Využití objektivu 85/1,2 v praxi
Tento špičkový světelný objektiv jsem měl možnost zkoušet celý jeden týden. Čas uplynul jako voda a hlava je plná dojmů a poznatků, o které bych se rád podělil.
Myslím, že moje fotografické vybavení je na velmi dobré úrovni, ale když jsem zjistil, že si přes Zoner mohu od českého zastoupení firmy Canon půjčit nějaký objektiv, nezaváhal jsem a ukázal na Canon EF 85/1,2L II.
Protože se často snažím dosáhnout co nejmenší hloubky ostrosti, po tomto objektivu už jsem dlouho pokukoval a znal jej z kdejaké recenze. Teoreticky jsem měl už hodně informací, ale praktická zkušenost mi chyběla. Přece jen s cenou kolem padesáti tisíc korun to není věc, kterou si člověk cestou z práce impulzivně koupí na hraní.
První krůčky
Po zapůjčení a donesení domů jsem si jej samozřejmě musel hned osahat. Objektiv není dlouhý, ale je široký a na svoji velikost pořádně těžký. Jeho hlavním soupeřem byl v následujícím týdnu menší bratříček – Canon 85/1,8. Ten se v obchodech prodává za devět tisíc, takže mým cílem bylo zjistit, nakolik jsou tyto dvě „skla“ od sebe vzdálená kvalitou fotek a jestli by se přece jen nevyplatilo pořídit si dnešního hlavního protagonistu do své výbavy.
Pro srovnání, toto jsou moji zápasníci:
V levém rohu se svým kilem váhy 85/1,2, proti kterému stojí v rohu pravém 85/1,8 s pouhými čtyřmi sty gramy.
Vím, že světelnější objektiv je opticky lepší. Ale je lepší o tolik, aby se vyplatil za pětinásobnou cenu oproti kolegovi?
Ve městě
O laboratorní testy mi nešlo, takže jsem si okamžitě domluvil několik focení s modelkami, při kterých jsem chtěl vše vyzkoušet v praxi. Mezitím jsem se ještě trochu prošel městem a objektiv vyzkoušel. Asi nejlepší ukázka rozdílu mezi jednotlivými objektivy je na těchto dvou záběrech:
I když se 85/1,8 snaží, tak 85/1,2 ho viditelně poráží rozmazáním pozadí. Bohužel většinou rozdíl není až tak patrný a při ostření na dvakrát větší vzdálenost už téměř není poznat, čím byl snímek focený.
Extrémně světelný objektiv ukazuje svoje kvality především při focení portrétů. Izoluje focenou osobu od jakýchkoliv potenciálně rušivých prvků v pozadí.
Rozmazání je krásně měkké a nerušivé.
V přírodě
Experimentoval jsem i v našich lesích, odkud mám opět nějaké ostré i srovnávací snímky.
Mimochodem, můžete si všimnout, že téměř vždy stačilo použít ISO 100, což je důsledek velmi nízké clony.
Na posouzení jsem pořídil i srovnávací fotografie v přírodě. Z obrázků je odstraněná vinětace, korigovaná expozice a nastavené shodné vyvážení bílé, aby byly co nejlépe porovnatelné (je také vidět, že každý objektiv má trochu jiné barvy).
Zkušenosti
Extrémní světelnost klade obrovské nároky na ostření. To se mi ne vždy dařilo udržet na správném místě, ale kvůli tomu vždy raději fotím více záběrů.
Neobvyklý byl pro mě i sytém focus-by-wire, který se týká manuálního ostření. Normálně se ostří tak, že otáčíte kroužkem kolem objektivu a pomocí převodů přímo hýbete s čočkami. Zde je nejspíš kvůli váze a přesnosti vše řešeno elektronicky, takže ručním otáčením prstence jen aktivujete motorek, který pak hýbe samotnými skleněnými elementy. Téměř bych nepoznal rozdíl od mechanického ostření nebýt toho, že při vypnutém fotoaparátu se ostřit nedá.
Obvykle se stejně spoléhám na autofocus, ten je tady bohužel velmi pomalý. Nerad bych s ním fotil jakýkoliv sport. To ovšem ani není určení tohoto objektivu, takže to nakonec přece jen není žádný větší problém.
Očekával jsem, že bude problém za světla a při cloně F1,2 budu muset použít aspoň polarizační filtr, abych získal expoziční čas dlouhý alespoň 1/8000 s (limit fotoaparátu). Během testování ale bylo většinou zataženo a na tuto rychlost závěrky jsem dosáhl jen zřídka.
Zhodnocení
Jsem rád, že jsem si mohl vyzkoušet tento téměř legendární objektiv, který je plný rozporuplných charakteristik. Na jedné straně je těžký, drahý, pomalu ostřící (a u toho ještě hlučný), na straně druhé dělá nádherné portréty.
Rozdíl mezi ním a méně světelnější verzí je sice v extrémních případech vidět, bohužel ale není až tak dramatický, jak jsem doufal. Samozřejmě, cena nikdy nebude odpovídat tomu, zde platíme za to, že dostaneme to nejlepší, co je reálně možné sehnat. Osobně zatím zůstanu u 85/1,8 i proto, že ho nepoužívám tak často, ale protože je lehký, nevadí mi ho nosit pro každý případ. A občas se hodí. U 85/1,2 bych se začal víc rozmýšlet, jestli ho brát s sebou (i když bych ho asi i víc používal).
Ale jinak jsme opět u toho, že jestli se daný objektiv vyplatí, nebo ne, to si každý musí zvážit sám podle svého stylu focení a svých požadavků. Pomoct s rozhodováním vám může i náš starší článek o objektivech s poetickým názvem Ten, co kreslí fotografie.