Jiří Pop: Hledám bazén, který není modrý

Na fotografiích je jasně poznat jeho autorský rukopis. Barevné snímky krásných modelek plné neobvyklých póz a v současné době často celé scény pod vodou.

S Jirkou Popem jsem se potkal už před lety na jednom fotografickém srazu a od té doby jeho tvorbu sleduji. Na rozdíl od některých jiných fotografů nechrlí kvanta fotek, ale zveřejňuje vždy pár pečlivě vycizelovaných kousků, které vzbudí rozruch a vyvolají vlnu zájmu u dalších potenciálních modelek. Momentálně experimentuje zejména s focením modelek pod vodou. 

Proč ses dal na focení pod vodou? 

Už jsem o tom přemýšlel delší dobu, ale nemohl jsem se odhodlat. Jednu dobu jsem si říkal, že si udělám i potápěčský kurz. Ten jsem si udělal, ale nakonec jsem zjistil, že u focení ho vůbec nepotřebuji.

Největším problémem bylo podvodní pouzdro, které je velmi drahé.  Ale shodou okolností se mi před pár lety při focení převrhl stativ a i s fotoaparátem spadl na vteřinu do vody (Canon 5D Mark II). I když byl v opravě, tak se pořád stávalo, že z každých pár fotek jednu špatně vyfotil. Byl tedy těžko prodejný, ale zároveň nebyl ani na vyhození. Od té doby sice mám nový fotoaparát, ale tento mi zůstal jako záložní.

Napadlo mě, že vyzkouším nějaký z těch levných měkkých podvodních obalů s tím, že toto tělo risknu, a kdyby něco nevyšlo, škoda nebude tak velká. Kupodivu funguje docela dobře, ale stejně jsem musel redukovat plány podle zkušeností při prvním focení.

Co tě při tom prvním focení pod vodou překvapilo? 

Hlavně to, že hledáčkem nebo přes Live View je vidět jen rámcově, detaily jsou rozmazané. Také na autofocus se nedá spolehnout.

Problémem bylo i odpalování záblesků nad hladinou, protože zatímco bezdrátové odpalovače na suchu pracují na sto metrů, tak voda účinek silně omezuje. Původně jsem myslel, že budu dva metry pod hladinou, ale nakonec jsou limitem desítky centimetrů.

Jak tedy fotíš, když v hledáčku nic nevidíš?

Vesměs tu choreografii nachystáme předem, domluvím s modelkou, co bude dělat, a pak jdeme na ponor. Předem si zaostřím na danou vzdálenost a pod vodou už nastavení neměním. Vzhledem k tomu, že používám širokoúhlý objektiv, není zcela přesné zaostření klíčové. Navíc pod vodou se ostrost ztrácí a z 21 megapixelů se stane radikálně menší číslo.

Plánuješ fotky delší dobu předem nebo improvizuješ na místě?

Nedělám si detailní plány, jaké si třeba někdo kreslí. Ale zhruba mám představu žánrově, například když vidím, že se budou fotit šaty a vím, jak vypadají, tak si představuji, jak by to mohlo vypadat a jaké věci by se mohly hodit. Například že mám vzít torzo deštníku…

Strávíš postprocessingem podvodních fotografií víc času než u snímků ze souše?

O hodně víc. Originální fotka je celá modrá, červená barva prakticky chybí, takže se musí silně dobarvovat. Upravit podvodní snímek tak trvá zhruba 3–4x delší dobu než upravit suchozemský. Protože při focení je problém v podvodním obalu snímky vůbec prohlížet, je také někdy potřeba zkombinovat dva napůl povedené záběry dohromady. Proto vše fotím klidně i třikrát.

Kolik tedy výsledných snímků máš z jednoho focení?

Procento odpadu je velké. I když nad vodou bych vyfotil do sta fotek, pod hladinou jich pořídím i dvě stě padesát, z čehož výsledných je třeba jen pět.

Nemáš u tolika fotek problémy s výdrží záblesků?

U bazénů jsou většinou k dispozici zásuvky, takže prodlužka vše řeší.

Takže obvykle fotíš u nějakých menších domovních bazénků…

Lidé si myslí, že je na to potřeba nějaký velký bazén, ale opravdu jde většinou o klasické zahradní bazénky, stačí i dva krát tři metry.

A jak ty bazény sháníš? 

Když hledám modelku, tak ty s bazénem mají přednost. Ale často jde zajistit i jinak, protože mně je celkem jedno, jaký bazén to bude. Moje skromné přání by bylo, aby někdo měl konečně bazén, který není modrý. Černý bazén nikdo nemá, ale hodil by se.

Pokud si pamatuji, měl jsi kdysi plán vybudovat si větší akvárium.

Měl jsem takový extrémní nápad, postavit si na focení modelek akvárium se stranami mezi jedním a dvěma metry. Pak jsem oslovil pár firem a zjistil jsem, že je to finančně velmi náročné a vzhledem k pár tunám váhy by musel být speciálně řešen i interiér. Zatím jsem tento nápad odložil, ale ještě zvažuji, jestli by jej nešlo pronajímat a tak rozmělnit náklady.

Kontaktují tě i lidi, že by chtěli, abys jim něco komerčně nafotil?

Stává se to, i když pro mě je fotografie hobby, takže zakázky nevyhledávám, ale ani se jim nebráním. Neberu ale všechno, radši fotím věci, co mě baví.

Ta úvaha, jestli se tím začít živit, tu byla, ale když jsem si to spočítal, tak si myslím, že u nás se tím moc rozumně živit nedá. Až na pár výjimek.