Svatební fotografové jsou předražení. Pravda, nebo stereotyp?

Fotograf přijede na svatbu, dobře se nají a napije, mezi sousty občas zmáčkne spoušť a za to všechno vám naúčtuje částku, ze které se vám protočí panenky. Taky už jste tenhle stereotyp v různých obměnách někde zaslechli, viďte? Pojďme se zamyslet nad tím, co všechno se do výsledné ceny za svatební focení promítá.

Jednou z otázek, se kterými se často setkáte, je: Proč si svatební fotografové účtují za svou práci tolik peněz? Pojďme si přiblížit, proč jsou ceny služeb svatebních fotografů tak vysoké. A nebo vlastně vůbec vysoké nejsou?

Stát se profesionálem něco stojí

Je velmi snadné propadnout myšlence, že fotograf stráví svůj vymezený čas na svatebním dni a inkasuje za těchto pár hodin nesmírně vysokou částku. Je ale nutné se na to podívat více do hloubky. Samotné focení je totiž jen špička ledovce. Žádný fotograf se nerodí jako profesionál. Musí se do tohoto bodu vypracovat.

Za každým schopným fotografem se skrývají stovky hodin samostudia, nepřeberné množství konzultací, nespočet úspěšných či méně úspěšných projektů, ale také ohromné množství nákladů, vložených do techniky a vzdělání. Nejedná se ovšem pouze o práci uměleckou. Nestačí být pouze výborným umělcem, vaši práci musí někdo vidět. V přesyceném trhu není jednoduché ani levné ukázat, že právě vy jste ti praví.

Focením práce zdaleka nekončí (ani nezačíná)

Když už si novomanželé fotografa vyberou, ten musí pár co nejvíce poznat a seznámit se s jejich představami, požadavky a potřebami. Tyto je potřeba dodržet, aby odevzdané práci nic nechybělo a všichni byli spokojeni.

Když je to jen trochu možné, tak si fotograf obhlíží terén ještě před svatebním dnem. Hledá místa vhodná pro inscenované focení páru a musí vytipovat čas, kdy je tam ideální světlo. Dlouhá a poctivá příprava bývá klíčem k úspěchu, ačkoliv není vidět a fotograf ji nijak neprezentuje.

Fotograf má velkou zodpovědnost

Během svatebního dne je fotograf běžně přítomen od brzkých do pozdních hodin, aby mu nic neuteklo. Může se zdát, že fotograf jen občas přesouvá svatebčany sem a tam a při hromadném focení odlehčuje situaci třeba klasickým „kdo nevidí fotografa, neuvidí se na fotce.“ Zní to úsměvně, ve skutečnosti je to ale velká zodpovědnost. Na hromadné fotce musí být vidět opravdu každý, od nejmenšího dítka až po nejstarší babičku. Že někdo schází nebo není vidět, je chyba fotografa. Zpětně už do fotky bohužel nikdo přidat nejde.

Retušování netrvá pár minut

Retuš je kapitola sama pro sebe. Sice to není raketová věda, ale její správné ovládnutí chce dlouhou praxi. Také má svoje limity. Vyretušovat pár pupínků a drobných nedostatků není problém, ale výrazné ohýbání reality už není žádoucí, ač by si to mnozí svatebčané přáli. Navíc si retušování fotografií vezme svůj čas. S množstvím retuší roste přímou úměrou i doba zpracování.

Vůbec celá postprodukce je největší kus práce, ačkoliv ji už nikdo nevidí. V ideálním případě fotograf zkopíruje fotky do počítače hned po příjezdu ze svatby. Pak ještě vytvoří pro všechny případy alespoň jednu zálohu. Následně na něj čekají hodiny probírání se ohromným množstvím materiálu, třídění a vybírání, než se vůbec pustí do kreativní práce.

Samotnou úpravu fotek netřeba popisovat. Každý fotograf má svůj vlastní styl a pracovní postup. Obecně se ale dá říct, že vždy musí nejdříve ovládnout daný software, aby s jeho pomocí mohl realizovat svou vizi. To také nějakou (a častou dlouhou) dobu trvá a něco to stojí.

Závěrem

Každá práce je unikátní. A každá obsahuje velkou spoustu dílčích dovedností, které musí člověk ovládnout, pokud chce v daném oboru vynikat. Fotografování není výjimkou a žádný fotograf si rozhodně nebere peníze za pouhé mačkání spouště, jak se mnoho lidí domnívá.

Setkali jste se už s podobnými mýty a předsudky? Neváhejte se o vaše zkušenosti podělit v komentářích.