Kompozice pod drobnohledem

Kompozice je základ celé fotografie. Podle ní se posuzuje, jestli je fotka kvalitní nebo ne. A také ukazuje, jestli jste dobrý fotograf nebo ne. Někdo má na komponování obrazu talent, ale většina lidí se to musí naučit. Začněte věnovat větší pozornost – třeba tím, že si přečtete tipy v tomto článku. Vaše snímky pak budou kvalitnější.

Kompozice jako taková není jen ve fotografii, ale je všude, kde je obrazový záznam. Může se jednat o malbu nebo o videozáznam. 

Nás však zajímá kompozice ve fotografii. A v tomto článku se podíváme na nejpoužívanější pravidla kompozice a její typy. 

Zlatý řez a pravidlo třetin

Zlatý řez je pravidlo, které představuje přibližné dělení snímku na třetiny. Toto pravidlo vlastně existuje od doby, co je svět světem. Dokonce i příroda vytvarovala některé živočichy podle zlatého řezu – třeba schránky korýšů. Zlatý řez je podložen i matematicky, jak ukazuje obrázek níže. 

Zlatý řez vyjádřený matematicky i přírodně.

Následující fotografie demonstrují pravidlo zlatého řezu. Na každé z těchto fotografií je v jednom z průniků přímek hlavní objekt fotografie neboli střed zájmu.

Hlavní motiv fotografie – model – je podle pravidla zlatého řezu v průsečíku třetin.
Modelka v zlatém řezu fotografie.

Linie v třetinách

Pravidlo třetin se využívá hlavně v krajinářské fotografii. Obraz je rozdělený vodorovně na třetiny – ať už na výšku nebo na šířku. Ve spodní třetině bývá popředí, ve střední objekt zájmu, a ve vrchní třetině bývá obvykle pozadí krajiny. 

Díky takové kompozici má fotografie krajiny potřebnou hloubku. Tedy za předpokladu, že je použitý širokoúhlý objektiv – teleobjektiv totiž fotografii takzvaně zploští, což můžete vidět na fotografii krajiny zachycené teleobjektivem.  

Fotografie rozdělená na třetiny. Jednu třetinu představuje voda, druhou pás s letícími ptáky a třetí mlha. Foto: Imrich Gonda
Krajina rozdělená na tři symetrické části. Foto: Imrich Gonda

Diagonály

Dalším kompozičním prvkem jsou diagonály a přirozeně zbíhající se linie, které můžete použít ve prospěch fotografie. Typickým příkladem takovýchto diagonál jsou cesty, chodníky, koleje, nebo střechy budov. Stačí jen je nasměřovat tak, aby „ukazovaly“ k hlavnímu motivu fotografie. Dodá to pak fotografii větší hloubku.

Jasně zřetelná diagonála. Foto: Imrich Gonda
Diagonály na fotografii směřují ke skupince osob v dálce.

Sbíhající se diagonály pro větší dynamiku

Velmi zajímavou kompoziční metodou jsou sbíhající se diagonály. Obvykle je najdete na rozích budov nebo také tehdy, když linie vytvářejí trojúhelník. 

Kompozice této fotografie působí dynamicky díky zbíhajícím se diagonálám. Na fotografii jsme je vyznačili červeně.

Rámování

Využití přirozených rámů v prostředí je velice zajímavý kompoziční prvek, který se dá použít jako „fotografie ve fotografii“. Dávejte si však pozor na to, abyste měli v ideálním případě správně obě kompozice, tedy jak celkovou kompozici ve fotografii, tak kompozici objektu v „rámování“. 

Zářivým příkladem jsou okna budov nebo dopravních prostředků, v nichž lidé sedí a dívají se směrem ven.

Zde je využitý jako rám výklenek zdi.
Staré zrcadlo, použité jako rám.

Pokračování příště

Při komponování fotografií tedy myslete na pravidlo třetin a skládejte prvky fotografie podle zlatého řezu. Zajímavým prvkem fotografie mohou být i diagonály nebo rámování. Ale to není všechno, další tipy a triky si ukážeme v dalších článcích.