Portrétní fotografie je jednou ze základních fotografických disciplín. I tento žánr má svá specifika, na která je dobré při focení pamatovat, abyste dosáhli co nejlepších výsledků.

Každý fotograf pojem portrét chápe jinak. Nemám na mysli samotný styl, nasvícení, či pózu, ale základní otázku, kolik z člověka vlastně zabrat. Asi nejčastější je portrét typu „hlava a ramena“, kde obličej na záběru dominuje a není problém z něj vyčíst emoce a vidět všechny detaily.

Toto řešení lze rozšířit směrem dolů, takže se do záběru dostanou i ruce, případně část okolí.

Nicméně v některých případech se za portrét považuje i velmi široká fotografie zachycující člověka v kontextu jeho okolí. Může to být profesor ve své pracovně, následující fotografie by zase mohla být portrétem gymnastky.

Poslední typ snímků ale v tomto článku pominu a budu se soustředit na detailnější záběry ilustrované na začátku.

Ohnisková vzdálenost aneb použijte „správný zoom“

Pro portréty se obvykle používají ohniska od 85 mm do 135 mm (přepočítáno na full frame). Nižší ohniska, řekněme po 50 mm, nás nutí přijít tak, že hlava na fotografii bude kvůli perspektivnímu zkreslení vypadat příliš deformovaně, za což nás model/ka nepochválí. Naopak delší ohniska použít lze, jen někdy přijdeme o 3D efekt a snímky mohou vypadat ploše a méně efektně.

Co nejnižší clona zaručí nerušivé okolí

Kromě typických ohniskových vzdáleností je tu i další obvyklé nastavení fotoaparátu – co nejnižší clonové číslo. Dovolí nám zaostřit na portrétovanou osobu a krásně rozostřit pozadí, takže neruší, a model je v tu chvíli na snímku ve středu pozornosti.

Bohužel k běžným zrcadlovkám se senzorem 1,5x nebo 1,6x menším než full frame se často dodává objektiv typu 18-55/3.5-5.6.  Na dlouhém konci se dostáváme k ohnisku 55 mm x 1,5 = 82,5 mm v přepočtu na full frame a tedy krásné ohnisko pro focení portrétů. Jenže v tu chvíli nelze použít nižší clonu než stále celkem vysokou f/5.6.

Proto je velmi oblíbený levný objektiv typu 50/1.8, se kterým se dostaneme na podobné ohnisko, ale s clonou výrazně nižší. Je to jeden z ideálních kandidátů na portrétní objektiv pro začátečníky.

Pro fotoaparáty typu full frame jsou dostupné objektivy, které zvládnou pozadí rozostřit ještě více. Jedním z extrémů je například velmi světelný Canon 85/1.2. Oproti předchozím objektivům je ale drahý a těžký.

Správně zaostřete

Při využití nízké clony dostaneme malou hloubku ostrosti. I když intuitivně víme, že máme ostřit na osobu na fotce, nemusí to stačit, protože nemusí být ostrá celá. Je proto potřeba ostřit na její oči. Pokud ani obě oči nejsou zároveň ostré, je lepší ostřit na bližší z nich.

Výjimkou je případ, kdy jedno oko je zakryté. Pak ostříme na druhé.

Zde se pohybujeme v tak malých tolerancích, že i u profesionálů běžně dochází na některých snímcích ke špatnému zaostření – může to být chyba ovládání fotoaparátu, omyl automatického ostření nebo drobný pohyb modelky těsně před stiskem spoustě. Je vždy lepší pro jistotu vyfotit portrétů více a vždy znovu zaostřit.

Pokud i přesto dostanete neostrou fotografii, můžete ji zkusit zachránit doostřením v Zoner Photo Studiu.

Nebojte se fotografovanému poradit

Neexistuje jediný univerzální návod pro to, jak by k vám měla být fotografovaná osoba natočená. Může k vám stát zády a i přesto můžete pořídit zdařilou fotografii. Nezkušeným modelům je ale dobré umět poradit.

Upozornil bych zejména na dvě věci – všimněte si natočení těla a natočení hlavy relativně k fotoaparátu.

Model-začátečník si téměř vždy stoupne čelem k vám (tj. k fotografovi) a dál neví, co má dělat. I taková póza může vyjít, ale nesluší všem.

Většinou elegantněji působí, když danému člověku řeknete, ať si stoupne lehce bokem k vám. V tu chvíli má navíc dvě možnosti, jak natočit hlavu – buď opět přímo k fotoaparátu, jako na fotce výše, nebo lehce bokem, zatímco očima stále sleduje fotoaparát. Tato druhá póza působí mnohem sofistikovaněji.

Samozřejmě, nemusí se na vás dívat vůbec. Všimněte si, že na této fotografii je modelka netypicky natočená přesně bokem k fotoaparátu.

Úhel focení

Na téměř všech ukázkových fotkách jsem fotil z výšky modelčina pohledu, což je nejčastější varianta. Focení z podhledu je ošemetné, protože pokud se na vás model/ka podívá, musí sklopit hlavu, a tak se mohou objevit dvě brady. Obvykle se tedy nedoporučuje.

Můžete ale vyzkoušet focení shora. Záběry působí opět jinak a dvě brady zde nikdy neuvidíte. Naopak dojde k natažení kůže na krku, takže lidé budou vypadat spíše štíhleji – a to jim rozhodně vadit nebude.

Kompozice

U portrétu platí obvyklá kompoziční pravidla, i když spoustu z nich v omezeních této fotografické disciplíny často nevyužijete. Je ale třeba sledovat pozadí za modelkou. Pokud jí z hlavy nebo z ramenou roste strom či jediný sloup v širokém okolí, je to chyba.

Existuje i další pravidlo specifické pro focení lidí: Pokud se osoba dívá bokem, pohled by měl směřovat do té části fotografie, kde je více místa. V opačném případě by se fotografovaný díval „do zdi“, což působí podivně.

Experimenty jsou velkou výhodou

Záběry podle pravidel lze zvládnout poměrně rychle. Teprve poté ale začíná zábava s přemýšlením a experimentováním, jak pořádně využít prostředí kolem, aktuální počasí nebo improvizační schopnosti modelky. Pokud se všechny tyto „ingredience“ sejdou, dostanete fotografie, které hned tak někdo nemá.