Dvorní fotograf Šumavy Pavel Semerád: Recept na dobrou fotku krajiny? Ranní slunce a fotogenická oblačnost

Fotoalba z letošních dovolených budou jistě obsahovat mnoho snímků zachycujících krásy české krajiny. Česká příroda totiž rozhodně není prvoplánově fotogenická jako exotika, kde jsme zvyklí, že stačí tu palma, tam modré moře a je vystaráno. Jak zachytit krásy české krajiny, na to jsme se zeptali fotografa Pavla Semeráda, který už dvě desetiletí fotí Šumavu. Fotky z jeho toulek po pláních, údolích a vrcholcích této krásné krajiny navíc už několik let prezentuje formou nástěnného kalendáře.

Jak moc je vlastně česká krajina fotogenická?

Rozhodně je, nalezneme u nás nížiny i hory, můžeme si vybrat z mnoha typů krajiny, od vinic jižní Moravy přes sopečné České středohoří až po vrcholy a pláně, například Šumavy. Nešťastné je, že vlivem zemědělského hospodaření v padesátých letech došlo scelováním polí k zániku remízků, mezí a krajinných předělů. Tím pádem velká část krajiny dnes vypadá jednotvárně a ploše. I přesto najdeme tisíce míst, která stojí za to fotograficky zvěčnit.

Je prima, když fotky neskončí jen jako krmivo pro sociální sítě, ale vznikne z nich něco hmatatelného. Jak nápad každoročně vydávat šumavský kalendář vznikl?

Šumava mě od mládí přitahuje, v určitých ročních obdobích je vyloženě magická. Měl jsem snahu nějak si tu nádheru zdokumentovat, tak jsem ji jako mnoho jiných lidí začal fotit. Jsem samouk, dlouho jsem nebyl s výsledky spokojen a „dával to jen do šuplíku“. Impulsem pro veřejnou prezentaci bylo, že v roce 2013 přestal vydávat kalendář Šumavy Martin Milfort, ikona fotografie šumavské krajiny, kterého si velmi vážím. Jeho kalendář ve formátu na šířku na trhu chyběl. Následující rok jsem se rozhodl využít něco ze svého fotomateriálu a nástěnný kalendář vydat. Od té doby jej vydávám každoročně. V prodeji je v šumavských infocentrech a v maloobchodní síti knihkupectví a papírnictví, převážně v západních Čechách. Také jej rozesílám poštou.

Je těžké vybrat těch 12 snímků pro jednotlivé měsíce, aby k sobě ladily?

Není to tak, že bych cíleně fotil každý měsíc jeden záběr a měl rovnou hotovou představu. Vybírám i z několika set nastřádaných fotek. Pozoruji na sobě, že rád zachycuji různé křížky, boží muka a kapličky, byť nejsem ortodoxně věřící. Při výběru do kalendáře se pak musím kontrolovat, aby nebyl na každý měsíc jeden křížek a nevypadalo to jako katolický kalendář. Samozřejmě trochu přeháním. Autor má totiž k určitým fotografiím osobní vztah a subjektivní prožitek z místa vzniku snímku. Ten ale divák vůbec vnímat nemusí. Supervizorem při přípravě kalendáře je moje manželka Helena. Koriguje mi vybrané snímky se slovy: „Máš tam dvakrát po sobě vodu… Tahle kytka tam byla minulý rok…“

Letos poprvé vydáváte i stolní kalendář.

Zákazníci se po něm ptali a podle prvních ohlasů se velmi líbí. Lze v něm uplatnit i fotografie, které by ve velkém nástěnném kalendáři nevyzněly, například snímky z méně profláklých míst, které lze brát jako tipy na výlety.

Většina lidí fotí krajinu, když je na dovolené a pohybuje se v ní coby turista. Jakých chyb se nejčastěji dopouštíme?

Jsem spíše pro realistické ztvárnění krajiny. Občas na různých fotofórech vnímám snímky s přehnaným HDR efektem, ty se mi nelíbí. HDR je vhodný nástroj pro kompenzaci dosud stále malého dynamického rozsahu digitálních snímačů, musí se na to ale citlivě a musíte být sebekritický. Něco jiného je pak kreativní zobrazení krajiny, například černobílá fotografie nebo různé LUT úpravy barevnosti – to je relativně nový trend, vhodně změněná barevnost dodá mnohým snímkům zajímavý rozměr. Osobně mám rád černobílou fotografii, některé záběry si o převod do BW vyloženě říkají. Pokud se ale týká komerční úspěšnosti, například s černobílým kalendářem Šumavy nemáte šanci na úspěch. Lidé chtějí barvy.

Dost často se na TOP místa doplahočíme v pravé poledne, na focení máme minimálně času… Co dělat?

Stává se mi občas totéž. Pokud jdu na turistický výlet, většinou do cíle dorazím kolem poledne, kdy je světlo pro fotografování nejhorší. Záleží tedy na tom, zda fotografování berete jako dokumentaci onoho turistického výletu, nebo potřebujete udělat fotografii krajiny s dobrým světlem, které je většinou po ránu nebo navečer. V tom případě je třeba vstát a cíleně jet pouze na fotografování a s turistikou to nespojovat. Jezdím fotit většinou po ránu na předem vybrané místo nebo alespoň do určité oblasti. Znamená to samozřejmě překonat lenost a donutit se vstát. V létě se rozednívá kolem páté, takže vstávám před čtvrtou. Modlím se, aby neprošla změna času na trvalý středoevropský, to by znamenalo vstávat ještě o hodinu dříve.

Na vyhlášených fotogenických místech bývá i dost lidí. Má smysl fotit to, co fotí úplně všichni ostatní?

Chápu důvod, proč na taková místa lidé jezdí. Je to jistota hezkého záběru. Snímky z těchto lokalit jsou většinou již okoukané a z daného místa lze jen velmi těžko vytěžit něco úplně nového. Navštěvuji je sporadicky. U nás na Šumavě se jedná především o břízku v Chalupské slati, pohled na hrad Kašperk z Pustého hrádku nebo z rozhledny na Sedle. Oproti tomu neokoukané jsou lokality v Pošumaví, na Volarsku…

Jaké místo vás osobně nejvíc potrápilo a proč?

Mám pár takových míst, na kterých se mi občas nedaří přenést atmosféru do výsledné fotografie… Odpovím ale na otázku z jiného úhlu – které místo mě skutečně v současné době trápí, je hrozící developerský projekt na Zhůří u Rejštejna, za nímž stojí cyklista Roman Kreuziger. Z této planiny je nádherný rozhled na téměř polovinu Šumavy. I přes odpor veřejnosti se snaží zničit genius loci tohoto místa. Spolu s mými přáteli proti této výstavbě bojujeme.

Lokace většinou potřebují i počasí, díky kterému z nich fotograf dostane to nej. Sledujete před fotografováním předpovědi?

Počasí je pro krajinnou fotografii to nejdůležitější. Sleduji předpovědi, většinou vycházejí. Ideální podmínky jsou po přechodu fronty, nebo když má být polojasno. A pak už je to vždy risk. Mnohokrát se mi stává, že slunce vyjde, ale vzápětí jej překryje oblačnost a můžete jet domů. Rovněž je třeba skloubit focení s časovými možnostmi, občas musí být člověk také v zaměstnání… A to pak při dobrém světle trochu závidím těm, kteří jsou v tu dobu venku na správném místě s fotoaparátem v ruce. Ideálním ročním obdobím na Šumavě je podzim, slunce je nízko, v údolích se táhnou cáry mlhy, každou chvíli se krajina mění tím, jak se mlha rozpouští v ranním slunci.

Jak se díváte na názor: vždyť to stačí mobilem…

Současné mobily vytlačily z trhu malé kompaktní fotoaparáty, není divu, máte vše v jednom. A výstupy jsou již dostatečně kvalitní. Pokud je účelem fotografie pouze dokumentace z výletu či foto do rodinného alba, mobil bohatě stačí. Navíc poskytuje i jednoduché efektové úpravy, v podstatě daleko rychleji aplikovatelné, než když upravujete foto ze zrcadlovky v PC. Když ale chcete snímky i nějak prezentovat, tak to bez zrcadlovky nebo bezzrcadlovky s výměnnými objektivy nejde. Na mobil polarizační ani jiný filtr většinou nenasadíte, zvláště u krajinné fotografie to dělá hodně.

S jakým vybavením fotografujete vy?

Já jsem trochu zamrzl na Canonu EOS 7D s pár objektivy. V současné době pokukuji po nějaké bezzrcadlovce, všichni básní o Sony, já z nějaké nostalgie tíhnu spíše ke Canonu. Ten však zatím v nabídce bezzrcadlovek příliš nevynikl. Letos se snad něčeho dočkáme. (Poznámka redakce: Rozhovor probíhal ještě před uvedením letošních modelů bezzrcadlovek.) Jinak je mým klasickým vybavením polarizační filtr a pár přechodových filtrů, samozřejmě stativ. Okrajově používám i ND filtry. V poslední době vnímám, že se fotovýbava stává i jen prvoplánovou známkou toho, že „na to mám“. Občas potkáte na výletě maminku v balerínkách s kočárkem, na krku má full frame Canon s L-kovým objektivem…

Vaše fotografie mají citlivě komponované kompozice. Co byste poradil ostatním – jak na to?

Vycházím často z klasické třetinové kompozice. Většinou je pro mě důležité mít záchytný prvek nějakého objektu v popředí a s ním pak sladit kompozici krajiny za ním. Je dobré si hlídat překrývání a „srůsty“ různých objektů, například aby se větev stromu nedotýkala horizontu. A nejdůležitější je zmíněné světlo. Jsem spíše ranní fotograf, nízké slunce krásně kreslí krajinu. Když se k tomu přidá ještě ideální oblačnost, máte vyhráno. A to pak už tu spoušť může zmáčknout kdokoliv.

Vaše rada ostatním fotografům na závěr?

Myslím, že řadě lidí chybí trochu soudnosti při prezentaci fotografií na sociálních sítích, někdy mi přijde, že je svět fotografiemi úplně zahlcen. A někteří dokumentují a sdílejí naprosto vše, včetně toho, co měli k snídani. Ale z druhé strany – foťte a foťte, hlavně své blízké a snímky spolehlivě zálohujte. Je to jediná možnost, jak zastavit v okamžik stisku spouště čas a uchovat si vzpomínky.