Příběh fotografie: Mlýn s noční oblohou

Můžete mít vybrané skvělé místo, pohlídané počasí, naplánovanou kompozici a ze zkušenosti víte, jak nafotit a složit stovky nočních fotek dohromady pro efektní výsledek. Přesto se stane, že doma po celé akci zjistíte, že něco nevyšlo. Naštěstí se u počítače dá s obrázky kouzlit. Tentokrát mi ale nečekané opravy zabraly asi dvě hodiny.

Budeme se bavit o snímku oblíbeného, a hlavně fotogenického mlýna v jihomoravských Chvalkovicích. Cílem bylo zabrat ho v noci s hvězdnou oblohou v pozadí, na které budou vidět pohyby hvězd. Kdyby se hvězdy proplétaly s lopatkami mlýna, mohl by být výsledek velmi efektní.

Plánování

Základem je mít vybranou správnou lokalitu. Na stejném místě už jsem byl několikrát ve dne, takže jsem měl dobrou představu a příliš jsem neriskoval.

Druhé je počasí, nebe musí být prakticky bez mráčku. Jinak stačí i menší mrak procházející scénou a na jeho místě bude temný flek bez hvězd nebo budou stopy po hvězdách přerušované.

Výhodná je také pokud možno bezměsíčná noc, protože oproti okolní temnotě svítí Měsíc velmi intenzivně a pokud by byl v záběru, tak dokáže komplikovat focení. Měsíc v zádech příliš nevadí, ale nemáte pak tolik volnou ruku při hledání kompozice.

Základní myšlenka focení

Díky rotaci Země se hvězdy na nebi během noci pohybují. Jedno z hlavních rozhodnutí tedy je, zdali chceme na snímku tuto rotaci zobrazit, nebo ne. Tady jsem ji chtěl mít, takže se od toho odvíjel další postup.

Nabízelo by se použít dlouhou expozici v řádech desítek minut, která by zachytila pohyb nebeských těles. Jenže je tu několik ALE:

• Taková expozice by sice zachytila hvězdy, ale popředí osvětlené lampami z nedalekých ulic by za tu dobu bylo silně přesvětlené. To by ještě asi šlo řešit nějakým HDR postupem, ale za cenu spousty komplikací.
• Pokud by se například objevilo auto a na chvíli aparát oslnilo, byla by zkažená celá fotografie.
• V případě, že by se fotoaparát na chvíli nějakým vlivem roztřásl, zůstala by po problému stopa.
• Stopy za hvězdami budou mít ostrý start a ostrý konec. To nemusí být vyloženě špatně, ale v tomto případě jsem chtěl jiný výsledek.

Proto jsem zvolil jiný postup:

Fotoaparát se nechá fotit velké množství relativně krátkých expozic v řádu jednotek až nízkých desítek sekund. Poté se pro zpracování použije některá z aplikací specializovaných na skládání nočních snímků.

Některé programy také umí ve stopách hvězd zahlazovat „díry“, takže i když jsou nějaké ze snímků poškozené, je snadné je vyřadit ze zpracování a dopočítat pohyby hvězd bez chybějících sekund či minut uprostřed.

Navíc jsou k dispozici i alternativní způsoby skládání, můj oblíbený je tzv. comet mode (nebo někdy motion effect) – snímky jsou použité s postupně nižší a nižší intenzitou, takže stopy po hvězdách nekončí náhle, ale plynule blednou do ztracena.

Focení v praxi a dosvětlování

Základem pro celý postup je samozřejmě stativ nebo jiná stabilní podložka. Protože v noci silně foukalo (mlýn zjevně postavili na správném místě), snažil jsem se pro vyšší stabilitu nešroubovat nohy vysoko a zůstat raději při zemi.

Pak už to bylo jen o tom, nechat přístroj 20 minut fotit čtyřsekundové fotografie a základ byl hotov. Výsledkem bylo přes 300 snímků podobných té následující.

Jenže to není vše. Mlýn je totiž v noci neosvětlený a přispívají maximálně světla nedaleké obce nebo projíždějící auta. Při delších expozicích je sice zachytitelné i světlo z dopravy vzdálené několik kilometrů, ale je to efekt, nad kterým fotograf nemá kontrolu a může dopadnout všelijak.

Proto jsem fotoaparát nechal fotit dál i po nasbírání dostatku záběrů a mlýn obešel s baterkou a postupně jsem svítil z různých stran. Nechtěl jsem ho sice mít rovnoměrně osvětlený, ale plánoval jsem vybrat nejzajímavější směr světel nebo dva a ty vložit do výsledného obrázku.

Někteří fotografové pro pozdější zpracování pořídí i série snímků s krytkou na objektivu, ze kterých dokáží některé aplikace později odvodit charakteristiku šumu a ten pak potlačit. Na tuto část většinou zapomenu, takže ani tentokrát jsem ji nepoužil.

Pak už je vše hotovo, je čas vrátit se domů, vyspat se a vše složit dohromady.

Zpracování na počítači

Speciálních programů na skládání nočních snímků je hodně. Některé jsou placené, ale i nabídka programů zdarma je široká. Nejvíc jsem si oblíbil Sequator a StarStaX, tentokrát jsem použil první z nich.

Nebudu zde rozebírat nastavení, ale v tomto případě obecně po programech nechceme nic složitého. Odpadá zarovnání hvězd a ruční označování pozadí. Stačí jen přeložit jeden snímek přes druhý (nastavení Composition na Trails namísto Align stars). Tohle by samozřejmě šlo provést i ručně běžnými editačními postupy a hrát si s vrstvami, ale u 300 masivních vrstev by počítač dostal pořádně zabrat, a tak je mnohem rychlejší jen „nasypat“ soubory do tomu určené aplikace, která je pro tento účel optimalizovaná a vše automatizovaně provede.

Kámen úrazu

Jenže ouha. Ukázalo se, že lopatky mlýna se kvůli silnému větru během focení pohnuly asi o 20 cm. Složený obrázek tak působí rozmazaně, a navíc pozice posledního nasvíceného snímku nesedí s podkladem, a nejde tak jednoduše použít nějaký automatický režim prolnutí, jako je třeba Zesvětlení.

Zdlouhavé maskování a retušování

Nakonec jsem se rozhodl pro kombinaci výsledné hvězdné složeniny a fotky nasvícené baterkou v normálním režimu vrstev s tím, že vytvořím v Zoner  Photo Studiu X masku pro nasvícený obrázek. Výsledné viditelné problémy v druhé vrstvě zamaluji klonováním hvězd.

Při tvoření masky vrstvy si lze pomoci spoustou způsobů. Užitečný je například výběr pomocí Polygonového lasa, který je možné navíc sčítat dohromady nebo naopak odečítat. Výsledný výběr se pak použije při kreslení černou nebo bílou barvou do masky.

I tak je ale mnoho míst, kde jsem sáhnul po štětečku a opatrně masku detailně upravoval.

Jakmile se takto odhalily rozmazané části lopatek, nastoupilo klonovací razítko, kterým jsem postupně vyspravil problémová místa

Nezávislé popředí a pozadí

Tento postup je zdlouhavý, ale má jednu obrovskou výhodu: Mlýn a nebe jsou ve dvou oddělených vrstvách, takže jakékoliv světelné či barevné úpravy lze snadno omezit jen na jednu nebo druhou vrstvu.

To jsem využil ke zvýšení kontrastu na pozadí, a naopak ztmavení popředí. Velmi přesná maska také dovolila zesvětlit příliš tmavé části lopatek. Finální obrázek je navíc perspektivně srovnaný, aby mlýn stál rovněji.

Per aspera ad astra

Přes překážky ke hvězdám. I když nevyšlo vše podle původních plánů, nakonec se výsledek dal zachránit a jsem s ním spokojený. Příště ale zkusím zaostřit na něco víc nehybného.