Makro bez drahého objektivu? Tři levné způsoby, jak na to

Makrofotografii se můžete věnovat i bez zbytečného utrácení za drahé makroobjektivy. Pokud s makrem začínáte a zatím si nejste jisti, jestli vás bude bavit, vyzkoušejte nejprve levnější varianty. Dáme vám tři tipy na levné, ale dobré řešení.

Makrofotografie znamená zachycení foceného objektu na čip v měřítku 1:1 a více. To znamená, že 1cm objekt zabere 1 cm na čipu full-frame fotoaparátu. Tohoto zvětšení můžete dosáhnout speciálními makroobjektivy. 

Věděli jste ale, že stejného ne-li většího zvětšení dosáhnete i se svým setovým objektivem? Stačí relativně levné a jednoduché příslušenství. Ukážeme vám tyto možnosti:

• reverzní kroužky,
• makropředsádky a
• mezikroužky.

Reverzní kroužek

Pokud si chcete zkusit fotit makro za hubičku, stačí vám k tomu pořízení reverzního kroužku, který se cenově pohybuje v řádech stokorun. Reverzní kroužek vám umožní nasadit na bajonet objektiv obráceně (tedy přední čočkou směrem k tělu). Díky tomu zachytíte fotografovaný objekt zvětšeně.

Jediná nevýhoda, na kterou narazíte, je plně manuální režim. Reverzní kroužek totiž nepřenáší žádná data. Přicházíte tedy o možnost nastavit clonu z těla fotoaparátu. Například u DSLR objektivů značky Canon budete mít navíc plně odcloněno, u Nikonu zase plně zacloněno. 

U DSLR objektivů Nikon můžete clonu nastavit aretací clonové páčky např. párátkem. Toto ale zkoušejte pouze na vlastní nebezpečí, může dojít k poškození objektivu. U Nikon Z objektivů tuto možnost nemáte vůbec, díky plně elektronicky řízenému mechanismu.

Pokud tedy využijete reverzně setový objektiv s rozsahem ohnisek 18-105mm můžete docílit zvětšení až 5:1.

Makropředsádky

Zdá-li se vám použití reverzního kroužku zbytečně riskantní, můžete využít makropředsádky. Předsádky fungují vlastně jako lupa, která vám přiblíží fotografovaný objekt. Jejich cena není příliš vysoká, ale někdy bohužel není vysoká ani optická kvalita. Jedná se totiž jen o „lupu“ ve filtrovém závitu.

U levnějších předsádek dochází k optické vadě kvůli jejich vypouklému tvaru. Střed obrazu je ostrý, ale okraje rozmazané. Tento problém způsobí převážně předsádky, které fungují jako lupa. Proto je lepší používat předsádky, které se skládají ze dvou optických členů a jejich přední strana je rovná. Jako je tomu například u předsádky Raynox DCR-250.

Předsádky jsou navíc označeny dioptriemi. S nadsázkou by se dalo říct, že čím více dioptrií, tím více makro. Osobně jsem jich vyzkoušel hodně od +4 po +16, ale nejlepší z nejlepších je pro mě Raynox DCR-250. Sice není nejlevnější, ale její koupě se pořád vyplatí. Používám ji několik let s makro-objektivem pro dosažení zvětšení 2:1.

Mezikroužky

Dosáhnout většího zvětšení můžete i posunutím objektivu dále od čipu. K tomuto účelu slouží mezikroužky, které mají většinou velikosti 12 mm, 20 mm a 36 mm. Jejich použitím získáte různé poměry zvětšení, případně je pro největší zvětšení můžete všechny zkombinovat. Získáte tak mezikroužek o délce 68 mm. Pokud vás zajímají mezikroužky více, napsali jsme o jejich použití článek Makro s mezikroužky.

Mezikroužkům jsme se okrajově věnovali i v článku Super makro: objevte kouzlo makrofotografie s velkým zvětšením. V něm najdete inspiraci pro případy, kdy vám obyčejné makro nestačí.

Výše zmíněné pomůcky k makrofotografii můžete objevit na různých e-shopech za minimální částky. Makro fotografie je trochu o kutilství, proto se nebojte klidně zkombinovat mezikroužky a makropředsádku. Případně si na zkoušku vytvořit mezikroužek třeba z roličky od toaletního papíru.

Makropředsádku můžete zase vytvořit z lupy, abyste získali představu, jak funguje. A stejně tak, než objednáte reverzní kroužek pro objektiv, můžete jej u těla přidržet obráceně a zkusit udělat pár fotografií na zkoušku. Budete tak vědět, do čeho jdete.