Na to můj objektiv tedy nestačí! Focení památek s využitím panoráma

Antická architektura vynikala často svou okázalostí a monumentálností. Jenže osudem mnoha antických staveb bylo v průběhu staletí vyplenění vojsky nebo zemětřeseními. Na zbytku se podepsal příslovečný zub času. Na řadě významných míst starověku je přesto k vidění mnohem více, než jen poválené zbytky sloupů a skrovné základy staveb. Co ale dělat, když se úchvatná památka do objektivu nevejde?

Miluji Středomoří. Jezdím tam pravidelně už deset let poznávat tamější přírodu i historii. Středomoří je nerozlučně spojeno s antikou a dávnými kulturami, které položily základ evropské civilizace. Letos jsem se vypravil poznávat Turecko. Cesta do Malé Asie pro mne byla příležitostí k návštěvě dalších mnoha míst, které jsem dosud znal jen z učebnic dějepisu a byla to také šance pořídit zajímavé fotografie.

Budete-li se procházet mezi pozůstatky dříve pompézních měst, můžete při jejich focení narazit na zajímavý problém – rozložité stavby se vám do záběru zkrátka nevejdou. Jak se dá do záběru dostat kolosální divadlo pro desítky tisíc diváků? Jak vyfotit obrovský chrám, když není kam ustoupit? Odpověď je snadná – snímek musíte poskládat z více záběrů. Zvu vás na netradiční focení antických staveb, na kterém předvedu, že focení panorámat nemusí sloužit jen k zachycení širých výhledů do kraje.

Případ první: antické divadlo v Milétu

V ústí řeky Meandr (Büyük Menderes) do Egejského moře stávalo kdysi významné přístavní město Miletos (česky Milét). Zatímco za staletí deltu řeky zanesly nánosy řeky a město se tak na kilometry vzdálilo od moře, z města samotného se do dnešních dnů zachovalo poměrně hodně památek, které návštěvníkům vydávají svědectví o době, kdy jeho ulice kypěly životem.

Stejně jako snad v každém významnějším městě té doby, také v Milétu vystavěli divadlo, které je dnes jednou z nejlépe zachovaných staveb svého druhu na světě. Když jsem po schodišti vystoupal až do nejvyššího patra, otevřel se přede mnou pohled na polokruhové hlediště, jež kdysi pojalo až 15 tisíc diváků. Ani nadhled z výšky 30 metrů nad okolním terénem však nestačil k tomu, abych dostal do jediného snímku celé hlediště s řadami kamenných sedadel zasazených do mírného svahu v oblouku o poloměru 140 m a k tomu ještě jeviště, natož ještě něco z okolí. Ustoupit dozadu už nebylo kam, za mnou byla zeď.

Cestuji na kole tzv. na těžko, vše si tedy vozím s sebou. Přiznám se, že proto už s sebou nevozím patřičnou fotografickou výbavu, a tak jsem se musel spokojit s nejširším možným ohniskem svého „univerzálního“ cestovního objektivu, které činí 18 mm, resp. 29 mm po přepočtení na 35 mm políčko. Abych přidal do záběru divadla více prostoru ve vertikálním směru, otočil jsem svůj fotoaparát na výšku a celou scénu nasnímal do šířky na několik navazujících záběrů. Ty jsem po návratu domů složil v počítači jako panoráma za pomocí programu Zoner Photo Studia X. Tento postup mi umožnil vtěsnat do scény celé divadlo. I při dostatečném překryvu dílčích záběrů se vešlo na tři snímky vedle sebe.

Protože výsledná scéna byla zbytečně široká, oříznul jsem ji do běžného formátu 2:3, které pro konkrétní snímek naprosto postačuje. Ořezem jsem se navíc zbavil nevzhledných modrých střech muzea, které snímek rušily v pravé části u okraje. Pro zajímavost: výsledný složený snímek má po ořezu na formát 2:3 rozlišení bezmála 28 Mpx, tedy o 50 % více pixelů! Takové rozlišení není pro běžné potřeby zpracování, včetně velkoplošného tisku, snad ani potřeba. Mimochodem, podobnou technikou focení na více částí jsem si kdysi pomáhal právě k dosažení vyššího rozlišení snímků u fotoaparátů, které měly rozlišení 2, 5 a 6 Mpx. Blahé paměti to bylo jen před několika lety.

Případ druhý: ještě jednou divadlo v Milétu

Z budovy divadla v Milétu se toho zachovalo nejméně na jevišti. Nic tedy nebránilo tomu zkusit vyfotografovat divadlo z čela, proti hledišti. V daném případě není s odstupem problém, před divadlem nic nezaclání a bylo možné divadlo vyfotit z dostatečné vzdálenosti. Vznikla ale celkem nudná fotka s relativně velkým kusem louky v popředí a spoustou nebe.

Na současném fotoaparátu mám rozlišení 18 Mpx, které je dostatečné na to, abych si mohl dovolit vytvořit výřezem z tradičního snímku tzv. „falešné“ panoráma v dostatečném rozlišení i pro tisk (5 184 px na šířku).

Výsledná fotografie není špatná, ale chybí mi na ní perspektiva. Hlediště, stěžejní část architektury divadla, se zdá ploché. Vrátil jsem se tedy přímo na jeviště a nafotil jsem i několik fotek zblízka, nicméně stále to nebylo ono. Napadlo mne tedy opět nafotit jeviště na více snímků a ty následně v ZPS složit do panorámatu. Celý oblouk hlediště se mi od jeviště podařilo dostat do sedmi záběrů „na výšku“ i s dostatečným překryvem.

Výsledek je docela zajímavý. Díky zkreslení obrazu při skládání panorámatu se sice zeď hlediště přede mnou ohnula do oblouku, ale tento efekt připomínající „rybí oko“ je svým způsobem vhodný, dokládá šíři záběru.

Případ třetí: Dianin chrám v Priene

V ústí Meandru stávalo na druhém břehu další významné starověké město, Priene. Založil ho prý sám Alexandr Veliký. Tamější divadlo je proti milétskému vskutku trpasličí. Také z města samotného se dodnes zachovalo podstatně méně, vlastně jen základy domů. Jedinou dominantou pro fotografy je tak znovu vztyčených pět sloupů Dianina chrámu, které jsou vidět už z dálky. Zkusil jsem pořídit několik snímků z různých úhlů pohledu.

V podstatě se vždy všechny sloupy docela pěkně vešly do záběru, jenže něco mi na všech těch fotkách chybělo. Co, na to jsem přišel u záběru pořízeného na výšku (D). Povalený „zubatý“ fragment sloupu v popředí záběr pěkně doplnil. Proto jsem s pootočeným fotoaparátem nasnímal několik snímků vedle sebe.

Výsledná fotografie má středovou kompozici a rozhodně není nutné, aby byla tak široká, proto jsem formát upravil do standardního poměru 2:3.

Ještě jedné věci si na složeném snímku všimněte. Na rozdíl od kompozic pořízených na jeden záběr není třeba u sloupů srovnávat kácející svislice, tedy vertikální perspektivu. Ta se totiž „sama spravila“ při tvorbě panorámatu. Připomenu, že oprava perspektivy v běžném snímku ovlivní kompozici.

Tipy k focení skládaných scén

Při pořizování širokých snímků skládaných z více fotografií s orientací na výšku je dobré, pokud to jde, dodržovat všechna pravidla platná pro fotografování běžných panoramatických fotografií:

1. Zvolte přiměřenou ohniskovou vzdálenost, čímž eliminujete soudkovité zkreslení při širokém ohnisku. Samozřejmě aby mělo použití skládání smysl, nemůže být ohnisko moc dlouhé. Efekt zvýšení rozlišení by tím se ztratil.
2. Snažte se udržet rovinu otáčení a naklonění fotoaparátu, aby nám dílčí snímky neskákaly nahoru a dolů a nebyly různě pootočené vůči sobě. Software si s takovou směsí snímků třeba nakonec nějak poradí, ale ze složeného panorámatu vám může zbýt po ořezu ve výsledku jen dlouhá „nudle“. Ideální je tedy fotit ze stativu, který zajistí stabilní rovinu fototaparátu.
3. Otáčejte fotoparát kolem středu optické soustavy, abyste eliminovali tzv. paralaktické zkreslení. K tomuto účelu je třeba použít speciální panoramatickou hlavu a vědět, kde je ohnisko použitého objektivu.
4. Zamkněte expozici a ostření, aby všechny fotky byly pořízeny za stejných podmínek.
5. Volte dostatečný překryv snímků, minimálně 5 %, lépe 20 až 25 % šíře snímku, aby software mohl jednotlivé snímky kvalitně spojit.

Podobně jako jsem fotil v Milétu a Priene, pořídil jsem ještě mnoho dalších podobných „panorámat“ divadel, chrámů a dokonce stadionu na dalších archeologických vykopávkách. Jak už víte, na cestách vozím z praktických důvodů minimální fotografickou výbavu. Proto jsem navzdory všem zásadám všechny uvedené fotografie pořídil „z ruky“, tedy bez použití stativu. Dokonce jsem si u některých z nich z roztržitosti zapomněl zamknout expozici, což se projevilo zejména na vyrovnání bílé barvy (barevné teplotě). Jak vidíte na výsledcích, Zoner Photo Studio si dokáže s mnoha chybami fotografa docela dobře vypořádat, i tak je ale dobré držet se pěti zmíněných zásad a chyb se snažit vyvarovat. Podívejte se na náš návod jak skládat panorámata v ZPS.

A na závěr ještě jedna poznámka pro ty, kdo by si chtěli focení zjednodušit. Některé fotoaparáty umožní panorámata nafotit režimem přímo ve fotoaparátu, a to i při otočení na výšku. Je to jistě usnadnění, nicméně v každém případě si stojím za tím, že dodatečné složení více fotografií v počítači umožní dosáhnout lepšího výsledku. Zejména proto, že můžete zkontrolovat všechny detaily snímku a ovlivnit „geometrii“ snímku (prohnutí, rovinu apod.)