Rozhovor: Soňa Šerá – vše barevně sladím tak, aby výsledná fotka zalarmovala chuťové buňky

Soňa Šerá je ambasadorkou Zoner Photo Studia a zaměřuje se na originální portréty, u kterých klade důraz na uměleckou stránku. Jsou pro ni typické zajímavé pózy, šerosvit, minimální úprava retuší, minimalismus a černobílé fotky. Nevyhýbá se ovšem ani focení barev, a to zejména pokud dojde na jídlo, které ona sama uvaří nebo upeče. 

Soni, co ráda děláte, když nefotíte? 

Když zrovna nefotím, tak ráda odpočívám s knížkou, poslouchám převážně rockovou hudbu, maluju, něco vyrábím nebo se oháním s vařečkou v kuchyni. 

Obecná otázka: Co bylo první? Vejce nebo slepice: Soňa v kuchyni a nebo Soňa foto? 

První bylo Soňa foto. Studium fotografie na umělecké konzervatoři a můj nejoblíbenější fotografický žánr, a to umělecká fotografie a portréty. Díky focení jsem se setkala s různými lidmi, které bych asi za normálních okolností neměla šanci poznat. To je pro mě velkým bonusem. Je to přesně to, co mě naplňuje a dělá mě tou, jaká jsem.

Postupem času přišly různé fotoprojekty, fotosoutěže a témata. Občas se právě objevila témata s focením jídla a já si říkala, že by nebylo špatné si vyzkoušet i tuto disciplínu.

Vaše artové fotky jsou povětšinou černobílé. Fotíte je tak rovnou a nebo je ladíte až v editoru v rámci postprocesu?

Fotím klasicky do RAWu a ladím až v postprocesu. Přijde mi, že barevná fotka ledasco schová, jelikož právě ty barvy odvádějí pozornost. U černobílé fotografie hraje hlavní roli světlo a stín, vynikne to, co chci lidem fotografií říct, co jim chci nebo nechci ukázat. Je to jakási pozvánka na okamžik do mé hlavy a možnost vidět to, co vidím a cítím já. Černobílé fotografie jsou z mého pohledu mnohem emotivnější, to podstatné zvýrazní a vypíchnou kompozici, dodají náladu a jedinečnou atmosféru.

Často na černobílých fotkách figuruje jako “filtr” sklo nebo okno s kapkami, navozuje to malinko zasmušilou náladu. Má to nějakou speciální myšlenku, a nebo jde, jako např. u V. v. Gogha o nějaké období?

Jestli to nebude tím, že velmi obdivuji tvorbu pana Sudka. Miluju jeho portréty, zátiší, a to jeho okno, které bych nutně potřebovala. U focení portrétů vnímám a cítím emoce. Vidím, jak se pohledy modelek dotýkají té části duše, kterou ne každý dává najevo, a kterou většinou všichni skrývají. V pohledech se může ukrývat hodně tajemství. A i když se člověk usmívá, nemusí to nutně znamenat že je šťastný a vlastně až podle očí poznáte zda je úsměv upřímný… 

U vašich aktů také převládá černobílá, je to podle vás pro akty lepší?

Myslím si, že díky černobílé mají větší kouzlo. Barevná verze aktů mi přijde rušivá, ale po převodu do černobílé získají takový, jakoby větší šmrnc. Nejsou vulgární, ale mají větší erotický náboj.

Naopak barevné portrétní fotografie jsou až neskutečně plné barev, strávíte u úprav barevných fotografií více času než už černobílých?

Neřekla bych, že by mi barevné fotky zabraly více času. Spíš bych řekla, že méně, jelikož se snažím je moc neupravovat, ale rovnou je nechat tak, jak vyšly z foťáku. Maximálně přidat trochu kontrastu a něco malinko odretušovat. Občas není potřeba vlastně žádné úpravy, pouze převod do JPG a to převážně v případě, kdy fotím se starosklíčky, které mají už tu svou krásnou barvu danou.

Pořádáte workshopy, co se na nich účastníci dovědí? Jsou součásti i úpravy fotografie?

Prozatím jsem zkoušela, zda by o workshopy byl zájem a vypadá to, že ano. Chtěla bych lidem něco předat o tom, jak fotit s využitím denního světla, případně nočních světel ve městě. Nefotím v ateliéru a ani s bleskem. Nemám to umělé ateliérové světlo ráda a vím, že to jde i bez něj. Třeba by to někomu mohlo pomoct. Workshop s úpravou fotografií zatím v plánu nemám, ale nebráním se ani tomuto.

Zaměřila bych se teď na focení jídla. Než vznikne fotka jídla, musí ho někdo upéct, uvařit, připravit. To vy? 

Vaření je pro mně způsobem relaxu, takže všechno jídlo si sama připravuji. Zkouším různé recepty, někdy stačí, když někde zahlédnu fotku něčeho dobrého a já si řeknu, že to vyzkouším. Nakonec si ale vše přizpůsobím podle sebe a tak, aby to vypadalo dobře i pro výslednou fotografii. Někdy si předem načrtnu na papír, jak bych fotku chtěla. To mi pak práci usnadní a urychlí.

Kolik je na to potřeba pomocníků? Minimálně jsou asi potřeba ti, kteří to pak snědí. 🙂

Hodně mi pomáhají moje děti Alex a René. Buď jen přidržet pozadí, odrazku nebo sypat cukr na koláč… Ale pak jsou vděčnými strávníky a vůbec si nestěžují. I když občas ano, že zdržuji s focením. 

Jak se fotí jídlo? Je potřeba speciálních světel? Např. zelená světla, aby zelený salát byl více zelenější?

Využívám hlavně denní světlo. Většinou fotím u okna v kuchyni, odkud dopadá hodně rozptýleného světla. Když je toho světla hodně, pomáhám si pauzovacím papírem (někdy i papírem na pečení), nebo průsvitnou deskou, která to ostré světlo minimalizuje. No a když je světla méně, tak si pomůžu odraznou deskou. Nic jiného vlastně nepoužívám. Většinou si v mezičase při vaření připravím scénu a různé pomůcky, podle toho, co zrovna bude k jídlu. Vyzkouším kompozici a pak jen naservírují jídlo a vyfotím z různých úhlů. 

Vaše fotky jsou nádherně čisté, tak reálné. Jak pracujete s vyvážením bílé? 

Vyvážení bílé se přiznám, že mám nastavené na automatiku. Pouze pokud jsem z nějakých důvodů nucena fotit při zářivkovém nebo žárovkovém světle, tak přenastavím, ale této situace se snažím vyvarovat. A když je “nejhůř” pomůžu si v postprocesu a posunu pár hejblátky tak, abych měla na fotce barvy takové, jaké je chci mít.

Musí být pro focení jídla nějaké speciální podmínky? Např. 10 hod. dopoledne slunečno. Nebo je to kouzlo dovednosti v úpravách?

Osobně se snažím fotit jídlo co nejpřirozeněji. Nejraději mám denní světlo a nejlepší je, když svítí slunce, to si pak můžu hrát s různým nasvícením a stíny. Když to jde, ráda využívám hodně i zapadající slunce, to umí taky krásné efekty na fotce. Vyloženě vyhraněný čas na fotku nemám, snažím se vařit za světla. A někdy si pomůžu jen tím, že při horším světle zvýším ISO.

Jaké objektivy jsou podle vás na focení jídla nejlepší?

Já fotím pevnou padesátkou od Nikonu, nebo starosklíčky Helios a Flektogon. Pro mě jsou to ta nejlepší skla. Používám nižší clonová čísla. 

Jsou pro focení jídla dána nějaká pravidla kompozice, světla nebo rekvizity? Třeba musí být u masa bylinky, u sladkého jídla ovoce atd?

Vždy se snažím při focení využívat to, co jsem použila do jídla. Ať už se jedná o bylinky, koření, nebo zeleninu či ovoce. Pomáhám si utěrkami, plátnem, dřevěnými prkénky nebo květinami. Dále používám i staré listy z knih, noviny, různé příbory a nádobí. Čím starší, tím lepší. Kompozici tvořím přímo při focení tak, aby se mi nic nijak extrémně nepřekrývalo (to záleží ale z jakého úhlu zrovna fotím) a kontroluji dle náhledu ve foťáku. Většinou dodržuji pravidlo třetin a sladím vše barevně tak, aby výsledná fotka zalarmovala chuťové buňky a sbíhaly se na jídlo sliny.

Kterou úpravu v Zoner Photo Studiu máte nejraději?

Úplně nejraději mám hromadné úpravy. Ať už je to konverze z RAW formátu do JPG, které využívám hlavně pro přípravu náhledů či označení vybraných fotografií k následné úpravě, nebo je to zmenšení a doostření fotografií, či přidání loga. Vyzkoušela jsem i tvorbu koláží a tisk. Skvěle funguje srovnání linií a odstranění šumu. Jsem ráda za možnost přidání vrstev, různých filtrů a presetů. Zoner je pro mě velmi intuitivní a jednodušší než Photoshop.

Soni, moc děkuju, že jste si pro mě našla čas, resp. pro naše čtenáře. Jestli vás zaujal příběh naší ambasadorky Soni a zajímáte se o fotografování, zavítejte na její kurzy.

Soňa Šerá

Soňa Šerá je absolventkou umělecké konzervatoře v oboru výtvarná fotografie. Fotografování je nedílnou součástí jejího života a vnímá to jako způsob relaxace. Zaměřuje se na originální portréty s důrazem na uměleckou fotografii bez extrémních retuší. Šerosvit, neokoukané pózy, minimalismus a černobílé fotky, ale nevyhýbá se ani barvám. Pravidelně se zúčastňuje různých fotografických soutěží i publikování svých prací převážně v českých časopisech (FotoVideo, Československá fotografie a Digitální foto). Je matkou tří dětí a miluje svou rodinu, pro kterou ráda vaří a peče. Z tohoto koníčku vznikl projekt U soni v kuchyni. Můžete ji také velmi často potkat v divadle RockOpera Praha.