Základy kompozice v krajinářské fotografii

Možná to znáte – stojíte v krajině a před sebou máte nádherný záběr. Jenže pak několikrát zmáčknete spoušť a fotky ne a ne podobat se té kráse, kterou máte před očima. Čím to může být? Na vině možná bude i špatná kompozice. Inspirujte se tipy a fotkami v tomto článku.

Pravidla kompozice krajinářské fotografie jsou podobná kompozičním pravidlům jiných stylů. Ale neškodí je sesumarizovat společně s konkrétními příklady, takže pojďme na to.

Horizont v jedné třetině výšky

Pokud je v záběru horizont, což je u krajin obvyklý případ, je vhodné ho umístit zhruba tak, aby protínal fotografii zhruba v jedné třetině nebo ve dvou třetinách výšky.

Jinými slovy – není dobré nechávat horizont uprostřed fotografie, ale posunout ho výš nebo níž, podle toho, jestli vám připadá zajímavější část nad horizontem nebo pod ním. Některé scény dovolují více možností, takže se vyplatí vyfotit více záběrů a doma vybrat ten nejlepší.

Někdy vás přece jen okolnosti donutí mít horizont uprostřed. Obvykle je to kvůli nějakým jiným vizuálním prvkům – například kdyby byl hrad blíž, a byl by tedy větší, je důležitější ho mít v záběru celý, než aby byl na fotce hezky umístěný obzor. Pravidlo o horizontu je možné porušovat, jen by tak neměla vypadat každá fotografie.

Umístěte prvky do zlatého řezu

Většinou nefotíte jen obecnou krajinu kolem sebe, ale něco zajímavého v ní, ať už je to osamocený kostel, majestátní horu nebo zajímavý strom. Opět platí, že by neměl být hlavní objekt umístěný přímo uprostřed, ale posunutý směrem k některému z rohů. Toto řešení je známé jako pravidlo zlatého řezu nebo pro zjednodušení pravidlo třetin, podle něhož si můžeme rozdělit snímek vertikálně i horizontálně na třetiny, a tam, kde vzniknou průsečíky, bychom měli umisťovat významné elementy. Na následujícím diagramu jsou příslušná místa označená čísly.

Pravidlo třetin v praxi vypadá jako na následujícím snímku. Kámen dole je zhruba tam, kde se teď už pomyslné čáry protínají.

Podobným stylem lze umístit i prvky v pozadí, v tomto případě slunce.

V předchozí ukázce už jsem byl s umisťováním extrémnější a dostal slunce i horizont blízko okraje záběru. Není to ale tak velký problém, spíš to ukazuje, že i třetiny můžete brát s rezervou a ani elementy mimo přesné průsečíky vás nemusí děsit.

Zarámujte krajinu

Pokud se hlavní motiv snímku nachází někde v dáli, je vhodné ho něčím doplnit. A v tu chvíli přichází na řadu rámování. Stačí popojít o pár metrů zpět a dostat do záběru i část blízkého okolí, což jsou v přírodě zejména stromy. Na příkladu níže jsem jimi doplnil jinak poměrně statické a trochu nudné moře.

Pokud najdete pozůstatky lidských staveb, můžete použít i je. Například na tomto snímku trosky hradu rámují krajinu dokonale:

Linie vedou oko po fotce

Jakékoliv linie jsou velmi výrazný prvek v jinak nahodile uspořádané krajině. Fotograficky zajímavé jsou řeky, cesty, řádky v poli, vyrovnaná úbočí hor nebo cokoliv geometrického, na co narazíte.

Typicky se potkáte se třemi druhy vodicích linií. Prvním typem jsou esovité linie. Skládají se ze dvou či více zákrutů, a pokud vycházejí z hrany fotografie, což je velmi časté, krásně vedou divákovo oko od kraje až ke konci linie.

Jiným druhem jsou sbíhavé linie, které se obvykle táhnou k obzoru. Jejich sbíhavost a tím i efektnost umocní širokoúhlý objektiv. Podobně jako v předchozím případě je divák automaticky sleduje a jeho pohled klouže až k jejich „průsečíku“.

A pokud máme štěstí, narazíme na diagonální linie. Ukázka níže je extrémní případ, nicméně na Moravě na něj můžete velmi snadno narazit – například tady je pohled z pálavských kopců.

Odraz na hladině

Pokud narazíte na vodní hladinu, všímejte si, jestli se v ní neodráží něco zajímavého. Často je voda příliš divoká a pro focení odrazu na hladině nepoužitelná, ale pokud máte štěstí, můžete pořídit snímek, který bude mít v sobě něco navíc.

Fotografie s odrazy na hladině velmi často porušují první pravidlo o horizontu v jedné třetině výšky. Ten je tu ve spoustě případů umístěn uprostřed, čímž se zdůrazní symetrie, protože horní i dolní polovina fotografie jsou si pak velmi podobné.

Kombinujte a zkoušejte

Každé z pravidel zde má jednu kapitolu, ale to neznamená, že by se vzájemně vylučovaly. Například poslední odraz na hladině je snadné zkombinovat s rámováním, čímž získáme zase jiný záběr.

Proto se snažte experimentovat. Na dalším výletu si můžete zkusit vytipovat jedno pravidlo a během cesty ho zkoušet. Tím se vám dostane pod kůži a podobně si můžete osvojit pravidlo další a klidně je začít i kombinovat. Určitě zjistíte, že je to zábavné fotografické cvičení!