Vracíte se po celodenním výletu domů jen s pár záběry? Nebo přímo vyrazíte za účelem focení do lesa, ale tam vás múza opustí? Buď už máte za sebou desítky tisíc přírodních fotek a hledáte jen třešničky na dortu, nebo možná míjíte příležitosti, které se vám nenápadně naskýtají podél cesty. Podívejte se s námi na typické případy.

Co se týče focení, v přírodě máte obrovskou volnost. Můžete si chodit (téměř) kamkoliv a fotit cokoliv. Jenže i v tom je kámen úrazu. Co vlastně ze všech možností vybrat? Některé záběry se přímo nabízí, takže pokud například absolvujete cestu na Mount Everest, určitě přijdete se skvělými pohledy na majestátní pohoří.

Ale v tomto článku se zkusme podívat na mnohem běžnější přírodní zákoutí, kterých je kolem tolik, že už je ani člověk nevnímá a tím přichází o spoustu fotografických příležitostí.

Celkové záběry, ale i detaily a panorámata

Záběry na okolní kopce a hory jsou klasika, která nevymizí. Platí zde základní poučky, že horizont nemá být uprostřed, hlavní bod umístit ideálně podle pravidla třetin a další pravidla pro kompozici krajin.

Neměli byste zapomínat i na rozšíření záběru vytvořením panorámatu. Stejná scéna potom vypadá úplně jinak.

Když už jste se dostali do místa s rozhledem, zkuste se dívat i po detailech. Ohnisko kolem 20.0 mm (v přepočtu na full-frame) bývá běžné. A pokud máte dokonce možnost fotit s teleobjektivem od 400 mm výše, můžete „vyzobávat“ malé zajímavosti všude okolo. V tomto případě byla zajímavá louka s jediným stromem a pasoucími se ovečkami.

Cesty

Kromě luk existuje i celá řada jiných „detailů“ a jeden z nejvýraznějších jsou cesty. Je potřeba hledat ty se zajímavou geometrií.

Nemusíte za každou cenu hledat cesty asfaltované a ani v dáli. Vhod přijdou i stezky, po kterých právě jdete.

Houby a malé rostliny

Dostáváme se ke skutečným detailům. Houby v mechu nebo květiny v trávě jsou fotogenické, byť kolem nich nemusí být hezké okolí. Stačí si dřepnout a rostliny fotit zblízka a z jejich výšky. Výhodou je použití delšího ohniska, které více rozostří pozadí.

Detaily plodů na stromech

Podobně detailní záběry nafotíte ve správné sezóně také v korunách stromů, obvykle poblíž vesnic. Nesmí příliš foukat vítr, protože hloubka ostrosti je malá a při větších pohybech se plody snadno mohou dostat mimo bod zaostření.

Stíny

I v případě, že kolem vás není žádné ovoce, jsou stromy fotogenické. Soustřeďte se na to, jak slunce  promítá stíny listů na kmen nebo na jiný relativně rovný povrch, kde obrysy vyniknou.

Protisvětlo mezi listy

Kromě pohledu po směru slunečních paprsků je efektní i snímek proti nim. Zvlášť v lehké mlze nebo ranním oparu, kdy je dráha paprsků viditelná ve vzduchu.

Siluety

Není-li k dispozici mlha, je tu stále hra se světlem, ale v jiné formě. Zkuste v přírodě hledat siluety.

Je to vlastně využití omezení fotoaparátu ve svůj prospěch. Senzor nezvládne pokrýt celý světelný rozsah scény, takže pokud do záběru vtěsnáte najednou velmi světlé pozadí a velmi tmavý objekt v popředí, zůstane „správně“ nasvícené jen jedno z toho (pokud nepoužijete speciální zpracování jako například HDR). V tomto případě se tedy ostří na subjekt vpředu, zatímco čas expozice je nastavený tak, aby světelně správně byl zadní plán.

Zátiší s trávou nebo mechem

Vedle listí je k dispozici další anonymní prvek, kterým je tráva, případně mech. Je výhodné najít nějaký další bod, který dodá fotce na zajímavosti – například pařez, kořeny stromu nebo menší kytičky. Tady jsem použil i velmi nízkou clonu, abych vzdálené části ještě rozostřil a celek působil jemněji.

Rovné stromy v lese

Pravidelnost je fotogenická, takže pěkně udržovaný les na snímku vynikne:

Na druhou stranu neškodí ani kontrast rovných kmenů a divokých rostlinek pod nimi:

Všimněte si, jak lze jedno téma pojmout fotograficky úplně odlišně. Zatímco první snímek byl širším ohniskem 30 mm a vysokou clonou f/8, druhý je naopak pořízený lehčím teleobjektivem 85 mm a schválně rozostřen pomocí clony f/1.8.

Toto a mnohem víc

Ukázali jsme si běžná zákoutí, kolem kterých pravděpodobně jdete na spoustě výletů a byla by škoda je minout bez povšimnutí. Výčet tady samozřejmě nekončí a rozhodně doporučuji se dívat po dalších příležitostech. Vhodná mohou být například jezírka, ale i malé kaluže (a v nich odrazy okolní přírody), lidské výtvory jako jsou vzdálené hrady, kapličky či navršené kamenné mohyly, a samozřejmě i zvířata, která po cestě náhodně potkáte. Základem je mít oči otevřené a nebát se fotit i to, co vypadá úplně běžně.