Mikrofotobanky – Jak vydělávat prodejem vlastních fotografií

Patříte-li mezi fotografické nadšence a fotíte už delší dobu, určitě se vám na disku válí spousta fotek. Možná jste už přemýšleli co s nimi, aby na ně jen nesedal digitální prach. Jedna z atraktivních možností je jejich prodej na tzv. mikrofotobankách – serverech, které zprostředkovávají prodej a nákup fotek. Jak se to dělá a jestli je možné si tím vydělat, to se dozvíte v tomto článku.

Vydělávat si prodejem vlastních fotografií. Koho by to nelákalo? Problémem je ovšem oslovit zákazníky, aby se o vaší tvorbě v první řadě vůbec vědělo. Málokdo má finance na větší reklamu, takže je jednodušší prodávat skrze agentury, které už zákazníky mají a přes které je možné nabízet vlastní výtvory.

Kdo jsou zákazníci mikrofotobank

Revoluci do tohoto odvětví přinesly mikrofotbanky. První z nich, iStockPhoto, vznikla na přelomu tisíciletí a dovolila prakticky komukoliv prodávat své fotografie za provizi. Slovo „mikro“ v názvu značí velmi nízkou cenu fotky, řádově dolary, za kterou zákazník dostává tzv. royalty-free licenci na použití. To znamená, že dál už nemusí platit žádné poplatky a může v rámci daných podmínek používat koupený snímek. Obvykle to znamená použití na webu v menším rozlišení a možnost tisku až do několika desítek tisíc kusů. Přesné podmínky má každá agentura mírně odlišné.

Zákazníci jsou obvykle designéři webových stránek, tvůrci plakátů, katalogů a dalších materiálů. Fotky mohou kupovat i jednotlivci, ale protože momentálně je asi nejúspěšnější mikrofotobanka Shutterstock, která je založená hlavně na předplatném, myslím si, že největšími zákazníky jsou právě grafická studia.

Fotograf za jednu licenci dostane odměnu v řádu desítek centů až jednotek dolarů, velmi výjimečně i desítky dolarů. Při takto malé ceně to vypadá, že nemá cenu se trápit s přípravou pro prodej. Myšlenka je ale v tom, že licencí se u jedné fotky prodá mnoho a tvorba fotek se pak (snad) vyplatí. Pro zajímavost se můžete podívat na moje konkrétní výdělky za poslední čtyři roky.

Moje fotka Jordánské pouště Wadi Rum použitá jako ilustrační obrázek na webu turistické kanceláře. Jedná se o velmi časté použití mých snímků. Zdroj: Circuit en Jordanie et Égypte : Royaume de Jordanie.

Bylo by ale chybou si myslet, že to „jen zkusím“, nahraju tam desítky tisíc fotek z portfolia a uvidíme. Fotobanky mají obrázků spoustu a jsou hodně vybíravé, je potřeba posílat jen ty opravdu špičkové. Jedna z největších, Dreamstime, nedávno ohlásila dosažení 16 milionů snímků v databázi.

Jak připravit fotografie

Kvalita fotek se navíc neustále zvyšuje. Při odesílání vašich snímků se připravte na to, že každý z nich bude pečlivě zkontrolován a jestliže neprojde, dostanete jen krátký e-mail s obecnou formulací, proč neuspěl. Počet odmítnutí bývá u každého autora ze začátku vysoký, takže je tato aktivita občas spíše pro tvrdé nátury.

Příprava jediného snímku také není procházkou růžovým sadem. Předpokládá se, že odeslané fotografie máte dobře upravené, ale kontroloři jsou extrémně hákliví například i na šum v obraze a správné zaostření (nebo celkovou neostrost fotky). Snímky s ISO 3200 nebo 1600 projdou zřídka, i u nižších citlivostí je dobré využívat před odesláním funkce pro redukci šumu. Jinou možností je zmenšit rozlišení, což pomůže jak šumu, tak ostrosti, ale ochudíte se o případné kupce, kteří chtějí co největší velikost.

Fotografie ledu s ISO 2000 – nejvyšší citlivost, která mně kdy prošla (a jen na některých fotobankách), vpravo je detail z fotky. Šum bylo potřeba silně zredukovat a pomohlo i to, že na fotce není poznat, co je šum a co je nečistota ledu. Canon 5D Mark II, Canon EF 70-200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,0, ISO 2000, ohnisko 268 mm.

Když jsou přítomni lidé

Další velmi kritickou podmínkou je existence smlouvy s modely/modelkami, tzv. Model Release. Znamená to, že pokud je na snímku nějaká rozpoznatelná osoba, musíte mít podepsáno, že souhlasí s případným prodejem. Protože většina fotobank je zahraničních, smlouva musí být v angličtině. Není potřeba vymýšlet vlastní znění, kde byste mohli opomenout některý důležitý údaj (nebo například podpis svědka), vzory jsou široce dostupné. Jednodušší je ale začít s fotkami bez lidí.

I bez modelů je ale nač si dávat pozor, konkrétně na značky, názvy podniků a jiné právní problémy. Pokud vyfotíte lesní silnici se vzdálenou směrovkou na McDonalds nebo tričko s logem Adidas, připravte se na odmítnutí. Po odretušování značek bude silnice v pořádku, ale tričko s rozpoznatelnými třemi pruhy pravděpodobně pořád neprojde.

Jiným velmi klasickým případem je Eiffelova věž. Její vyobrazení ve dne je prakticky libovolně použitelné. V noci se ovšem rozsvítí speciální („umělecké“) osvětlení, které je chráněné autorským zákonem a noční snímky jsou tedy nepoužitelné.

Obrázek, který napoprvé neprošel. Kontrolor mě upozornil, že na jeřábu dole je logo stavební firmy. Po odstranění už nebyl problém. Canon 40D, Canon EF-S 55-250 mm F4-5,6 IS, 1/100 s, F8,0, ISO 100, ohnisko 55 mm.

Ještě to není všechno

Jestliže máte vynikající a přitom právně nezávadnou fotku, zbývá vám ještě přidat anglický název, popis a klíčová slova a potom už konečně upload, nejlépe přes server FTP.

Z odstavců výše je vidět, že prodej fotografií na fotobankách není až tak snadná práce, ale může přinést uspokojení. Je totiž skvělé, když vidíte, že někomu se vaše fotky hodí a je ochotný vám za ně zaplatit. Navíc je to studnice zkušeností. Kde jinde se vám poštěstí, že někdo pečlivě projde vaši tvorbu a sdělí vám (aspoň v hrubých obrysech), co byste měli zlepšit?

V neposlední řadě je to také zdroj napětí, jestli se vaše fotky budou prodávat nebo ne. Ale protože některé snímky se budou prát o pozornost v přeplněných oblastech a jiné jsou sezónní a mohou se začít prodávat třeba jen během několika měsíců, je to běh na dlouhou trať, ve kterém je důležitá hlavně jedna věc: vytrvalost.

Pozor na fotobanky v EU
Kvůli našim zákonům bylo ještě donedávna poskytování služeb do zemí Evropské unie mnohem komplikovanější než třeba do USA. Ještě do konce roku 2012 platilo, že dnem poskytnutí služby se občan musel stát plátcem DPH, čímž mu přibyly problémy. Zejména jestliže měl vlastní živnost, tak musel začít fakturovat DPH i pro všechny ostatní, byť české, zakázky a jeho práce se zdražila. Pravidelné podávání Přiznání k DPH a Souhrnného hlášení je už jen třešnička na dortu.
Naštěstí se situace začátkem tohoto roku lehce zjednodušila. Pro specifické případy už je možné se stát „Osobou identifikovanou“ (pozor, ne „identifikovanou k dani“), které se DPH týká jen pro služby v EU mimo ČR a pro ostatní platby je nemusí řešit. Pořád ale platí povinnost podávat Přiznání a Souhrnné hlášení.
Finanční úřady s tímto ještě nemají moc zkušeností. Ke konci ledna jsem při návštěvě na FÚ já vysvětloval jim, jak by to mělo fungovat a co všechno jsem o tom četl na webu. V půlce února už byly k dispozici formuláře, ale ještě nikdo přede mnou je nezkoušel použít, a jestli pod to můj případ vůbec spadá, také nebylo úplně jasné (mám i jiné zahraniční aktivity).
V případě, že se tedy rozhodnete pro fotobanku s centrálou v EU, vyplatí se váš konkrétní případ napřed probrat na příslušném Finančním úřadě. Naštěstí drtivá většina agentur sídlí v USA nebo jinde mimo EU.