Za prvních šest týdnů focení se svou první digitální zrcadlovkou jsem získal čtyři – z mého pohledů zcela zásadní – postřehy. Od toho, za kolik a kde pořídit první foťák, až po to, kde hledat inspiraci k fotografování. Kdybych je znal pár měsíců zpět, tak by mi ušetřily mnoho času a energie, proto bych se o ně s vámi rád podělil.

Fotografování mě vždy lákalo. Nedostatek času a vícero jiných zájmů však vedl k tomu, že naučit se fotit zůstávalo stále pouze v „kolonce“ sny. Snímky z dovolených či oslav pořízené na kompakt záměrně nepočítám. Byla to až práce v ZONER software a zdejší všeobecná posedlost fotografií, která mě konečně nakopla k pořízení první digitální zrcadlovky.

Všechny začátky jsou těžké a za šest týdnů člověk příliš moudrosti nenabere, ale pokud se právě chystáte udělat první krok vstříc fotografiím z vaší první zrcadlovky, snad vám budou následující řádky k užitku.

Samotnému zakoupení mé první digitální zrcadlovky totiž předcházely dva měsíce strávené rešerší. Na co kdo fotí. Co znamená konkrétní technická charakteristika, jak se pohybují ceny, jestli je výhodnější nakupovat v zahraničí, co mi hrozí koupí fotoaparátu z bazaru atd.

Z této mnohdy úmorné snahy bych vypíchl jeden hlavní bod:

1. Ze začátku nepotřebujete techniku za desítky tisíc

Dobré fotky dělá dobrý fotograf, ne dobrý fotoaparát. Dražší fotoaparáty vám práci usnadní, případně rozšíří vaše možnosti, žádný ji však neudělá za vás. I tzv. amatérské zrcadlovky (ne nadarmo nazývané anglicky entry-level) jsou dnes kvalitními přístroji, které vás dlouhou dobu nebudou v ničem omezovat. Nové tělo seženete za zhruba deset tisíc korun, se setovým objektivem se vlezete do částky pod dvanáct tisíc korun.

Já osobně šel ještě dál a tím pádem ještě níže s náklady. Rozhodl jsem se pořídit si fotoaparát starší, z druhé ruky. To s sebou pochopitelně nese jistá rizika, proto jsem si udělal soukromý průzkum zkušeností fotografů s nákupem bazarové fototechniky. Byly z 99 % kladné, dal jsem na ně i co se týče výběru místa, kde svou první zrcadlovku hledat – v bazarové sekci webu Paladix. Zde jsou každý den řádově desítky nových nabídek přímo od fotografií podobně „nakažených“ uživatelů a najdete zde prakticky všechno.

Pokud šlo o stáří, můj limit byl tři roky. Tímto omezením jsem chtěl hlavně zachovat rozumný poměr mezi ISO citlivostí a digitálním šumem. Po dlouhých diskuzích jsem se nechal přesvědčit, že nepotřebuji video. Zpětně s tím souhlasím, účelem nákupu bylo vstoupit do světa fotografie, naučit se fotit, čemuž jsem podmínil výběr. Nakonec jsem koupil tělo Canonu EOS 450D, za necelých šest tisíc. Dva a půl tisíce jsem pak dal za můj první objektiv – Canon EF 50 mm F1,8 II. Ten jsem pořídil nový, protože bych na bazarových objektivech v této třídě nic neušetřil a pevné sklo, protože pro mě byla prioritou světelnost, nikoliv nezbytně univerzálnost. Po zakoupení brašny (bez brašny nebo pouzdra se prostě neobejdu, tohle není kompakt) se konečné náklady zaokrouhlily na osm tisíc šest set korun. Záleží samozřejmě na každém, kolik chce investovat do svého nového hobby, ale vím, že zažitá představa – čím dražší foťák, tím hezčí fotky – je mylná.

Ať budete mít na začátku jakékoliv fotky, je pravděpodobné že budete mít stejně jako já ohromnou potřebu je všem ukazovat, bez ohledu na jejich kvalitu, to ale souvisí s druhým bodem:

2. Jakmile začnete, není cesty zpět

Toto berte i jako varování. Viděl jsem to u ostatních a nemyslel si, že mě to taky postihne. Ovšem: Fotografie je návyková. Uvědomil jsem si, že velká část mých myšlenek se vrací do fotobrašny, hlava uvažuje o tom, kde a co chci fotit, strávím značné množství času u počítače prohlížením hezkých fotek a stejně dlouhou dobu hledáním zkušeností ostatních s technikou nebo sledováním, jestli můj vysněný objektiv alespoň trochu nezlevnil. Tímto způsobem se do mého rozpočtu již po neuvěřitelně krátké době vkradla také nová položka: úspory na objektivy.

Varování je o to důraznější, že fotografie má moc změnit vám život. Je to krásný, ale také nákladný koníček a teď nemluvím vůbec o penězích. Na vánoce jsem daroval přítelkyni Fujifilm Instax. A dostal jsem Polaroid. Prostě blázni do fotky, rovnou. Proto vás varuji: Fotografování chce čas, prostor a mnoho energie. S tím souvisí další moudro z dílny úplného začátečníka:

3. Fotografování je řemeslo a umění zároveň

Nikdo se nenarodí vynikajícím fotografem. Ať by byl nadán sebevětším vizuálním talentem, musí se naučit základy fotografie. Proto je u nás na blogu i všude na internetu tolik článků o expozici, kompozici a ostření, proto vycházejí stále nové a zajímavé fotopublikace, proto je fotografie středoškolským i vysokoškolským oborem. Základy fotografie nejsou samozřejmostí a dostat se z fáze „fotím na zelený obdélníček“, do fáze opravdu využívám toho, co mi zrcadlovka nabízí, chce mimo jiné i studium těchto základů. Konverzace mých kolegů v práci mi přišla na začátku jako lekce maďarštiny pro pokročilé – samé ISO, crop a bokeh. Dodnes někdy omylem řeknu, že zrcadlovka má uzávěrku.

Proto čtěte. Náš blog. Jiné weby, je jich více než dost. Kupte si knížku – já si k Vánocům pořídil tuto a snad vám budu moci výsledky některých experimentů v budoucnu ukázat. Jděte taky na výstavu a prohlížejte si fotky ostatních. Ukládejte ty, co se vám líbí, a myslíte si, že byste je mohli zopakovat. Nejdůležitější je však:

4. Fotit, fotit, fotit

Foťte. Pořád. I když z toho možná 90 % fotek nebude ani ostrých a těch 10 % nebude pěkných, jiná cesta k opravdu vydařeným fotkám není. A to vám potvrdí každý fotograf. Zkoušejte si různé žánry, postupujte třeba podle tutoriálů.
Experimentujte. Foťte své blízké, foťte při každé příležitosti, foťte jednoduše všechno. Jen praxí se zdokonalíte, najdete své téma a vlastní styl.
Jsem v tom s vámi.