Světlo ve fotografii: Přirozenému světlu musíte přizpůsobit expozici i scénu

Základním světlem pro fotografování, které máte zadarmo k dispozici, je přirozené světlo. Při jeho použití ale většinou nemáte mnoho prostředků k jeho plnému ovládnutí, a tak mu často budete muset přizpůsobit jak expozici, tak i fotografovanou scénu. Fotografickou praxí se naučíte vnímat světlo a využít jeho vlastností ve svůj prospěch.

Přirozené světlo

Přirozené světlo je takové, které se na scéně nachází bez fotografova přičinění. Obecně se za přirozené světlo považuje světlo slunce. Za dne přímý sluneční svit, v noci světlo slunce odražené od měsíce. Kromě toho je přirozeným světlem i světlo hvězd.

Šířeji se dají za přirozené světlo považovat i umělé zdroje světla, které nemůžete přímo ovlivnit – pouliční osvětlení, osvětlení historických budov a památek. Pokud se takové světlo na scéně nachází a vy nemáte možnost ho vypnout, budete s ním muset pracovat jako s přirozeným světlem, přestože se jedná o umělý zdroj světla.

Právě s přirozeným světlem se obvykle potýkají začínající fotografové. Většina učebnic, knih a článků o expozici předpokládá použití přirozeného světla.

Práce s umělými zdroji světla – zejména se záblesky – je považována za pokročilejší fotografickou techniku. O přímém použití vestavěného blesku ve fotoaparátu v okamžiku, kdy je přirozeného světla na scéně nedostatek, nelze uvažovat jako o tvůrčím fotografování. Takové světlo je použitelné tak maximálně pro pořízení obrazového záznamu.

Vlastnosti přirozeného světla

V minulém článku jste se dozvěděli o čtyřech základních vlastnostech, které u světla rozlišujeme – intenzitu, kvalitu, barvu a směr.

Ačkoli je Slunce oproti Zemi obrovské, je od ní tak vzdálené, že funguje jako velmi malý zdroj světla. Vlastnosti slunečního světla platí při fotografování v otevřené krajině a i při fotografování v interiérech, pokud nejsou vlivem konfigurace interiéru už modifikovány.

Hlavní pomůcka, která vám pomůže upravit vlastnosti světla, je odrazná deska. Běžně se prodává v kombinaci zlaté, stříbrné a bílé odrazné plochy, černé plochy pro zastínění a difuzní plochy pro změkčení světla.

Intenzita slunečního světla – pro určení expozice

Intenzita slunečního světla je zcela zásadní vlastností pro určení expozice. Intenzitu slunečního světla nemůžete přímo ovládat a ve velké míře se musíte množství přirozeného světla na scéně přizpůsobit.

Největší intenzity dosahuje sluneční světlo v poledne, kdy se nachází přímo nad hlavou. K večeru intenzita slunečního světla slábne, protože jak slunce zapadá a vzdaluje se, musí urazit delší pouť atmosférou, která část světla pohltí. Po západu už slunce nesvítí na scénu přímo, ale stále je ještě část slunečního světla k dispozici. Obdobně se světlo chová před úsvitem a v jeho průběhu.

Kvalita slunečního světla – ostré nebo rozptýlené?

Vzhledem ke svému charakteru – malý světelný zdroj – produkuje přímé slunce velmi ostré tvrdé světlo. To je vhodné pro fotografování architektury nebo výrazných fashion portrétů, ale vůbec se nehodí pro ostatní fotografické žánry.

Proto většina fotografů v poledních hodinách zůstává doma a na fotografování se vypraví buď brzo ráno, odpoledne nebo vpodvečer. Slunce se v této chvíli nenachází nad hlavou, ale je mnohem níže a prostupuje silnou vrstvou atmosféry, která funguje jako obrovská difuzní plocha.

Kvalita slunečního světla se v tuto chvíli mění na rozptýlenou a je vhodná pro fotografování portrétů, krajinek a dalších fotografických žánrů. Spolu s kvalitou světla se v průběhu dne také mění barva světla.

Výjimkou bývají zatažené dny, kdy je slunce skryto za oblačností. Oblačnost světlo rozptyluje a díky tomu můžete fotografovat i portréty a obdobné žánry.

Barva slunečního světla

Barevně neutrální je denní světlo (5000K až 5500K). Čím blíže jsme v čase k východu a západu slunce, tím je teplota chromatičnosti nižší a barvy teplejší. Díky tomu jsou fotografie pořízené ráno a večer pro diváky atraktivnější, protože nejen že obsahují více líbivých barevných odstínů, ale také kvalita světla je v ranních a večerních hodinách výrazně větší. Těsně po západu slunce, kdy ještě není úplná tma, může světlo dosáhnout až 10000K. To představuje tmavě modrý barevný odstín, který se skvěle hodí pro fotografování noční architektury a městské krajiny.

Směr slunečního světla

V průběhu dne putuje slunce přes jih od východu k západu. Během léta osvítí větší část naší zemské polokoule (dny jsou delší), v období zimy svítí na menší část naší zemské polokoule (dny jsou kratší).

Proto jsou okna ateliérů umisťována směrem na sever, neboť ze severu svítí slunce na naši polokouli jenom pár dnů v roce a severním oknem tak přichází pouze nepřímé, tedy rozptýlené (kvalitnější) světlo.

Naučte se vidět světlo

V příštím článku se zaměříme na techniky fotografování v přirozeném světle. Mezitím si všímejte kvality světla, která je dána jeho výše popsanými vlastnostmi. U přirozeného denního světla lze krásně pozorovat jeho proměnlivou kvalitu v průběhu dne. Zatímco polední světlo je tvrdé a barevně nezajímavé, v podvečer a při svítání můžete sledovat jemné kresebné světlo vyznačující se atraktivní barevností.