Na závodech můžete fotit profesionálně nebo jen rekreačně pro svoji zábavu. Druhý přístup vám dává možnost bez jakéhokoliv tlaku zkoušet, co vás napadne. Mohou se vám ale hodit následující tipy a inspirace, ať z akce vytěžíte co nejvíce.

Ukázky pro tento článek jsou pořízené blízko rakouského města Zell am See, kde jsem byl na dovolené a shodou okolností tam jeden den probíhal závod Ironman. Znamenalo to uzavřené silnice v okolí, a když tedy nešlo příliš cestovat, měl jsem o to víc času zkoušet na závodnících různé kompozice. Poblíž vedla cyklistická trasa, proto jsou všechny fotky z této etapy závodu.

Fototechnika

Fotit lze objektivem s libovolnou ohniskovou vzdáleností, takže teleobjektiv není nezbytný. Na druhou stranu jsou snímky, které ničím jiným nenafotíte. Takže pokud jdete po portrétech jezdců, nebo dokonce chcete vidět jejich emoce, dlouhé ohnisko budete potřebovat.

Stejně tak není nezbytná úžasná (nízká) světelnost. Vystačíte si i s horším objektivem s nižším rozsahem. Vzhledem k tomu, že jsem závod nečekal, měl jsem s sebou jen dva cestovní objektivy: Ultraširoký 16-35/2.8 a teleobjektiv 70-300/4-5.6. Obojí jsem používal na full frame fotoaparátu Canon R5, ale jak brzy poznáte, ani rychlé ostření není u spousty záběrů třeba.

Bonus je sériové snímání, kdy držíte spoušť a vyfotíte 5 až 20 snímků za sekundu, ale opět se bez něj obejdete.

Zaostřeno na jezdce

Začnu tím, co se asi nejvíc nabízí – snímky jezdců. Pokud se bavíme opravdu o detailech, tak se přece jen rychlost ostření projeví. Moderní bezzrcadlovky zvládají sledovat jezdce, ať se pohne kamkoliv, takže práce s nimi je snazší. 

Ale nezoufejte ani se starším vybavením. I se zrcadlovkou amatérské třídy můžete být poměrně přesní, stačí používat středový ostřicí bod. Výsledné kompozice sice nejsou ideální, ale proto se dělá o něco větší záběr, který pak můžete oříznout a dostat závodníka mimo střed záběru.

Větší záběry

Při širším záběru jsou nároky na ostřící systém nižší, v nejhorším případě se lze připravit s ostřením na danou značku a počkat až k ní cyklista dojede.

Pokud nechcete fotky jen z boku, je ideálním místem zatáčka. Jezdci k vám pojedou přímo a před vámi zatočí pryč. Zajímavé jsou jak přímé pohledy, tak i akčnější náklony v zatáčkách. Skvělou kulisu vytváří i rozostření závodníci v pozadí.

Pokud je to možné, hlídejte si i úplné pozadí snímku, ať v něm nejsou výrazné reklamy nebo barevné popelnice, které odvádějí pozornost. Párkrát jsem musel svoji pozici přehodnotit, protože, i když zatáčka byla jinak skvělá, tak v záběru vadila nádoba na plastový odpad.

Zahrňte popředí

Pro větší hloubku snímku zkuste dát nějaký objekt i do popředí. Tímto objektem může být klidně jiný závodník.

O trochu předvídatelnější popředí tvoří diváci, mezi kterými snadno najdete mezery.

Vyplatí se ale hledat i další průhledy skrz různé otvory kolem. V tomto případě to byla díra v listí. Dostat do ní velmi rychlého cyklistu byla práce na několik pokusů. Naštěstí byl závod dobře obsazený.

Skupina

Samozřejmě nemusíte izolovat jednotlivé cyklisty. Foťte i skupiny jako celek. Kvůli tomu jsem také zvýšil clonu na f/9, což v pochmurném dni vyústilo v ISO 2000.

Pozadí rozmazané pohybem – panning

Běžné je sledování závodníka fotoaparátem, tzv. technika panning, která pohybem rozostří pozadí. Zde je výhodná spíš vyšší clona a nízká ISO citlivost, aby se prodloužil čas. Zase záleží na rychlosti soutěžících, vaší poloze atd., ale dobrý odrazový můstek bývá 1/100 s. Pokud je světla příliš, pomoci může ND filtr.

Je také potřeba vypnout stabilizátor, případně ho nastavit do režimu „panning“, pokud má vaše vybavení tuto možnost.

Efektivnější varianta zahrnuje větší okolí a v něm i popředí, zde opět složené z diváků.

Pro podobný typ kompozice se mnohem hůře hledá správné místo. Takovýto záběr kratším teleobjektivem vás totiž nutí stát poměrně daleko od tratě. Pokud se ale jede v ulici, tak můžete zkusit poodstoupit do strany na křižovatku s jinou ulicí. Pak musíte počítat s tím, že není moc na výběr, co přesně bude před vámi v záběru. V tomto případě bych klidně oželel tři výrazné hasiče, ale bohužel jsem se jim nedokázal vyhnout.

Závodníci rozmazaní pohybem

Trik lze snadno obrátit – foťák bude statický a díky tomu bude vše ostré, jen závodníci se díky delší expozici rozmažou pohybem. Stejně jako v předchozí kapitole je ISO opět nízko, kdežto čas a clona na vysokých hodnotách. Stabilizátor zde začne být opět užitečný.

Zde se projeví účinek úhlové rychlosti. Závodníci, kteří jsou blíž a jedou bokem k vám, se rozmažou výrazně více než ti, kteří jsou daleko a míří přímo na vás. Jde tak kombinovat jednoho rozmazaného závodníka pro efekt a další závodníky v dáli, kteří zůstanou ostří.

Detaily a odlesky

Zkoušel jsem zabrat jen nohy závodníků a kompozice začala být zajímavá spolu s mokrým asfaltem plným odlesků.

Zaujal mě také odraz hlavy na hladině kaluže. Zde jsem musel předem manuálně zaostřit, ale ani clona f/13 hned nevedla k ostrým fotkám, takže jsem na jednotlivých závodnících ostření zpřesňoval, až se fotky začaly relativně dařit.

Diváci

Důležití jsou i diváci, které jsem ale nechtěl otravovat, takže jsem jen vyfotil pár pohledů zezadu. Prioritou pro mě byla vlajka samotného závodu, s ní se opět objevilo víc možností. První bylo soustředit se jen na ni.

Druhou možností bylo zahrnout vlajku jako ilustrační prvek k závodu vedle.

Nebát se a zkoušet

Zpětně si říkám, že jsem mohl zkusit další věci nebo něco udělat jinak, ale celkově mám radost z toho, co se nečekaně podařilo. Snad vám tato série posloužila jako inspirace, kterou využijete při příštím focení cyklistiky nebo jiného závodního sportu.