Na daleké cesty můžete mít sebepřipravenější harmonogram, ale přesto se plány mohou změnit. Což může přinést zajímavé a neočekávané zážitky, které vám vaši cestu i fotografické úlovky zpestří. A výlet do Číny nebyl výjimkou. 

Kluci, se kterými jsem cestoval, měli mimo náš itinerář i další přání. A díky touze plnit si tyto sny, jsme viděli pandy, jak snídají v bambusovém háji. Navštívili jsme velkou sochu Buddhy vytesanou do skály a prošli se v oblacích po skleněné lávce.  

Panda Velká

Panda Velká je národním zvířetem Číny a současně je na seznamu zranitelných zvířecích druhů na naší planetě (ohrožená není od roku 2016, kdy se situace populace zlepšila). Pro Pandu jsou rizikové především její obtížné reprodukční schopnosti a také zajímavý fakt, že neumí trávit maso. 

Proto jsou její stravou výhradně určité druhy bambusů. Aby načerpala z potravy maximální množství výživy, musí jíst více méně pořád a šetřit energii omezeným pohybem. Takovou pandí snídani můžete pozorovat na videu. 

Zajímavým faktorem ovlivňující přežití Pandy je i životní cyklus bambusu, který kvete jednou za 40-100 let. A jelikož do květu dá veškerou svou energii, bambus následně umírá. To by bylo samo osobě v pořádku, kdyby ve stejný okamžik nekvetly všechny bambusy stejného druhu téměř na celém světě. Během okamžiku tak zmizí celý bambusový les v širokém okolí a chvíli trvá, než se obnoví. 

V relativně přirozeném prostředí je můžete pozorovat v několika rezervacích na západě Číny, ale mnohem dostupnější pro vás může být pandí muzeum v Chengdu (Giant Panda Museum 大熊猫博物馆). 

Připravte se ale na nemalé množství lidí. Proto se vyplatí mít objektiv s velkým rozsahem zoomu. Když už najdete dobré místo, jen stěží pohodlně vyměníte objektiv. Na cestování jsem si oblíbil skvělou kompaktní kombinaci Nikon Z50 s objektivem 18-140 mm. 

Buddha ve skalách

Od rána vydatně prší. Vypadá to na déšť po celý den, a tak na poslední chvíli měníme plány. Kousek na jih se nachází Leshan [Le-šan 乐山市] a velká socha Buddhy (71 m) vytesaná do rudé skály. Přijíždíme k nádraží. A jelikož tato trasa nebyla v plánu, tak nemáme koupené lístky dopředu přes internet. 

Takže nás čeká tradiční maraton… Nádraží v Číně bývají velkorysá a rozsáhlá, mnohdy naběháte kilometry, než se dostanete ke správné pokladně. Těch, které totiž umí obsloužit cizince, je na celém nádraží jen pár. A ne vždy jsou dobře označeny. 

Po 40 minutovém bloudění ji máme. Jelikož je před námi mnoho lidí, stojíme současně ve třech frontách. V jedné frontě se již blížíme a vypadá to nadějně, a ejhle, pokladna z technických důvodů zavírá. Uf, ve druhé frontě se podařilo dostat se až ke koupit lístků. Paní se snaží opsat pro ni složitá jména z našich pasů. Tak a máme lístky, dobíháme rychlovlak a jedeme do jednu hodinu vzdáleného Leshanu.

Kupujeme lístky na loď, která jede po řece kolem mohutné rudé skály. Můžete si však zvolit i pěší cestu a jít do skály vytesanou cestou kolem sochy. Mohutnost sochy si více užijete při cestě pěšky, ale pokud ji chcete vidět vcelku musíte lodí. A aby se vám vešla do záběru socha celá, je lepší širší ohnisko tak mezi 35-50 mm a na detaily pak 50-100 mm (ohnisko je uvedeno pro plnoformátový snímač). 

Na snímku s detailem hlavy je vidět projev panningu (neboli švenkování) vlevo na skále již při čase 1/100s.

Asi po 20 minutách se před námi objevuje obrovská socha Buddhy, vytesána přímo do skály. Palec na jeho noze je velký jako člověk. Po návratu na břeh hledáme způsob, jak pokračovat na naše ubytování v pohoří západně od Changdu, kousek od národního parku Pandy Velké. 

Místo návratu k rychlovlaku jsme se zkusili na cestu zeptat místních. Zdálo se to jako fajn nápad, jelikož jsme trochu doufali, že nás svezou mikrobusem. Oni nás ale odvezli pouze na zastávku autobusu, kterým jsme pak pokračovali dál, což byla asi tak 3x delší cesta. 

Unaveni už jsme ani nedoufali, že do večera stihneme dorazit na ubytování. Když odcházíme z nádraží, zastavuje nás taxikář a nabízí nám odvoz. Ukazuji mu připravený čínský název ubytování. Pán nabízí skvělou cenu a komfort Mercedesu. Se zapnutou GPS na mobilu spoléhám, že chlapík opravdu ví, kam jedeme. Bylo vidět, že v této oblasti ještě nikdy nebyl, ale zvládl nás dovést až na náš hotel.

Bylo to jedno z nejluxusnějších ubytování, které jsme měli. V ceně byla veliká rautová snídaně a také vstup do místního wellness. Deset bazénků s různě teplou vodou, bylo pro nás po téhle výpravě to pravé.

Skleněná lávka

V Číně jich je několik, ale žádná z nich nebyla přímo na naší trase. Jednu jsem našel, ale znamenalo to trochu zariskovat a odbočit z naší trasy při návratu do Pekingu. Jelikož vše muselo klapnout zcela přesně, po vystoupení z rychlovlaku jsme měli pouhých 30 h na to, se dostat do 2 h vzdáleného pohoří. Tam se ubytovat, dostat se do hor ke skleněné lávce a brzy ráno zase zpět na rychlovlak směr Peking. 

Hned po vystoupení z vlaku se mi podařilo domluvit dodávku, která nás vezme do hor a druhý den ráno se pro nás vrátí a odveze nás na vlak. Skvělé. Vypadá to, že náš plán by mohl vyjít. Domluvená cena dávala smysl a tak jen jedna důležitá poučka: Pokud můžete, rozložte celou platbu do zálohy a doplatku později. 

Sotva jsme dorazili a už nás vezou na policejní stanici. Chvíli trvalo, než se všechno vysvětlilo, ale byl to hodně kovbojský zážitek. Hotel nedokázal ověřit naše pasy, a tak to musela udělat místní policie. 

Ta bohužel nemohla pochopit, proč do oblasti, kam se jezdí minimálně na 3 až 4 dny, strávíme pouze necelých dvacet hodin. Nechápali, že víc času nemáme a že pak spěcháme na letadlo domů. Naštěstí se podařilo díky majitelce hotelu, která uměla plynule anglicky, odbourat mírnou nervozitu a vše dobře dopadlo. Do hor nás pustili a pasy do rána vrátili. Tohle bylo těsné.

Věci jsme zahodili na hotelu a rychle do hor. I když jsou celé v mlze a vůbec je nevidíme, cíl je jasný.

Deštivé počasí je zralé spíše na akční kameru, zvláště při procházce na skleněné lávce. Ale foťák vám díky většímu dynamickému rozsahu a možnosti použít přechodový filtr, umožní zachytit krásně vykreslené mraky a detaily ukryté ve stínech v údolí. 

Když přicházíme ke skleněné lávce přilepené ke svahu tisícového vrcholu, mraky se postupně protrhají. Naše kroky opatrně našlapují na průhledné desky, a my zažíváme šokující chvíle. Po nějaké chvíli si člověk na chůzi v oblacích zvyká a začíná si ty výhledy užívat.

Ještě než se setmí a vracíme se na hotel, zvládneme výstup po strmých schodech až na vrchol, kde se nachází chrám. Cestou k vrcholu, nás opět zakryly mraky a spustil se déšť, ale chrám se nacházel nad touto linií mraků a my se tak ocitli doslova v nebi.

Během chvíle opět začalo pršet. A tak jsme se vydali na rychlý sestup, abychom ještě stihli vyrazit do údolí řeky. Procházíme soutěskou mezi skalami zbarvenými do ruda.

Kolem nás je mnoho vodopádů, mostů a brodů přes řeku. Opatrným krokem jsme došli až na konec nádherné a kluzké stezky zakončené tunelem z vistárií. 

Vyplatilo se mít fotoaparát připravený po ruce. Na fotku níže jsem totiž měl jen několik vteřin. V prvním okamžiku jsem chtěl počkat, až dívka odejde, ale pak jsem si uvědomil, že s ní je to prakticky dokonalý záběr. A tak jsem se rychle přikrčil k zemi, abych byl ve správné výšce, a už jen doufal, že snímek nebude příliš rozmazaný.

Večer na hotelu, jsme s paní vedli dlouhý a poutavý rozhovor. Ráno pro nás její rodina připravila skvělou snídani. Další komplikace naštěstí nenastaly, řidič dostál svému slovu a čekal na nás na domluveném místě.

Ještě nás čeká poslední cesta do horské oblasti, která si mě zavolala. Vydávám se sám k jedné z Tibetských posvátných hor a o dobrodružství nebude nouze.