Přemýšleli jste někdy o tom, že byste se naučili potápět s přístrojovým vybavením jen kvůli tomu, abyste si vyzkoušeli fotografování pod vodou? Nechte se nalákat na tajemství, která mořské vody skrývají, a podívejte se, co vlastně fotografovat v moři.

V prvním části potapěčsko-fotografické minisérie jsem se snažil o obecný pohled na fotografování pod vodou. V té druhé se zaměřím zejména na fotografování pro potápěče s přístrojovým vybavením a velmi stručně nastíním problematiku potápění k vrakům, potápění do jeskyní a nočního potápění.

Potápění s přístrojovým vybavením

Je jen málo míst na světě, kde můžete skočit ze břehu do vody a uvidíte věci nevídané. Běžná praxe je taková, že si musíte najít potápěčskou agenturu, která vás za příslušný poplatek zaveze na zajímavou lokalitu. Někdy se potopí divemaster s vámi, ale běžnější je, že vám jen nakreslí profil ponoru a popřeje hodně úspěchů.

Aby vás agentura vzala na potápění, musíte mít certifikát pro potápění. V Česku se nejběžněji vystavují certifikace PADI a CMAS. Certifikací existuje celá škála, ale nejběžnější jsou certifikace typu OWD (Open Water Diver), která opravňuje k ponorům zhruba do 15 m a certifikace typu AOWD (Advanced  Open Water Diver), která opravňuje k ponorům do 40 m.

Pro přístrojové potápění potřebujete vybavení. Kromě základu, tj. maska, ploutve a šnorchl potřebujete ještě neoprenový oblek, vyvažovací vestu neboli žaket a dýchací automatiku. Cena vybavení začíná na několika desítkách tisíc. Vybavení je možno si zapůjčit u potápěčské agentury. Při fotografování pod vodou musíte samozřejmě dobře vidět. Ti „brýlatí,“ ke kterým patřím i já, potřebují masky s výměnnými dioptrickými skly. Další možností jsou dioptrické čočky, běžné nebo multifokální. O fotoaparátech pro fotografování ve vodě jsem se již zmínil. Svůj fotoaparát si každý vybere dle svých nároků na kvalitu a dle finančních možností. Pro serióznější práci je vhodné umístit fotoaparát na konzolu společně s lampou nebo bleskem.

Začínáme fotografovat v hloubce

Při ponorech v moři se setkáte s nejrůznějšími terény. Při břehu jsou nejčastější mělké plošiny, většinou bez bohatšího života. Na ně navazují stěny spadající kolmo dolů. Na stěnách je život mnohem bohatší díky neustálému proudění vody. Na různých místech narazíte na jeskyně. Mohou to být jen větší díry nebo i rozvětvený labyrint. V jeskyních se štěstím narazíte na větší ryby, jako je například kanic nebo tuňák. Dá se prý zahlédnout i máčka, což je jadranská verze žraloka, ale já se s ní nikdy nepotkal.

K jeskyním mám velký respekt, protože na jejich dně je vždy nějaký sediment. Někde téměř nic, jinde silná vrstva. Po zvíření většího množství sedimentu vlastními ploutvemi poklesne viditelnost na pár centimetrů. Jeskynní potápěči problém znají a tahají s sebou vodící šňůru, aby se mohli snadno vrátit. Pro nadšeného začátečníka ovšem může být návrat ze zakalené jeskyně problematický.

Tak jako na souši platí i ve vodě, že nejsnazší je zachytit to, co se nehýbá – mořské houby, rohovitky, korály, mořské plže. Ryby jsou velmi zajímavými objekty, ale zjistíte, že jsou neskutečně rychlé, takže výsledkem pokusu o snímek může být jen barevná skvrna. A věřte, že čím je ryba větší a hezčí, tím rychleji prchne.

Impresivní je vždy fotografování dravců.  V lokalitě zvané Mérouville poblíže města Bonifacio na Korzice vás divemaster zavede ke stádu obrovských kaniců hnědých, kteří za kousek masa rádi pózují. Není to sice jako laškování se žraloky, ale koukat se takovému padesátikilovému chlapíkovi do očí zážitek opravdu je.

Nejcennější je samozřejmě to, co si „ulovíte“ sami. Rád fotografuji murény. Malá muréna se před vámi většinou schová hlouběji do své díry nebo uteče. Ta na následujícím snímku byla opravdu velká a vůbec se nebála. Bál jsem se já, ale touha po originálním snímku byla silnější. Jen jsem celou dobu myslel na to, zda se zakousne do objektivu, nebo do mé ruky.

Větší poklady se v moři ukrývají hlouběji. Snímek z Korsiky zachycuje trs rohovitky červené zvané Gorgonie. Ty mají v hloubce temně fialovou barvu a vypadají dost fádně. Když na ně ale posvítíte zblízka, tak rozkvetou v nádherné červeni.

Nádherné záběry se dají pořídit zejména na stěnách, které kolmo padají do hloubky. Díky neustálému proudění jsou stěny plné života. V prohlubních stěn žije spousta malých ryb a vzácně lze spatřit i langustu nebo ráčka. Na následující fotografii je trs sasankovců.

Vděčným živočichem k podmořskému fotografování jsou chobotnice. Někdy před vámi prchne, ale jindy docela ochotně pózuje a je zvědavá, co jste zač. Chobotnice mají fantastické mimikry a během okamžiku změní barvu i strukturu kůže a splynou s mořským dnem. Nejlépe se fotografují v noci, kdy nejsou tak plaché. Když se chobotnice zlobí, vypustí inkoustový mrak na oklamání útočníka a snaží se utéct na opačnou stranu. 

Ve vodě lze najít i různé rarity. V přístavu Stara Novalja na ostrově Pag jsme se setkali s rybou vybavenou nožičkami a křídly. Díky vybitým bateriím nestartoval správně blesk, takže kvalita je velmi nízká. Nicméně ryba je to opravdu zajímavá a od té doby jsem ji nikde jinde neviděl. Šli jsme tam tehdy kvůli silnému větru, který jinde zvedal velké vlny. Začátek byl neutěšený, protože dno bylo jako smetiště. Pak jsme ale zahlédli ten zázrak – štítníka, který chodil po dně, a když jsme příliš obtěžovali, roztáhl perutě a doslova odlétl vodou o kus dál.

Fotografování při nočních ponorech

Noční potápění je samostatnou kapitolou. Potápěčské agentury je nedělají úplně běžně a většinou si za ně nechají řádně připlatit. Do vody se vstupuje kolem deváté hodiny večerní. Kdo přemůže strach a ponoří se do temné vody, je odměněn zážitky ze setkání s nejrůznější mořskou havětí, která se přes den ukrývá. Na noční ponory se chodívá i ze břehu, kde ve dne nic zajímavého neuvidíte. Když se ale ponoříte v noci a zapnete lampu, tak v kuželu jejího světla uvidíte kus zcela jiné reality. Mořští živočichové překvapení světlem lampy, ztrácejí svoji plachost a hezky pózují.

Pro přístrojové potápění platí tzv. „buddy systém“ a potápěči se potápějí ve dvojici, kde jeden hlídá druhého. Při fotografování je to výhoda, že po „kořisti“ pátrají čtyři oči. Příliš agilní buddy vám může zkazit snímek, když jej nepřimějete otočit kužel jeho lampy při fotografování jinam. Tímto způsobem jsem rovněž přišel o několik jistých snímků, protože byly přepálené díky světlu z více zdrojů.  Následující snímek sépie je z ostrova Brač a mohl to být hezký snímek, kdyby se nepotkala hned tři světla.

V noci se dá „ulovit“ i malý kanic, který ve dne velmi ostražitý a vůbec vás k sobě nepustí.

Fotografování vraků 

Zvláštní kategorií pro podmořské fotografování jsou vraky. Na dně lze vzácně spatřit pozůstatky antických vraků, ale už jen jako obrysy vyskládané ze střepů rozbitých amfor. Četnější jsou vraky z obou světových válek. Mimo lodí jsou na dně i letadla, jako například slavný vrak bombardéru B-17 u korsického přístavu Calvi.

Vraky jsou ponuré a majestátní a symbolizují obrovskou pomíjivost, jak se jich na mořském dně postupně zmocňuje podmořská flora. Zachycení celého vraku vyžaduje dobrou viditelnost. Následující snímek z ostrova Brač není bezchybný, ale zobrazuje rozklad vraku realisticky.

Dobrá viditelnost je spíše vzácná, a když se s ní nepotkáte, pak si pro snímek musíte vybrat jen nějaký výrazný detail, třeba žebřík. Vrak parníku Vassilios leží na boku u chorvatského ostrova Vis a  je opravdu velký, měří 96 m. Díky zborceným příčkám se jím dnes dá proplout. Nemá se to, ale málokdo odolá.

Ráj pro fotografa je na vracích, které si za domov vybraly velké ryby. Jeden takový vrak leží na jižní straně chorvatského ostrova Vis. Je téměř rozpadlý, ale v několika málo zachovaných rourách se zabydleli dospělí úhořovci. Bývají tam i čtyři a jsou velcí až půldruhého metru. Fotografování ryb je obtížné, ale dravci se dají přilákat na kousky masa, a pak si fotograf přijde na své.

Pod vodou lze najít nejen vraky, ale i to co k jejich potopení ve válečných dobách přispělo. Na následujícím snímku je mina, nevím, zda z 1. anebo 2. světové války, ale po zjištění co to je, jsem od ní prchal, seč mi ploutve stačily. Při zpracování v Zoner Photo Studio jsem to pak trošku přehnal s barvami. Ta rez tak svítivá nebyla.

O amatérském podmořském fotografování by se určitě dalo napsat ještě mnoho. Je to o vytrvalosti a učení se z vlastních chyb. Hendikepem je, že pro většinu z nás je možnost potápění v moři omezena nevelkou délkou letní dovolené. Čeští fotografové publikují krásné fotografie sladkovodních ryb z domácích zatopených lomů nebo z rakouských jezer. Je to velmi lákavé, ale potápění ve studené vodě vyžaduje zvláštní vybavení. O tom by ale už musel napsat někdo jiný. Pokud jsem tedy v někom probudil touhu po podvodním fotografování nebo jej k tomu povzbudil, přeju hodně štěstí, trpělivosti a krásných snímků.