Zachytit celý svět rybím okem
Každý začínající fotograf touží po zpětné vazbě, ideálně po pozitivní zpětné vazbě. Aby ale mohl slyšet pochvalné názory, musí jeho snímky něčím zaujmout. Tam, kde chybí zkušenosti a praxe, můžou dopomoct méně obvyklé technické pomůcky či fotografické postupy, a tak i já už nějakou dobu pošilhávám po takových pomůckách – konkrétně objektivech typu rybí oko.
Rybí oko je pro mě fascinující především z toho důvodu, že posouvá fotografii dál než pouhé zachycení reality, kterou můžeme vidět vlastníma očima. Obraz deformuje tak, že je pro oko sice mírně nepřirozený, ale zároveň zajímavý.
Ruský Zenitar od Krasnogorskiy Zavod
Jako první z objektivů typu rybí oko jsem se seznámil s ruským objektivem Zenitar 16 mm F2,8 Fisheye. Toto lineární rybí oko jsem vydražil na Aukru za cenu okolo tří tisíc, jde patrně o nejlevnější objektiv tohoto typu, jaký můžete sehnat na digitální zrcadlovky Canon. K mání je také přímo na webu výrobce.
Ihned jak jsem rozbalil balíček, dýchly na mě staré časy (historii továrny Krasnogorskiy Závod najdete na Wikipedii – v angličtině). V ruce jsem držel poctivý kus kovu vážicí 300 gramů. Ve srovnání s mým jediným tehdejším objektivem, seťákem EF-S Canon 18-55 IS II, lehkým a celým z plastu, to byla trochu změna.
Když jsem objektiv nasadil na tělo s čipem APS-C, přišlo mírné zklamání. Nejlépe ho asi vyjádří věta, kterou jsem o tomto objektivu našel na diskuzních fórech: „Na cropu (fotoaparát s menším čipem než je klasický kinofilm, v mém případě APS-C, pozn. autora) je tento objektiv vlastně jen extrémně soudkující širokáč.jpg“
Z ohniska 16 mm se totiž po přepočtu stalo necelých 26 mm se zmíněnou soudkovitostí. Nehledě na to, že obrazová kvalita začala být rozumná až od clony F8 výše. Obraz pod tuto clonu nebyl jednoduše dostatečně ostrý. Tehdy jsem aspoň díky nutnosti nasazovat vysoká clonová čísla zjistil, jak špinavý mám snímač.
Ostření i nastavení clony je u něj plně manuální – obojí provádíte na objektivu. Komponování s tímto kouskem nebyl problém – na to, že se jedná o rybí oko. Dlouhé ohnisko po přepočtu na APS-C formát prakticky znemožňovalo obvyklé potíže rybího oka – tedy nechtěné zachycení částí fotografova těla či jeho stínů na fotografii.
O tom, že jde o opravdu archaický kousek, jsem se znovu přesvědčil, když jsem se snažil k objektivu sehnat originální krytku na přední čočku. Z brněnské prodejny fototechniky Antikfoto mi přišla odpověď, že takovou krytku viděli naposled před patnácti lety.
Mercedes mezi rybími oky
Dalším kouskem, který se mi dostal do ruky, byl rybí zoom EF Canon 8-15 mm F4 L Fisheye USM. Už jsem se o něm jednou zmínil v článku o akci Canon ZOOM 2012. Ovšem toto byla naprosto jiná kategorie než předchozí Zenitar.
Na fotoaparátu s APS-C čipem se chová pro všechny ohniska jako lineární rybí oko, na full-framu na svém kratším konci přechází v cirkulární rybí oko. Vůči Zenitaru to bylo jako přesednutí ze staré škodovky do mercedesu – clona i ostření automatické, nejnižší clona F4 s dobrou obrazovou kvalitou (pro mé potřeby) – ale s váhou přes půl kila a cenou okolo 33 tisíc korun.
Komponování především na full-framu už byl trochu problém, do obrazu se na nejkratším ohnisku dostane 180° i vertikálně, takže bylo třeba dávat pozor na vlastní nohy.
Manuální kompromis Samyang
Posledním objektivem typu rybí oko, které jsem vyzkoušel, byl Samyang 8 mm F3,5, za jehož zapůjčení děkuji brněnskému Megapixelu. Stejně jako u Zenitaru jde o lineární rybí oko. Za . Jestliže bych jej měl srovnat se Zenitarem a Canonem, je samozřejmě blíže Zenitaru (cenou a kvalitou), ale stále o třídu výše.
Musím však doplnit či zdůraznit, že veškeré srovnání těchto objektivů píši z čistě subjektivního pohledu. Jsem si samozřejmě vědom technických rozdílů mezi objektivy.
Tento kousek je konstruován pouze pro foťáky s APS-C čipem a dává úhel záběru 180°. Moderní plastové tělo s manuálním kroužkem pro nastavení clony a ostření dělá velmi dobrý dojem. Cena nového objektivu se pohybuje okolo sedmi tisíc korun. Dle mého názoru – rozumná volba. Clona pro přijatelně ostrý obraz začíná od F5,6, ideální mi přišla někde okolo F11. Zajímavé a hlavně podrobnější srovnání rybích ok Samyang 8 mm F3,5 a Peleng 8 mm F3,5 po technické stránce najdete na blogu Martina Kozáka.
Při komponování jsem si s tímto objektivem užil asi nejvíce. Nelákalo mě zde zoomování jako u Canonu a široké ohnisko 8 mm vytvářelo úžasné zkreslení (čti zajímavost). Když se na svět díváte hledáčkem přes tento objektiv, musíte si uvědomit, že jste fotografovanému objektu daleko blíže, než si myslíte. V případě portrétů doslova cpete přední čočku fotografovanému do obličeje. Byť vám může připadat nelogické fotit portréty rybím okem, určitě vám to nedá a zkusíte to. Pozor tedy na přední čočku objektivu, snadno ji můžete poškrábat či zašpinit.
TIP: Budete-li tento objektiv hledat na internetu, můžete jej snadno zaměnit s objektivem Samyang 8 mm F3,8 VDSLR. Jde o speciální verzi, kde jsou pohyblivé části objektivu (ostření a clonění) opatřeny zoubky pro plynulé pohyby při natáčení videosekvencí.
Rybí oko ve vaší brašně
Po vyzkoušení těchto tří objektivů na rovinu říkám, cokoliv rybím okem vyfotíte, je zajímavé. To bezpochyby. Jenže za chvíli se to přejí. Stejně tak bych přistupoval i k investici do objektivu tohoto typu. Přestože je to záruka pár skvělých fotek, které můžete pořídit při jakékoliv příležitosti, nakonec to bude „jen“ další objektiv (čti další zátěž) ve vaší brašně. Sám bych nikdy nešel fotit pouze s rybím okem, už kvůli leckdy obtížnému komponování, absenci automatického ostření a manuálnímu clonění.
Prozatím je mým výhercem Samyang 8 mm F3,5. Objektiv za rozumnou cenu a s přijatelnou kvalitou. Ohnisko 8 mm vytváří velice výrazné zkreslení, proto je efekt rybího oka patrný na každém snímku. Zpracování objektivu pak odpovídá dnešním standardům. Samozřejmě, kdybych měl možnost, šáhl bych vždy raději po rybím zoomu od Canonu, ale za ty peníze?
A jaký je váš favorit?