Portrét v pohybu: Žonglování s míčky

Žonglování je kombinací sportu, tance a artismu. Vyžaduje trénink, trpělivost, maximální soustředění, kreativitu a dobrou kondici. Zachytit výstup žongléra na fotce tak, aby zaujala, je opravdová výzva. Jdete do toho se mnou?

Fotit žongléry je nejen výzva, ale i hravé cvičení fotografování portrétů, pohybu i na rozvíjení kreativity a komunikace. Tipy využijete při focení jakékoliv jiné pohybové aktivity, i kdyby to byla vaše babička, když plete svetr.

Seznamte se, s kým máte tu čest

Podobně jako u jiných sportů či performerských výkonů, i u žonglování se musíte dobře seznámit se samotnou činností: jaké momenty jsou pro ni charakteristické? Jak má výkon správně vypadat, a co je naopak přehmat? Nechcete přeci udělat ostudu sobě nebo svému modelu před dalšími žongléry. A tak než se pustíte do focení, nechte si od artisty vysvětlit, co vás čeká.

Během přípravy si také můžete lépe promyslet, jaké prostředí bude pro fotografování toho či onoho triku vhodné – kaskádu se sedmi míčky, které létají i několik metrů vysoko, v telefonní budce prostě nezachytíte – nebo jaký budete potřebovat objektiv a nastavení fotoaparátu. 

Na fotografiích výše vidíte klasickou kaskádu s pěti míčky. Poprosila jsem žongléra, aby si vzal neutrální černé tričko, které se nebude bít o pozornost s výrazně oranžovými míčky. Z pohledu žongléra je ideální, když jsou čtyři míčky ve vzduchu a pouze jeden drží v ruce, případně druhý do ruky dopadá. Při klasické kaskádě by neměl mít natažené paže, ani by neměl míček chytat dál od těla. Na fotografii vpravo vidíte pohled z boku, čím rovnoměrněji jsou míčky nad sebou, tím vydařenější je to výkon.

Když fotka hýří barvami

Žonglovátka mívají často výrazné barvy. Artistovi tak lépe padnou do oka – někdy doslova –, ale pro vás coby fotografy je to další prvek, na který musíte myslet. Vyměňovat žonglérovi míčky se ani nepokoušejte, jinak vás čeká přednáška o dokonalém vyvážení váhy a velikosti právě těch jeho kulatých pokladů (můj model například nedá dopustit na míčky Jugglequip Infinities). Prakticky to znamená, že budete muset zvolit prostředí, které se s míčky nebude přít o pozornost, a vymluvit žonglérovi křiklavě žluté tričko s červeným potiskem z posledního juggling weekendu.

Kromě čistě bílých pozadí – což nabízí například stěny kostelů, které jsou i dostatečně vysoké – vám dám těžko univerzální tip, protože vždy záleží na barvě míčků. Pokud byste ale přemýšleli o vhodné kombinaci barev, podívejte se na princip barevného kruhu. Uvidíte, jaké barvy se doplňují, jaké jsou vůči sobě kontrastní a jak dosáhnout jejich harmonie.

Velké nosní dírky a jiné drobnosti

Při fotografování artistů je důležitá dobrá komunikace. Snažte se žonglérovi bez přípravy naznačit během maximálního soustředění, že má s vámi navázat oční kontakt a ideálně se přestat mračit, a přistane vám míček na hlavě. Stejně jako on s vámi sdílí specifika žonglování, sdílejte s ním, co naopak potřebujete vy jako fotograf.

Za prvé: přirozený výraz. Lidé, kteří se na něco snaží soustředit, nepřemýšlí, jak u toho vypadají. Poproste svůj model, aby se zkusil tvářit neutrálně, nebo se dokonce usmíval, minimálně aby držel jazyk za zuby. Ideálně se vám podaří zachytit i vzdornou jiskru v oku.

Za druhé: co nejméně zaklánět hlavu. U focení žonglérů platí jednoduché pravidlo – čím víc mají zakloněnou hlavu, tím větší část jejich obličeje zakrývají nosní dírky. Pochopitelně, že se nemůžou dívat přímo do fotoaparátu, ale nemusí hlavu zaklánět dozadu jako kormorán, když jde dávit rybu mláďatům. Další možností je fotografovat model shora nebo jinak měnit úhly.

Za třetí: pohled do očí. Komu by se nelíbilo, kdyby se sportovec ve vrcholném výkonu podíval na vteřinku právě na vás? Zatímco sekvenci hodů míčky může žonglér opakovat stále dokola a vy máte dostatek času je zachytit ve správné formaci, pohled do očí vám v rámci výstupu může věnovat jen jeden, pak už se to sype. Alternativou je požádat model, aby měl sluneční brýle.

Jak snímek okořenit

Žonglování je ideální pro video, ale záludné pro fotografii. Výstup žongléra bere dech jako celek, ale na fotce můžete zachytit jen jeden moment. Aby byl váš snímek poutavý, nesmíte se spoléhat pouze na samotný akt žonglování. Porozhlédněte se po zajímavém prostředí, které snímek ozvláštní, například opuštěné budovy nebo jinak na pohled nezvyklá místa. Všímejte si linií a tvarů architektury, které výstup podtrhnou. 

Nebo zachyťte víc uměleckou stránku žonglování, ideálně pokud je žonglér zároveň dobrý performer. Na to se zaměřuje fotograf Norbi Whitney, jehož Instagram je zlatým dolem inspirace.

Nastavení fotoaparátu

Už víte o žonglování vše od A do Ž, našli jste vhodné prostředí i žongléra a nyní je na vás, abyste ukázali, co umíte. Tím, že žonglování spadá pod sport i umění, záleží především na vás, jak se rozhodnete téma uchopit. Zatímco u sportu se pohyb na fotografii příliš netrpí, v umění můžete být kreativnější.

Doporučuji si fotoaparát nastavit na manuální režim nebo na prioritu času (S). Při rušivějším pozadí, kdy potřebujete držet nízko clonu, zvolte raději manuální režim (M). Pokud chcete zachytit míčky či jiná žonglovátka v pohybu, nastavte si rychlost závěrky od 1/100 sekundy a kratší. Záleží na světelných podmínkách, ve kterých fotíte. Zároveň s předměty se ale budou hýbat i ruce žongléra, poproste ho o minimalizaci pohybů. Pokud chcete pohyb zmrazit, čas zkracujte.

Hodit se bude i sekvenční snímání, postačí tři snímky za sekundu. Doporučuji si fotky projít ještě s modelem, který vám řekne přesně, co je na té či oné fotce dobré či špatné z pohledu žonglování. Za chvíli se vám to dostane do oka a výběr fotek bude mnohem rychlejší.

A především: cvičte, inspirujte se a hrajte si

Jedno máte jako fotografové s žongléry společné – abyste dosáhli působivého výsledku, musíte cvičit, být trpěliví a inspirovat se od druhých. Pro jednoduchost jsem se zaměřila na fotografování míčků, ale ve světě artismu je nespočet předmětů, se kterými se dá hrát a tvořit. Užijte si to.