Každý majitel zrcadlovky a nebo jiného fotoaparátu s výměnnými objektivy už to zažil – zajímavých objektivů je takové množství a financí tak málo! Naštěstí existují cesty, jak pořídit velmi slušná „skla“ mnohem levněji.

Použití starších objektivů je klasický postup, jak ušetřit. Tento článek se ale nevěnuje jen produktům z druhé ruky, ale vlastně spíš z ruky třetí až čtvrté, přičemž jde často i o objektivy, které se už desítky let nevyrábějí. Nedají se sice technologicky srovnávat se současnými modely, ale spousta z nich jsou pořád velmi dobré a hlavně snadno použitelné kousky. Protože takové objektivy stojí zlomek ceny objektivů moderních, rozhodně se o tom vyplatí zapřemýšlet.

Hlavní překážka

Jestliže se bavíme o objektivech z poloviny minulého století, je řeč hlavně o závitu M42. Ten nepočítal ani s ostřícím motorkem a místo automatického ostření se fotograf musel spolehnout na ruční otáčení prstencem. Tento závit byl tehdy uznávaným standardem, ale dnes se nepoužívá. U fotoaparátu z tehdejší doby by tedy situace byla jednoduchá: Objektiv typu M42 šlo jednoduše nasadit a hned fotit. Jenže to bychom přišli o spoustu výhod digitálního věku.

Co moderní fotoaparáty?

Zde je situace složitější. Každý výrobce má u svých zrcadlovek jiný bajonet a rozhoduje zde číslo, kterému se říká „flange distance“ – vzdálenost od senzoru k bajonetu. U M42 je to 45,46 mm. Canon u současných EF nebo EF-S používá 44 mm, což znamená, že stačí koupit kovový adaptér s tloušťkou 1,46 mm a objektiv lze použít. (Samozřejmě opět přijdete o automatické ostření…).

Nikon používá vzdálenost 46,50 mm, což znamená, že bychom potřebovali M42 objektiv zasunout dovnitř těla. To bohužel nejde, takže sice existují adaptéry, ale ty umístí objektiv od senzoru do delší vzdálenosti, než na jakou byl projektován. Výsledkem je ztráta možnosti ostření na nekonečno. Když budete chtít fotografovat výhradně portréty, lze tohle překousnout.

Jestli tedy přemýšlíte o M42 objektivech, jako první byste si měli ověřit flange distance (Wiki) a případně i existenci adaptérů pro vaši značku a váš stroj (např. eBay).

Je tu ale ještě jedno důležité upozornění: existují také objektivy, které lze bez problémů namontovat, jejich zadní čočka je ale poté vsunutá hlouběji do těla fotoaparátu a může být při focení zasažena zrcátkem! Sice kolize nebývá hned důvodem k opravě, zrcátka něco vydrží, ale fotit se takto samozřejmě nedá. Proto je vhodné projít před použitím nebo spíš před koupí internet, jestli najdete někoho, kdo úspěšně používá vaši kombinaci těla a daného objektivu.

Jaké adaptéry se dají použít?

Existují dva základní typy adaptérů: „Hloupý“, prostý kovový plíšek a „chytrý“ plíšek s jednoduchou elektronikou. Hloupý plíšek vám dovolí objektiv namontovat, ale fotoaparát o něm vůbec netuší. Chytrý adaptér spojí kontakty v bajonetu a tělo přesvědčí, že je nasazený nějaký objektiv, obvykle aparát počítá s variantou modelu 50 mm F1,4. Výhodou druhého řešení je, že fotoaparát donutí zapnout interní mechanismy a pokud manuálně ostříte, tak na displeji blikne červený bod, ve chvíli kdy máte zaostřeno (alespoň u Canonu). U hloupého řešení se musíte obejít bez této pomoci.

Na fotografie i video

Hlavní motivací k nasazení starších objektivů na nová těla je samozřejmě cena. Nemálo objektivů můžete sehnat v ceně mezi jedním a dvěma tisíci korun a i s nějakou tou stokorunou za adaptér jde stále o výhodnou koupi.

Ohromná výhoda se může přidat pokud napasujete M42 objektiv na tělo s mnohem menším snímačem a tím i mnohem menší flange distance. V tu chvíli máte mezi tělem a objektivem spoustu volného prostoru, takže místo běžného pevného adaptéru lze koupit vyklápěcí a otočný mechanismus, a dostat tak tilt-shift objektiv.

Další bonus mohou očekávat tvůrci videa. Spousty starých objektivů mají tzv. stepless aperture – clonu, která neskáče po pevných nastaveních, ale dá se plynule uzavírat a otevírat. Ve videu tak lze pracovat s těmito plynulými efekty, což by s běžnými moderními objektivy nešlo.

Poslední, co stojí za zmínku, je bytelnost. Ve většině případů jsou M42 objektivy kovové a když přežily desítky let, je to známka toho, že skutečně něco vydrží. Díky absenci ostřícího motorku, stabilizátoru a jiné elektroniky je zde navíc málo součástek, které by mohly přestat fungovat.

Nevýhody a na co dát pozor při koupi

Pochopitelně musíme zmínit i ony nevýhody. Předem přijdete o automatické ostření. Objektiv je také dobré si na místě prohlédnout a vyzkoušet, s pozdější reklamací byste zřejmě neuspěli.

Typickým problémem je zasekávající se clona, která se nezatahuje buď vůbec, nebo jen velmi trhaně. Také byste si měli prohlédnout vnitřek objektivu, zdali v něm není prach nebo plíseň. Obojí má vliv na výsledné snímky, i když efekt nemusí být extrémní. Obvykle dochází ke ztrátě kontrastu a fotka je lehce zamlžená, a to může být někdy i výhoda.

Osobní zkušenost

Vlastním zatím dva takové objektivy. Prvním je Pentacon 135 mm F2,8, použitelný na portréty a jiné detaily s rozmazaným pozadím. Jakákoliv alternativa je v tomto případě velmi drahá, vzhledem k tomu, že jeho cena je pod 1500 Kč.

Druhý jsem pořídil nedávno, jde o Macro-Revuenon 24 mm F4 a mám ho z důvodů zálohy na svatbách. Jde o malý snadno přenosný objektiv a počítám s tím, že bych ho použil, kdyby můj hlavní širokoúhlý objektiv (Canon 16–35 mm F2,8 II) došel k nějaké úhoně. Zároveň dovoluje dělat detaily, takže je využitelný i na fotky prstýnků apod.

Oba tyto objektivy sice používám výjimečně, ale pracují perfektně a poměr cena/výkon je u nich rozhodně příznivý.

Jestliže jste o tomto řešení ještě nepřemýšleli, možná je čas začít. Bazary a internetové aukce jsou podobných objektivů plné.

Tip: podobné zkušenosti se svou bezzrcadlovkou Olympus a portrétním objektivem sepsal na blogu Tomáš v tomto článku.