Kompozice: Vhodné umístění hlavního motivu
Aby byly vaše fotografie líbivější, při komponování snímku byste vedle dalších základních kompozičních pravidel měli dbát i na správné umístění hlavního motivu. O každé scéně přemýšlejte ještě před tím, než zmáčknete spoušť – vyhnete se tak třeba tomu, že se předměty v obraze budou dotýkat nebo že pozadí bude moc rušivé. Čím lépe hlavní motiv umístíte, tím lépe pak na fotografii vynikne.
Skladba fotografického obrazu
Běžný fotografický obraz se skládá ze dvou základních prvků: hlavního motivu a prostředí, ve kterém je motiv umístěn. Výjimku tvoří abstraktní fotografie a také fotografie textur, vzorů a podobně. Umístění hlavního motivu vůči pozadí a pozadí jako takové je stejně důležité jako samotný hlavní motiv.
Pozadí musí hlavní motiv vhodně doplnit a nechat ho vyniknout. Pozadí by nemělo soupeřit s hlavním motivem o divákovu pozornost a také by nemělo obsahovat výrazné prvky, které diváka ruší při prohlížení snímku. Z fotografie by mělo být na první pohled patrné, co je hlavním motivem.
Hledejte čisté pozadí
Zejména začínající fotografové se při fotografování natolik soustředí na hlavní motiv, že si zapomenou ohlídat pozadí, a bývají pak nemile překvapeni při prohlížení snímků na monitoru počítače. Mnohdy by přitom stačilo při fotografování udělat malý úkrok stranou a vyměnit tak rušivé pozadí za daleko vhodnější. Některé rušivé prvky pozadí také můžete schovat za fotografovaný motiv.
Přestože je hlavní motiv umístěn ve zlatém řezu a pozadí je mimo rozsah pole hloubky ostrosti, je pozadí natolik výrazné, že odvádí pozornost od hlavního motivu.
Majitelé fotoaparátů s velkými obrazovými senzory (digitální zrcadlovky, systémové fotoaparáty, pokročilé kompakty) a světelnými objektivy mají navíc možnost pracovat s malou hloubkou ostrosti a mohou tak výraznější pozadí efektivně rozmazat, takže není na fotografii rušivé.
Díky použití menšího clonového čísla se zmenšil rozsah pole hloubky ostrosti. Pozadí je identifikovatelné, ale nesoupeří s hlavním motivem. Nicméně pro sdělení fotografie nemá valný význam.
Hlavní motiv nejlépe vynikne na velmi jednoduchém pozadí – ideální jsou souvislé jednobarevné plochy.
Při fotografování mimo ateliér postupujete opačně než malíři. Ti začínají na bílém plátně a postupně do své kompozice přidávají prvky, které umocňují výsledný obraz. Naproti tomu vy jako fotograf začínáte se scénou, která obsahuje spoustu prvků, které mohou výsledný obraz zcela rozbít. Je tedy potřeba postupně volbou stanoviště a ohniskové vzdálenosti veškeré rušivé prvky z kompozice odstranit.
Přesunutím stanoviště o krok doprava došlo k výraznému zjednodušení pozadí. To ale stále ještě obsahuje rušivé tmavé pruhy po stranách.
Například při fotografování postavy se mnohdy stačí trochu přikrčit a nahradit složité prostředí blankytně modrou oblohou. Často není ani od věci scénu před pořízením fotografie pořádně uklidit. Můžete odtáhnout polámané větve a podobně. Pokud nefotografujete dokument, je to zcela v pořádku. Vaším úkolem je vytvořit líbivý obraz, a tak drobný zásah do fotografované scény není rozhodně na škodu.
Použití objektivu s delší ohniskovou vzdáleností umožnilo poodstoupit a tím zkomprimovat perspektivu. Pozadí tak zaplnilo celé obrazové pole a divák se tak může plně soustředit na hlavní motiv.
Pozadí jako součást příběhu fotografie
Pozadí je potřeba mírně potlačit vůči hlavnímu motivu i v případě, že hraje na fotografii důležitou roli. Klasickým příkladem je portrét zasazený do prostředí. Pokud tedy fotografujete portrét turisty před významnou historickou památkou, budete chtít, aby tato památka byla na fotografii identifikovatelná. V takovém případě nemusí být nutně zachycena na portrétní fotografii celá, ale stačí z ní rozpoznatelný výřez. Celou památku pak můžete vyfotografovat na další fotografii a divák tak při prohlížení výsledného alba uvidí jak ji, tak pořízený portrét.
Pro zobrazení celé kulturní památky a současně portrétu jsme použili objektiv s malou ohniskovou vzdáleností. Portrétovaný stojí na dosah fotoaparátu, zatímco Schwarzenberská hrobka je snímána ze vzdálenosti několika desítek metrů. Výrazné zkreslení portrétu způsobené fotografováním z příliš krátké vzdálenosti bylo opraveno ve fotoeditoru, stejně jako kácející se linie stavby.
O tom, kolik z okolního prostředí bude součástí fotografie, rozhoduje práce s perspektivou. Této důležité a obsáhlé problematice věnujeme některý z dalších článků. Zjednodušeně platí, že pro zahrnutí většího množství prostředí do obrazu budete muset fotografovat s objektivy s menší ohniskovou vzdáleností. Ty mají podstatně širší úhel záběru než objektivy s delší ohniskovou vzdáleností.
Zamezte dotekům v obraze
S umístěním hlavního motivu v rámci obrazu souvisí jedno z nejzákladnějších pravidel – zamezení dotykům fotografovaných předmětů sebe navzájem anebo s okrajem fotografie. Místa dotyků velmi přitahují pozornost a působí velmi disharmonicky. Pokud si toto neohlídáte, je to bráno za jednu ze základních kompozičních chyb.
Fotografie je nepřehledná kvůli chybným dotykům fotografovaných předmětů. Oba plyšáci se dotýkají okraje fotografie a také sebe navzájem.
Změna ohniskové vzdálenosti a mírné posunutí stanoviště fotoaparátu vyřešilo problém s doteky. Fotografie je mnohem čitelnější.
Věnujte kompozici dostatečnou pozornost
Při komponování snímku se nesoustřeďte pouze na hlavní motiv, ale stejnou pozornost věnujte i prostředí, do kterého je motiv zasazen. Zejména si dávejte pozor na vzájemné dotyky prvků v obraze a také na to, aby se fotografovaný objekt neztrácel v pozadí.
Chcete vědět víc o kompozici? Přečtěte si další články na toto téma:
Základní kompoziční pravidla pro estetičtější fotografie
Kompozice: Vyplňte obrazový rám
Kompozice: Zlatý řez a pravidlo třetin
Kompozice: Udržení pozornosti na hlavním motivu fotografie