Přechodové filtry

Pro krajináře běžná pomůcka, ale normální smrtelník často ani neví, že něco takového existuje. Dnešní článek bude o tom, co jsou to přechodové filtry a jak se používají.

Určitě jste se setkali se situací, kdy jste fotili krásnou přírodu před vámi, ale při pohledu na displej vašeho přístroje jste zjistili, že nebe je příliš světlé, zem příliš tmavá a výsledný snímek vypadá špatně.

Je tomu tak proto, že senzor digitálního fotoaparátu zdaleka nepokryje rozsah světel a stínů, které je schopné najednou zpracovat lidské oko a mozek.

Jedno z řešení je být při focení velmi opatrný, aby nedošlo k přepalům na obloze, a poté na počítači oblohu dále ztmavit a zároveň zesvětlit zem.

I když ve webovém rozlišení je tento snímek použitelný, v dolní polovině se kvůli silnému zesvětlení objeví šum, který je tím horší, čím „drastičtější“ úpravy byly použity pro srovnání jasů v barvách země a nebe. Například pro tisk je tak snímek nepoužitelný.

Jedno řešení je vyfotit dva obrázky s různou světlostí a spojit je do sebe. V takovém případě je ale nutné použít stativ, protože jinak může snadno dojít k nějakému pohybu (přírody nebo fotografa) a snímky nebudou pasovat.

Ovšem pro co nejdokonalejší řešení tohoto problému byly vyvinuty právě přechodové filtry (graduated neutral density filters).

Jaký použít přechod?

Tyto filtry obsahují sklo, které je na jednom konci čiré a na druhém tmavé. Někde uprostřed je mezi nimi přechod, který může být pozvolnější nebo prudký. Tmavost filtru a prudkost přechodu jsou právě dvě klíčové specifikace každého filtru.

Nejjednodušší ukázka je zde, jedná se o běžný šroubovací filtr značky B+W.

Přechod se umístí na horizont takto horní část filtru ztmaví oblohu, zatímco zem zůstane nedotčena.

Co když horizont není uprostřed?

Tento typ filtru sice umožňuje otáčení, ale přechod světlostí je vždy umístěný uprostřed snímku. Pokud tedy posuneme horizont výše nebo níže, filtr nebude pasovat.

Existují ale alternativy, které jsou i posuvné, jenže zde už je systém zcela jiný. Samotný filtr má tvar obdélníkové destičky a umisťuje se do speciálního držáku před objektiv. Držák samotný je šroubovací, tedy po připevnění stabilní, ale filtrům v něm už umožňuje posun nahoru a dolů.

Jakou značku zvolit

Tyto systémy a filtry vyrábí více firem. U nás je nejvíc známá společnost Cokin, která je levnější než konkurence, ale filtry jsou plastové a snadněji se poškrábou. Pak je tu firma Lee s nabídkou skleněných filtrů vysoké kvality, které jsou ale také výrazně dražší. Dalšími výrobci jsou Hitech, Tiffen nebo Singh-Ray, a dokonce se vyskytují i spokojení uživatelé držáku od jedné firmy a samotných filtrů od jiné (např. držák Cokin P a filtry Hitech).

Zde je ale potřeba slovo varování: jednotlivé části od různých výrobců spolu nejsou automaticky kompatibilní, proto je nutné udělat napřed průzkum. I v rámci jedné firmy existuje několik různých nezávislých sad, které se liší nejdůležitějším parametrem – šířkou.

Šířka filtrů

Šířka je zde vždy výrazně větší, než je průměr normálních kruhových filtrů, protože obdélníková sklíčka jsou držena ve větší vzdálenosti od objektivu a potřebují tedy pokrýt větší plochu. Pokud navíc máte nebo plánujete si pořídit ultraširoký objektiv, je nutné dívat se po širších a bohužel i dražších řadách.

Pro ilustraci: standardní série Cokin P má šířku 84 mm, ale u širokých objektivů nemusí stačit a je potřeba se přesunout na šířku 100 mm. Další, nejvyšší, řada má pak 130 mm, ale ta je spíše pro středoformátové přístroje (jiní výrobci prodávají ještě širší filtry).

Důležité je, že i široký držák lze redukcí uchytit na menší objektiv, takže vždy stačí pořídit jen jedno vybavení.

U držáků je také důležité, kolik filtrů pojmou, a to hned ze dvou hledisek. Na jedné straně můžete snadno používat kromě obdélníkového přechodového filtru například i čtvercový neutrálně šedý (čtvercový proto, že není třeba ho posouvat). Nicméně držák pro více slotů se už může plést do záběru. Někdy je řešení přebývající slot(y) upilovat a snížit počet pozic například ze tří na dvě.

Reverzní přechodový filtr

Existuje ještě jedna speciální „vychytávka“ pro focení slunce těsně nad obzorem, které se říká reverzní přechodový filtr. Spodní část je opět čistá, v půlce přijde přechod do tmavé, ale směrem nahoru se sklo opět postupně zesvětluje. Obrázek bude názornější:

Nevýhody

Když pomineme fakt, že filtry musíme nosit s sebou a upevňovat je, tak je tu i technicko-fotografický problém – filtry mají přechod vždy rovný, takže pokud narazíme na krajinu se zvlněnými kopci nebo nějakou jinou dominantou vysoko nad horizontem, zjevně bude rozpůlená právě přechodem do tmava. Pomůže buď použít pozvolněji přecházející filtr, aby problém nebyl tak patrný, nebo příslušné místo ošetřit úpravami na počítači.

Další tipy

Ne vždy se musí filtry upevňovat. S trochou cviku lze fotku pořídit i jen s přidržením filtru v ruce před objektivem. Samozřejmě se v další fotce nemusíte trefit přesně stejně, ale je to potenciální varianta pro rychlé cestování.

Velmi levné filtry se povalují na eBayi. Jejich kvalita ale nebývá vysoká, mohou například lehce rozmazávat obraz a přidávat odlesky v protisvětle, takže doporučuju jen odvážným nebo těm, kteří se chtějí s filtry zatím jen seznámit.

Kam dál?

Tím jsme se přiblížili k závěru povídání o filtrech. Pokud jste minuli předchozí články, můžete se ještě vrátit k polarizačním nebo neutrálně šedým filtrům.