Maximální účinek s minimálními prvky

Existuje spousta přístupů k fotografii. Když začátečníka něco zaujme, zamíří na to foťák a zmáčkne spoušť. Pokročilý už přemýšlí o lepším umístění objektu a vzpomíná na zlatý řez. Hrátky s kompozicí je ale možné dohnat do extrémů, například zmenšením hlavního objektu na rozpoznatelnou mez nebo zredukováním pozadí tak, že prakticky zmizí. Jak to pak vypadá? O tom je tento článek.

Minimalismem se myslí styl, kdy se zbavíte všech částí fotografie, které nejsou nezbytně důležité.

Velice častým příkladem je zachycení samotného stromu v krajině. Jde o tak oblíbené téma, že na některých fotobankách (serverech určených k prodeji fotografií) už výslovně uvádějí, ať jim další podobné fotky fotografové neposílají.

Osamělý strom. Nejdelší možné ohnisko bylo potřeba k eliminaci nechtěného okolí. Canon 5D Mark II, EF Canon 70–200 mm F2,8 IS II, 1/160 s, F6,3, ISO 200, ohnisko 200 mm.

Klíčem k pořízení takových záběrů je udělat správný výřez hlavního objektu od okolí. Už nevím, jak v případě předchozího snímku okolí vypadalo, ale je dost možné, že na jedné straně byl les a na druhé dráty elektrického vedení nebo dálnice. Všechno tohle by divákovu pozornost rozptylovalo. Vynecháním podobných elementů tak docílíte mnohem výraznějšího diváckého efektu.

Unikátní příležitost se vám pak naskytne v zimě, kdy se scéna naprosto změní. Pokud si počkáme na zasněženou krajinu a bílou oblohu, lze experimentovat s vysokým kontrastem ostatních objektů:

V zasněžené zimní krajině lze dosáhnout fotek, které připomínají uměle vytvořenou grafiku. Canon 5D Mark III, EF Canon 70–200 mm F2,8 IS II, 1/250 s, F8,0, ISO 100, ohnisko 200 mm.

V zásadě podobný styl fotky, i když vypadá výrazně jinak, je dodržen i u té následující. Prudké slunce proti objektivu vytváří obrovský kontrast a ostatní objekty jsou prakticky černé. Scéna samotná by ale vypadala pustě nebýt dvou lidí uprostřed slunečního odrazu na mořské hladině.

Tuto fotku jsem si předem připravil, když jsem viděl dva lidi jdoucí po pláži. Klíčem bylo trpělivě počkat až dojdou přímo pod slunce. Canon 40D, Canon EF-S 10–22 mm F3,5–4,5 USM, 1/1600 s, F8,0, ISO 100, ohnisko 17 mm.

Podobný styl jako osamělý strom je i následující fotka s osamělým opeřencem. Tady už záleží na každé drobnosti. Fotka by vypadala jinak se dvěma, jedním nebo žádným poletujícím ptákem v pozadí. Nakonec jsem nechal dva, ale pořád váhám i nad těmi dalšími variantami.

Kompozice, která se těžko popisuje. Není v ní ani zlatý řez, ani diagonály, nic takového. Canon 350D, EF-S Canon 18–55 mm F3,5–5,6, 1/160 s, F16, ISO 100, ohnisko 55 mm.

Nemusíme ale vždy mít jako pozadí oblohu. Obrázky s minimem ruchů v okolí lze pořídit i na zdech budov, zde například popínavá rostlina na omítce, která do fotky přidává jen lehký šum:

Detail popínavé rostliny na anonymní zdi. Canon 5D Mark II, EF Canon 70–200 mm F2,8 IS II, 1/60 s, F4,5, ISO 160, ohnisko 70 mm.

Pod křídla minimalistického přístupu by se daly zařadit i spousty jiných snímků, jako například rozmazané abstraktní focení, o kterém jsme psali před loňskými vánocemi.

Abstraktní pohled na městskou křižovatku. Canon 5D Mark III, EF Canon 70–200 mm F2,8 IS II, 1/60 s, 1/20 s, F2,8, ISO 800, ohnisko 190 mm

Jestliže tedy chcete vyzkoušet něco nového, začněte se při příštím fotografickém výletu pozorně dívat kolem sebe a vybírat co nejjednodušší kompozice. Jedná se o přístup, který vám může pomoci natrénovat pozornost a fotografické oko. A jestliže již máte nafocené nějaké minimalistické fotografie, budu jen rád, když necháte ukázku v komentářích. Inspirace není nikdy dost.