Obrovské a majestátní hory vypadají jako kopeček, co máte hnedle za domem, a fotografie hustých lesů je nic neříkající. Zkuste do krajinné scenérie přidat člověka. Osoba ve fotografii může změnit víc, než by se zdálo!

Vyfotit si dechberoucí výhled krajiny a navždy si jej uchovat v živé paměti chce pravděpodobně každý, kdo se vrací z dovolené či jiného místa, které pro něj mnoho znamená. Jenže když pak doma projíždíte spoustu fotek, zjistíte, že krásná krajina, která vás okouzlila svou barevností a pestrostí, je vlastně mdlá, nudná a plochá. Právě osoby mohou fotografii dodat příběh, který postrádá.

Atmosféra

Příroda v lidech vyvolává rozdílné pocity. Postava ve fotografii napomáhá ke zkonkretizování určité atmosféry. Pohled na krvavě rudé zapadající slunce je sám o sobě romantický, ovšem pokud fotografie bude zobrazovat dvojici zamilovaných, kteří se na západ dívají, atmosféru díla to několikrát zdvojnásobí.

Dalším příkladem může být fotka hor. Samotný výhled na kopce je krásný, ale pravděpodobně tomu, kdo po těchto horách nechodil, tolik neřekne. Naproti tomu obraz hor s postavou člověka napomůže vnímat atmosféru celého výletu, včetně podmínek, které zde převažovaly.

Příběh

Chceme-li našimi fotografiemi divákům sdělit příběh či pocit, který se za dílem skrývá, je těžké toho dosáhnout pouze samotným krajinářským obrazem. Ten každý člověk vnímá individuálně. Postava člověka na fotografii dává výslednému dílu příběh, a to hlavně tím, že vyvolává otázky. Diváka zajímá životní osud individua na fotografii. Co tam dělá? Proč se tváří zrovna takto? Jak to, že je sám? Proč zrovna tohle prostředí?

Určení měřítka

Díky člověku lze poměřovat délky a výšky určitých objektů na výsledném díle. Předejdeme tak ploché, nudné a nic neříkající fotografii. Pokud fotíme skaliska, může být vhodné zachytit u nich postavu, abychom si dokázali lépe představit velikost a objemnost hory oproti osobě. Člověk tak umožňuje otevření novému prostoru. Fotka je najednou živá, jakoby trojrozměrná.

Kompozice

Při fotografování krajiny s člověkem je třeba velmi důkladně promyslet kompozici, tedy kam postavu do fotografie umístíme. Pokud postavu umístíme do popředí, stane se hlavním centrem dění. Postava v pozadí naopak napomůže hloubce fotografie.

Perspektiva stanovuje, jak vnímat dílo prostorově. Mizí tak plasticita fotografie a otevírá se před námi zcela jiný prostor. Postava dílu dodává nový rozměr. Díky postavě vnímáme hloubku, výšku, délku i šířku.

Pohyb

Nejlepší způsob, jak zaujmout divákovy oči, je pohltit jej dramatickou fotkou v pohybu. V takové situaci velmi záleží na tom, v jakém rozpoložení člověka zachytíme. Pokud na fotografii zamyšleně stojí a dívá se do dáli, dílo bude působit pravděpodobně melancholicky. Pokud je postava na fotografii aktivní a pohybuje se, z díla bude vyzařovat energie a v divákovi zanechá zcela rozdílné emoce. Jedna stejná krajinářská fotografie tak může v člověku vyvolat smutek, smích i klid. Vše záleží jen na postavě, která do fotografie vdechuje pocit. Chtě nechtě tak postava diváku vnucuje, jak má celý obraz chápat a vnímat.

Fokus

Člověk dívající se určitým směrem vlastně ukazuje a radí, kam se má dívat i divák, takže podtrhuje a zvýrazňuje hlavní dění na fotografii. Musíme si ovšem dát pozor, aby se centrem dění nestala samotná postava. To by se už nedalo hovořit o krajinářské fotografii, ale o venkovním portrétu.

Barvy

U krajinářských fotografií se nám často stane, že nevěříme jejich barvám. Brčálově zelený mech, křišťálově průzračná voda, blankytně modré nebe a podobně se nám mohou zdát podezřelé, a to z prostého důvodu – nejsme na tyto barvy v našich přirozených podmínkách zvyklí. To ale stále nemusí znamenat, že fotografie lže. Pokud je ovšem do takových barev zasazena postava člověka ve svých přirozených barvách, dodává fotografii důvěryhodnost a potvrzuje zvláštnost daných podmínek.

Emoce

Samotný výhled na čistou krajinu vyvolává emoce pouze v divákovi. Zatímco postava ve stejném výhledu přidává další emoce a to jeho vlastní, čímž se emoce znásobují. Pokud fotíme výhled na něco, co si chceme uchovat navždy v paměti, umožňují postavy dokreslení významu pro náš život, tedy co daná dovolená znamenala konkrétně pro nás.

Ze stokrát obehraného místa, které každý zná, můžeme díky emocím jedné postavy vytvořit zcela originální a zvláštní fotografii, která má pro náš život hluboký význam. A taková fotografie se v paměti rozhodně uchová!