Zdánlivé banality ve fotografii

Co mají společného šlehač, kýčovitá soška srnek, čaj a plechovka Coca-Coly? Může to být daleko více, než se na první pohled zdá. Zdánlivě nesouvisející a naprosto odlišné věci může spojovat jedna nosná myšlenka, která všechny předsudky smaže.

Ve výtvarném umění mnohdy vidíme prvky, které jsou na první pohled banální, nudné až bizarní. Za zmínku stojí dadaista Marcel Duchamp, který vystavil podepsaný pisoár, nebo sušič na láhve. Případně zastupitel Pop-Artu Andy Warhol, který namaloval plechovku fazolí. 

Otázkou zní, jak umělec k dané problematice přistupuje, jakou zvolil metodiku a co je poselství uměleckého díla. Není se čemu divit, že podobný přístup můžeme vidět i ve fotografii.

Myšlenka je základ, aneb co tím autor chtěl říct

Mnoho lidí se domnívá, že technická kvalita a to, jak je fotografie nasvícená, a jakým fotoaparátem je zachycena, je alfa a omega fotografie. Není tomu však zcela tak. 

Ve výtvarné fotografii je mnohem důležitější myšlenka a koncept, ze kterého autor vychází. 

Takový celek fotografií by měl něco sdělovat a řešit, měl by mít větší hodnotu – v žádném případě by se nemělo jednat o kýč, byť s kýčem může pracovat a není na něm nic špatného. Fotografie tohoto typu nevzniknou ze dne na den, ale vznikají dlouhodobě. Proto je nevyhnutelné mít své fotografie pečlivě roztříděné a mít v nich systém. 

Lepší vidět, než slyšet

Pro dobré ukázky není třeba chodit daleko. Fotograf Andreas Gursky je autorem nejdražších fotografií na světě. Zachytává převážně banální scenérie, jako fotovoltaické elektrárny, řeku, sklad Amazonu, regály supermarketu, nebo fotbalová hřiště.

Jeho maximalisticko-minimalistické fotografie jsou dechberoucí. Pokud někde narazíte na jeho výstavu, rozhodně doporučuji ji navštívit. 

Fotograf Daniel Hušťák, se zaměřuje na českou společnost, její problematiku, nedávnou historii, a satirickým způsobem odkazuje na české tradice a zvyklosti. Prostřednictvím minimalistických a zdánlivě banálních fotografií trefně odkazuje na širší problematiku české společnosti. 

Banality v mém provedení

Zaměřím se na soubor „Návraty“, který začal vznikat v roce 2019 a nedá se říct, že by byl ještě dokončen. V souboru propojuji banální věci, které mají velmi grafický vizuál, s velmi realistickými zátišími a mají působit až znepokojivě.

Idea – kde a jak vznikla

Celková myšlenka k vytvoření tohoto souboru vznikala postupně. Hlavním motivem byla návštěva výstavy „Paneland“ v Moravské galerii. Nosným prvkem výstavy byla funkční maketa zařízeného a zabydleného tří pokojového bytu z osmdesátých let. 

Aniž bych daný byt navštívil, podvědomě jsem věděl, kam sáhnout, abych našel nářadí, cukr, vánoční ozdoby, ručníky atp. Následně jsem se bavil s přáteli, kteří výstavu také navštívili, a ti to měli velmi podobně – tehdy vznikla myšlenka vytvořit soubor Návraty.

Metodika

Vycházel jsem z předpokladu, že soubor bude zaměřený na mé vrstevníky, kteří se narodili v osmdesátých a raných devadesátých letech, také však osloví i starší lidi. Pracoval jsem s myšlenkou, že v době, kdy jsem vyrůstal, byly nepatrné rozdíly v domácnostech a vše bylo až na malé výjimky stejné. Stejné sady nádobí, stejné obývací stěny, stejné pohovky atp. 

Následně pracuji se vzpomínkami, které zdánlivě banální předměty vyvolají. Přidal jsem jim příslušný název, aby to diváky podpořilo v zamyšlení se, a k tomu, aby zalovili ve své paměti. 

Pracuji také s faktem, že vůně a chutě jsou jedny z nejvýraznějších prvků, které zůstanou v paměti člověka velmi dlouho. Tímto přístupem jsem docílil toho, že si divák k jednotlivým fotografiím přidá svůj vlastní příběh, své vzpomínky.

Vizuální provedení

Dal jsem dohromady několik signifikantních jednoduchých věcí, na které jsem měl velmi intenzivní vzpomínky ať už příjemné nebo naopak. Důležité bylo, že ty vzpomínky byly silné. 

Vycházím následovně z reklamního vizuálu osmdesátých let, kdy byly věci velmi grafické. Předměty fotografuji na aranžérských podstavcích a doplňuji je do příslušného barevného prostředí. Barvy volím velmi pečlivě tak, aby byl celkový dojem z fotografie výraznější. 

Do fotografie „Vánoce“ volím barvy krabice, ve které se inkriminované žárovky nacházely. Ve fotografii „Nedostupná“ jsou použity přesné barvy americké vlajky. Aby byl zážitek ze souboru působivější, doplnil jsem ho o realistická zátiší, která jsou z míst, souvisejících s fotografovanými předměty. 

Vizuál zátiší jsem volil schválně tak, aby byl v přímé opozici s téměř graficky znázorněným zátiším, a to velmi realisticky podpořeným intenzivním přímým bleskem.

Tisková úprava

Fotografie patří na papír. O výtvarné fotografii to platí dvojnásob. Abych se vyhnul tomu, že fotografie budou působit „reklamně“, zvolil jsem matný archivní papír, který dodá fotografiím jiný „feeling“. 

Formát fotografií je zvolený větší, a to v rozměru cca 90 cm delší strana – působí to až 3D dojmem. 

Realistická zátiší jsou naopak vytištěna na levný plakátový papír do velkých rozměrů a nejsou v rámech – takto vytištěné fotografie jsou použity jenom na účel výstavy.

Tak co si o tom teď myslíte? Má smysl se na banality kolem sebe dívat jinak? Stojí za to, dokumentovat věci, činnosti nebo cokoliv, co považujete za zcela obyčejné, ba až nudné?