Ovládněte focení dětí krok za krokem

Fotografování dětí obsahuje mnoho proměnných: světlo, výraz, kompozici, stanoviště snímání a další. Mícháním těchto „ingrediencí“ tvoříte výsledný snímek. Že nevíte, kde začít? Rádi vám s tím pomůžeme a poradíme, jak správně fotografovat děti.

Pokud vaše přísady nebudou dobré, těžko můžete udělat skvělou fotografii. Nedívejte se na snímanou scénu jako na celek, ale jako na souhrn jednotlivých částí, které chcete zachytit co nejlépe.

Světlo při focení dětí

Světlo potřebujete nejen k tomu, abyste na věci viděli. Určuje i náladu snímku a modeluje objekt.

Tvář osvícená oknem ze strany je jiná, než když bude okno přímo naproti osobě. Při zatažené obloze bude obličej bez výrazných stínů, při slunečném dni jsou naopak tváře lidí kontrastnější kvůli přítomnosti světla a stínu.

Pokud začínáte, je výhodnější fotografování dětí při zatažené obloze. Světlo je krásně měkké (difúzní) a nemusíte si lámat hlavu s velkými kontrasty, které často vedou k přepalům. Difúzní světlo se velmi dobře hodí pro focení malých dětí, protože podporuje jejich jemnost.

Podobně funguje i zastíněná plocha (například veranda) za slunečného dne. Zde si musíte dát pozor na to, aby pozadí za fotografovanou osobou bylo ve stínu. Snímky, kde je dítě sice ve stínu, ale za sebou má jasně osvícené okolí, nevypadají moc dobře. Pozadí na sebe navíc strhává víc pozornosti než dítě.

Naučte se vnímat světlo a postupně experimentujte s různými typy přirozeného světla. Od snímků se zamračenou oblohou přejděte k fotografiím pořízeným v různých denních hodinách i jiných ročních obdobích. Zjistíte, že světlo není vždy stejné.

Využívejte co nejvíc „dobrého světla“ zlaté hodiny, zkuste ale fotografovat i v méně ideálních světelných podmínkách. Uvědomíte si tak rozdíly mezi „dobrým“ a „špatným“ světlem. Mezi fotkou, která působí ploše, a snímkem, kde stíny modelují tvar, a který tak získává hloubku.

Vhodné ohnisko pro focení dětí

Neexistuje univerzální návod, jaké ohnisko je k fotografování dětí nejlepší. Každý fotograf preferuje určitý styl a přizpůsobuje mu výběr objektivu.

Zachycujete rádi děti v jejich přirozeném prostředí, láká vás být co nejblíže, chcete vtáhnout diváky do děje? Pak je pro vás to pravé reportážní ohnisko, tedy přibližně 24–35 mm.

Toužíte fotografovat spíš zpovzdálí, dosáhnout snových snímků s rozostřeným pozadím, kde dítě vystupuje jako jediný důležitý prvek na snímku? Pak zvolte raději světelný objektiv s delším ohniskem 85 mm a víc.

Pamatujte na to, že čím blíž k dítěti budete, tím víc se zdůrazní perspektiva: objekty umístěné blíž k fotoaparátu se zdají být větší než ty, které jsou dál.

Fotografování dětí a kompozice

Pokud má fotografie vybočovat z průměru, musíte se zamyslet nad kompozicí. Umístění dítěte na střed není většinou dobrá volba.

Vyvarujte se časté chyby začínajících autorů, která by se dala nazvat „hodně místa nad hlavou, málo místa po stranách“. První nedostatek se dá snadno opravit ořezem v Zoner Photo Studiu, ten druhý už tak lehce nevyřešíte.

Jak správně ostřit při focení dětí

Zapomeňte na automatický výběr ostřicího bodu a raději si jej zvolte sami. Může to být středový (použijte metodu „namáčknout, překomponovat a stisknout“), nebo kterýkoliv ze zbývajících.

Ostřete vždy na oči dítěte. Pokud je natočené tak, že je k vám jedno oko blíž, ostřete na něj. Pro rychlejší práci zapněte autofokus (automatické ostření, přepínač je většinou na objektivu) a vyzkoušejte ostřicí režimy One Shot (či AF-S, hodí se spíš pro statické scény) a Servo (či AF-C, je vhodný pro focení pohybujících se objektů).

Zásadní je obsah snímku

Smyslem tohoto textu není přesvědčit vás k jedinému správnému postupu (i proto, že takový postup neexistuje), ale podnítit vás, abyste co nejvíc poznali svůj fotoaparát. A při fotografování dětí co nejlépe využili jeho funkce.

Nezapomínejte ale, že ani sebelepší technická znalost a dovednost nemůže nahradit obsah fotografie. Inspirujte se přímo u dětí, a vytvořte tak působivé fotografie, které budou ozdobou nejen rodinného alba.