Přirozené světlo bývá pro fotografování nejlepší. Ne vždy má ale ideální směr a intenzitu. Existuje ale jednoduchý způsob, jak vše vyřešíte. Stačí sáhnout po odrazné desce a světlo nasměrovat, kam potřebujete.

Odraznou deskou (v angličtině reflector) může být prakticky libovolná plocha, která dokáže odrazit světlo. Velmi často se tak například v ateliéru setkáte s odraznou deskou ve formě klasických polystyrenových desek. Jsou totiž levné, lehké a můžete je opatřit barevným nátěrem pro dosažení požadovaného efektu.

Sofistikovanějším řešením jsou odrazné desky, které zakoupíte v obchodě s fotopříslušenstvím. Jsou to textilie natažené na kovový rám, které snadno složíte do lehce přenositelného a skladného balíčku.

Nejběžnější variantou bývají desky označené „5 in 1“ (pět v jednom), kdy máte v rámci jedné desky k dispozici hned pět různých povrchů.

Nejčastěji odrazné desky využijete při fotografování portrétů nebo také v makrofotografii a produktové fotografii.

Povrchy odrazných desek

Základním povrchem odrazné desky jsou:

• bílá barva,
• černá barva,
• stříbrný metalický povrch,
• zlatý metalický povrch.

Pátou částí systému 5 in 1 je difuzní plocha. Neslouží jako odrazná deska, ale jako difuzor pro změkčení světla, které plochou prochází.

Bílý povrch – nemění barvu a charakter odraženého světla. Světlo je příjemně rozptýlené a velmi přirozené. Často se používá na projasnění stínů způsobených tvrdým slunečním světlem. Stejnou funkci zastane i v ateliéru při použití tvrdších typů světla.

Stříbrný povrch – odražené světlo má studenější a intenzivnější charakter. Více modeluje, nepůsobí tak přirozeně a je na fotografii patrnější. Využijete ho ve chvíli, kdy světlo odražené bílou deskou není dost intenzivní.

Zlatý povrch – odražené světlo má podobnou intenzitu jako světlo ze stříbrného povrchu, ale přidává velmi teplý nádech, který se podobá světlu zapadajícího slunce. Ve dne tak můžete napodobit světlo večerní. Hodí se proto zejména při portrétní fotografii.

Černý povrch – na rozdíl od ostatních povrchů světlo neodráží, ale pohlcuje. Využijete ho tedy opačným způsobem. Místo projasnění stínů je můžete prohloubit. Hodí se to, když máte spoustu světla, které je ale natolik rozptýlené, že dostatečně nemodeluje fotografovaný objekt. Přidáním stínu dostane fotografie větší hloubku.

Častým skládáním desky vzniknou na jejím povrchu rýhy a ohyby. Při běžném použití by to nemělo mít vliv na kvalitu odraženého světla a nemusí vás to znepokojovat. Problém možná budete mít  u levnějších výrobků, u kterých se může odlupovat odrazivá vrstva ve větších plochách.

Tvar a velikost odrazných desek

Nejobvyklejším tvarem skládacích odrazných desek je kruh, u větších rozměrů pak obdélník se zaoblenými rohy. Pro různé fotografické žánry také existují odrazné desky specifických tvarů.

Rozšířené jsou také trojúhelníkové desky se zabudovaným madlem pro snadný úchop. Můžete je tak držet v jedné ruce, zatímco ve druhé ruce máte fotoaparát.

Skládací odrazné desky koupíte ve velikosti od desítky centimetrů až po několik metrů.

Malé desky se hodí na fotografování makrosnímků a produktovou fotografii. I když pořizovat na tyto žánry speciální odraznou desku je zbytečný luxus. Při tomto typu fotografie ji můžete směle nahradit složeným papírem nebo malým kusem polystyrenu.

Středně velké odrazky, od průměru zhruba 40 centimetrů, dobře využijte při fotografování portrétů.

Desky s velikostí nad 1,5 metru zase využijete při fotografování celé postavy nebo skupinky lidí. Velké odrazky můžete také alternativně využít jako fotografické pozadí.

Práce s odraznou deskou

Při fotografování statické scény, jako je produktová fotografie či makro, si většinou vystačíte sami. Fotoaparát bývá na pevném stativu, takže máte volné ruce k přidržení desky.

Podobně můžete postupovat i při fotografování portrétů. Většinou ale potřebujete fotoaparát držet v rukou, takže k přidržení desky potřebujete asistenta.

Pokud asistenta nemáte, může vám s přidržením desky pomoci i portrétovaný. Další variantou je speciální rameno pro upevnění odrazné desky, které namontujete na stativ.

Někdy také jde desku opřít nebo přidělat k předmětům, které máte v okolí k dispozici.

Při umístění odrazné desky platí stejná pravidla jako při použití jiných typů světel. To znamená, že čím blíž ji dáte k fotografovanému předmětu, tím bude vůči němu relativně větší a dostanete tak rozptýlenější světlo. Také intenzita odraženého světla bude vyšší.

Pokud pracujete s fotoaparátem na stativu a desku sami ovládáte, mějte na paměti, že fotografovanou scénu pozorujete z jiného úhlu, než je zakomponovaná v hledáčku fotoaparátu. I když z vaší pozice světlo vypadá jako ideálně umístěné, na výsledné fotografii optimální být nemusí. Nezapomeňte proto tento nesoulad při umístění desky zkorigovat.