samostatné tlačítko s označením AF-ON.)

1: Blok. AE/AF – je nastavení, které hledáme. Namáčknutí spouště blokuje expozici a namáčknutí hvězdičky blokuje AF. Především však tlačítka fungují na sobě zcela nezávisle a dávají nám možnost blokace expozice i autofokusu.
3: AE/AF, neblok. AE – je velmi podobné požadovanému, ale na rozdíl od nastavení č. 1 spoušť nemá žádnou funkci, ochudili bychom se tedy o možnost blokace expozice.
2: AF/blok. AF, neblok. AE – je nastavení velmi podobné továrnímu, ale opravdu ožívá až po nastavení režimu ostření na AI servo, kdy spoušť spustí kontinuální zaostřování a měření, zatímco hvězdička zablokuje ostření a měření stále reaguje na změny scény. Ztratíme ale možnost blokace expozice.
0: AF/blok. AE – je dobře známé tovární nastavení, které po namáčknutí spouště blokuje expozici i autofokus, hvězdička pak blokuje expozici. Co nám vadí, je, že blokaci expozice zruší až následná expozice a nelze vyfotit scénu bez aktivace autofokusu.

Můj proces až po stisk spouště pak vypadá následovně:

1. Rozmyslím se, co a jak budu fotit, a rozhodnu se, jestli potřebuji středový bod, nebo jiný.
2. Ostřím na potřebné místo, zároveň namačkávám spoušť a rozhoduji se, jestli není potřeba upravit expozici oproti vypočítané.
3. Zpravidla mám už zaostřeno, případně sleduji objekt kontinuálním zaostřováním a provádím úpravu expozice.
4. Mačkám spoušť a kontroluji ostrost, jestli to nemám vzít znovu.
   Ze začátku to byl určitě nezvyk a musel jsem myslet na to, že je potřeba zmáčknout ještě jedno tlačítko, ale po pár foceních (a nevydařených fotografiích) se to stalo tak automatické, že už bych nikdy neměnil. Fotoaparát nejednou dělá to, co chci já.

Jak to změnilo mojí práci s ostřením?

• Nemusím neustále čekat na ostření u scén s nízkým osvětlením, jednou předostřím a už jen čekám na moment nebo světlo.
• Nemusím řešit, jestli potřebuji kontinuální nebo jednorázové zaostřování. Jednoduše mám neustále nastavené kontinuální zaostřování, které ovlivňuji délkou stisku.
• Nemusím řešit, jestli mám na objektivu nastavené manuální nebo automatické ostření, protože buď ostřím ručně proti motoru, nebo používám tlačítko pro spuštění automatického ostření, případně kombinaci obou.
• Předostření využiju i u dynamických scén, kde by motor nestíhal přiostřovat a pak jen čekám na vhodný okamžik nebo světlo.

Pozor: Při focení na velmi nízké cloně je potřeba používat krajní ostřící body, protože i překomponování změní vzdálenost objektu od objektivu a při malé hloubce ostrosti se tak může zaostřený objekt dostat mimo rovinu ostrosti. Čím širší objektiv používáte a čím blíže k zaostřovanému objektu jste, tím více se tato chyba projeví.