Krajina evropské zimy se hodí na černobílé zpracování téměř automaticky a občas monochromaticky působí už při zmáčknutí spouště. Ale jsou zde spousty voleb, jimiž můžeme výsledek ovlivnit a někdy jej změnit téměř k nepoznání.

Připadá vám nesmyslné používat ve fotoaparátu černobílý náhled místo barevného? Pak vězte, že právě díky černobílému náhledu se budete více soustředit na kompozici snímku a snáze si pak všimnete nedostatků. Chybu v kompozici tak můžete odstranit ještě na místě a nemusíte pak bědovat nad nepodařenou fotografií doma u počítače.

Zpracování fotek na počítači nám dává obrovské možnosti a dovoluje každému upravit si fotky podle jeho vkusu a nálady. Problémem ale může být naprostá volnost, která občas vede ke vzniku tolika variant, že si z nich ani autor nemůže vybrat. Alespoň mně se to stává pravidelně.

Z došlých čtenářských fotografií jsme se tentokrát pustili do úprav černobílého snímku digitalizovaného skenováním filmové předlohy.

Barevná fotografie existuje asi sto padesát let, tedy budeme-li počítat i její nejranější počátky. Přes toto poměrně dlouhé období nemalá část fotografů stále zůstává, nebo se alespoň občas vrací, k černobílým snímkům. Nic se nezměnilo ani s příchodem digitálních fotoaparátů. Pouze zjednodušilo. Z barevného digitálního snímku lze černobílý vytvořit doslova na jedno poklepání myší. Ne vždy je to ale ten nejlepší nápad.

Jedním z nejznámějších českých reportážních fotografů současnosti je Jan Šibík – dvorní fotograf časopisu Reflex. Nejznámější Šibíkova práce je z válečných konfliktů a nám neznámých zemí. Jak se ale k focení dostal?

Ne vždy je ostrá fotografie tím jediným a správným cílem našeho snažení. Snímky pořízené dlouhou expozicí mají své kouzlo a mnohdy neopakovatelnou atmosféru, která diváka přímo vtahuje do fotografie.