Hororový fotograf Peter Murín: Maska je inkognito a tajemno. Tvořím výraz přesně takový, jaký chci

Začínal u hororového make-upu, ale postupem času si vytvořil jedinečný rukopis díky vlastnoručně vyráběným děsivým maskám. Slovenskému fotografovi Peteru Murínovi kvůli jeho netradiční zálibě někteří doporučovali pobyt na psychiatrii a posílali mu i pasáže z Písma svatého. Neodradilo ho to a dnes se pyšní fotkami v řadě magazínů a o jeho masky je zájem až v USA.

Ve fotografii se věnujete poměrně netradiční doméně. Jaká cesta vás přivedla k hororové fotce? 

Už odmalička jsem inklinoval k hororové tematice. První horor, který jsem viděl, byl Vetřelec a bylo mi tak osm let. Strašně jsem se potom bál. Ať už je to kinematografie, literatura nebo celkově umění, horor mě v těchto formách vždy přitahoval. Bylo jen otázkou času, kdy ho začnu přetvářet do své oblíbené fotografie. Fotím už od útlého věku, můj otec byl nadšenec do fotografie a já jsem to po něm rozhodně zdědil.

Vaše fotky nepochybně vzbuzují emoce a mnohdy i otázky. Snažíte se vždy vyprávět nějaký příběh?

Příběhovost a určitý odkaz byly aspoň v mých prvotních projektech neoddělitelnou součástí mých fotek. Na tom jsem to vlastně celé postavil. Nechtěl jsem jen prázdnou hororovou klišé fotografii. Vždy musela mít nějaký výstižný název a musela vyprávět určitý příběh. Fotografie by měla v každém člověku vzbudit emoce. Ať už kladné, nebo záporné. V mém případě se bavíme spíš o té druhé možnosti.

Když jsme u emocí, s jakými reakcemi na vaši tvorbu se setkáváte?

Zpočátku to byla úplná katastrofa. Přišel jsem s něčím novým, na co lidé nebyli příliš zvyklí, a jejich reakce tomu i odpovídaly. Od výsměchu přes urážky až k určité formě uznání. Posílali mě na psychiatrii, doporučovali mi, ať prodám fotoaparát a dokonce mi posílali verše Písma svatého, aby moje temná duše našla cestu ke světlu. Momentálně mám svou silnou fanouškovskou základnu a negativní komentáře už nevnímám tak kriticky, jako na začátku.

Vaše tvorba je charakteristická využitím masek – málokdy vidíme vaše modely a modelky s odkrytou tváří. Proč?

Protože tváře fotí skoro všichni, masky téměř nikdo. Maska představuje inkognito, tajemno a změnu identity. Za maskou se může skrývat kdokoliv a zároveň má tvář a výraz přesně takový, jaký jsem já vytvořil a chtěl. Moje masky jsou jedinečné, jsou mým podpisem a fotce přidávají na hodnotě.

Masky, se kterými fotíte, si sám vyrábíte. Jak vás napadlo se do něčeho takového pustit?

Ve svých úplných začátcích jsem začínal jen s make-upem. V té době to byl takový „boom“ a hodně lidí se tomu věnovalo. Měl jsem potřebu udělat svou tvorbu jedinečnou a odlišnou od všeho jiného. Strašně se mi líbí horory, kde má záporný hrdina na tváři masku. Ať už je to Halloween, Vřískot nebo můj nejoblíbenější Texaský masakr motorovou pilou. Proto jsem se rozhodl, že zkusím vytvořit i nějakou znepokojivou masku a zkusím v ní něco nafotit. Líbilo se mi to natolik, že jsem u toho zůstal až dodnes. 

Co vůbec výroba masky obnáší? Jak moc náročný proces to je?

Vyrábím masky z různých materiálů, třeba z papíru, sádry nebo keraplastu. S každým materiálem se pracuje jinak a i doba sušení je odlišná. Například keraplast po vymodelování schne i dva dny. Následně ho brousím do finální podoby, maluju akrylovými barvami a lakuju. Jako poslední se montují poutka nebo gumičky. Když si vymyslím něco složitějšího, trvá to i týden. 

Co se vlastně stane s „použitou“ maskou? 

Některé mi zůstanou a zdobí můj hororový ateliér, ale vyrábím i masky na objednávku. Svoje masky jsem už posílal do Čech, Polska, Belgie, Německa a dokonce i do USA. V blízké budoucnosti se chystám vytvořit e-shop na svém Instagramu a Facebooku, kde bude možné zakoupit si jakoukoliv moji masku a mnou vyrobenou rekvizitu, kterou jsem použil při focení.

Vaše poslední série fotek nazvaná Beauty je úplně jiná. Na první pohled působí méně hororově a odložil jste i pro vás typické masky. Co vás k tomu vedlo?

Jestli mám být upřímný, tak jsem se cítil už příliš zaškatulkovaný hororem a maskami. Samozřejmě, že je to cesta, kterou jsem si jako umělec vybral, ale lákalo mě zkusit i něco jiného. Projekt Beauty je spojením líbivé portrétní fotografie s něčím znepokojivým nebo divným.

Modelky neměly masky a byly krásně nalíčené a upravené. Ale stále jsem se snažil ve fotkách zanechat ten svůj „weird“ (podivný, ujetý – pozn. red.) podpis. K mému velkému překvapení byly tyto fotky dost úspěšné a objevily se ve vícero světových magazínech. Tím se moje cílovka rozrostla o pořádný kus, což mě samozřejmě velmi těší.

Mluvil jste o inspiraci horory a uměním. Čerpáte nápady i ze života kolem? 

Snažím se žít tak, aby můj život samotný byl mou inspirací v umělecké tvorbě. Ať už jsou to lidi, které potkávám, nebo situace, které zažívám. Všechno se snažím vstřebávat do sebe a potom to odrážet ve svých fotkách a maskách. Ne vždy je to dobrá volba a dostanu se do fáze, kdy si musím dát trochu oddych a zregenerovat se. Fyzicky i psychicky. Hlavně po takovém větším projektu cítím, že si musím dát pauzu.

Do jaké míry jsou scény v realitě nastylizované a kolik z toho doděláváte postprodukcí v Zoner Photo Studiu X? 

Ve starších projektech jsem se snažil celou scénu vyrobit a nafotit tak, jak to reálně je. Momentálně si už vyrábím jen přídavné rekvizity a vzhled ladím v Zoner Photo Studiu X. Při exteriérové fotografii jde hlavně o doladění a úpravu počasí, protože na temných fotkách by neměla být rozkvetlá louka a slunečné počasí. 

Bez jakého nástroje v Zoner Photo Studiu X byste se neobešel?

Jednoznačně jsou to štětce na úpravu vzhledu a taky klonovací razítko.

Měl byste jednu klíčovou radu pro někoho, kdo by chtěl začít s hororovou fotkou?

Osobně si myslím, že hororová fotografie není pro každého. Znám mnoho lidí, kteří se snažili o něco podobného, ale moc jim to nešlo. Kdo chce tvořit horor, musí hororem taky žít. Říká se, že každý člověk má v sobě světlo i temnotu a ty by měly být víceméně vyvážené. My, kteří tvoříme takový druh umění, máme té temnoty v sobě přece jen o něco víc.

A otázka na závěr: co zrovna chystáte?

Po projektu Beauty, který byl citelně víc „soft“ (mírný, jemný – pozn. red.) než moje předešlé věci, se jdu opět ponořit do pořádné temnoty. Můj další, už v pořadí osmý projekt, bude mít trochu netradiční název 23:59. Před nedávnem jsem k němu zveřejnil úvodní fotku.

Vracím se zpět k maskám a začínám si navrhovat a šít i vlastní kostýmy. Bude to zase jiné, protože se s každým projektem snažím posunout a zvednout laťku o něco výš. Můžete se těšit na nové masky, nápadité doplňky, rekvizity a množství šíleností z mojí dílny…