Focení krajiny není vždy stejné, ale některá pravidla platí pro většinu příležitostí. Pokud si nejste jisti, co na fotoaparátu nastavit nebo jakou fintu použít, aby vaše krajiny vypadaly ještě lépe, poradí vám tento článek.

V předchozích článcích této série jsme probírali, jak fotit krajinu v různých denních dobách a v různém počasí. Tentokrát se podíváme na detailnější nastavení fotoaparátu během focení.

Foťte vždy do RAWu

Použití formátu RAW doporučuji u všech důležitějších focení. Na rozdíl od formátu JPEG obsahuje přesnější informace o barvách jednotlivých pixelů, takže další úpravy na PC budou znatelně lepší a jednodušší. Také nemusíte tolik řešit vyvážení bílé během focení, v počítači jej později snadno upravíte podle chuti. Vše bez ztráty kvality.

Přesnější popis předností RAWu najdete ve článku o formátu RAW.

Zvolte vhodný režim ostření

Teoreticky je lepší strategie použít režim One shot, při kterém aparát jednou zaostří a dál už se o cílový objekt nestará. Tento režim bývá při nehybných scénách o něco spolehlivější a přesnější než režim Continuous (AF-C u Nikonu, AI Servo u Canonu), který se snaží neustále ostřit podle případného pohybu objektu.

Ale když se najednou před vámi například mihne nějaké zvíře, které chcete vyfotit (nebo obrázky krajiny prokládáte focením svých dětí), tak je jednorázové ostření neužitečné a musíte zvolit jiné.

Spolehlivost různých typů ostření závisí na fotoaparátu a často i na intenzitě okolního světla. Například v noci může být One shot viditelně lepší, ale jindy je Continuous stejně dobrý.

Osobně skoro vždy používám režim Continuous, tedy průběžné ostření, ale mám vyhrazené speciální tlačítko, kterým se ostření aktivuje. Spoušť tedy vůbec neostří, což u krajin usnadňuje focení na stativu, kde stačí zaostřit jednou a pak mačkat spoušť, když je světelná situace ideální.

Pokud v režimech stále trochu tápete, určitě si přečtěte, jak správně používat automatické ostření.

Vodováha

Doporučuji použít elektronickou vodováhu, pokud je jí váš fotoaparát vybaven. Pokud ne, vždy máte možnost zapnout v hledáčku nebo na LCD nějaký typ mřížky, která vám pomůže se srovnáním horizontu.

Alternativou vodovah elektronických jsou maličké vodováhy s tekutinou a bublinkou, které se dají vsunout do sáněk blesku. Ale práce s nimi není tak elegantní.

Stativ nebo stabilizátor?

Stativ je při focení krajin klasika, využijete jej obzvlášť při focení za šera nebo s dlouhými ohniskovými vzdálenostmi.

Ale v mnoha případech se bez stativu obejdete. Pokud necestujete sami, tak vám netrpělivost kamarádů často stativ ani neumožní použít. Výhodou je mít ve fotoaparátu nebo v objektivu stabilizátor, který vám umožní flexibilitu za všech okolností..

Nezapomeňte – platí klasická poučka, že při použití stativu je nutné stabilizátor v aparátu deaktivovat. Mohl by naopak vyvolat chvění.

Manuální režim nebo priorita clony?

Volba režimu v dnešní době už není tak zapeklitá otázka. S nástupem bezzrcadlovek (a koneckonců i mobilů a kompaktů) je už před focením vidět, jak bude výsledný obrázek vypadat. Ať už zvolíte manuální režim nebo jiný, vždy v něm bývají možnosti, jak rychle kompenzovat expozici, změnit ISO a podobně. Záleží jen na tom, v jakém režimu se vám pohodlněji fotí.

Většinou je tedy priorita clony stejně dobře využitelná jako manuální režim. Její využití je i jednodušší a rychlejší, protože provede všechna rozhodnutí ve zlomku vteřiny.

Výrazný rozdíl se projeví při focení ve velké tmě s dlouhým časem v řádu mnoha sekund (od jednotek až po stovky). Tehdy bývá měřící systém ve fotoaparátu zmatený a je mnohem bezpečnější fotit na manuální režim.

Při opravdu dlouhých časech se člověku těžko odhaduje, jestli použít expozici 300 nebo 600 sekund. Vždy jde udělat pokusná fotka, ale kdo by na ni čekal 5 minut? Praktické je tedy napřed vyfotit testovací snímek s velmi krátkým časem, ale s citlivostí například ISO 3 200, prozkoumat výsledek, a poté změnit ISO na 100 a zároveň 32x vynásobit čas.

ISO držte nízko

Pro krajinářské focení je typické použití co nejnižší ISO citlivosti, kterou fotoaparát disponuje. Obvykle je to někde kolem hodnoty ISO 100. Některé aparáty a také mobily se dostanou i výrazně níže, ale někdy je spodní limit naopak vyšší.

Výhody nízké citlivosti jsou menší šum a větší dynamický rozsah, což se při pozdějším zpracování  snímků velmi hodí.

Ne vždy je ale možné nízkou citlivost ISO dodržet. O tom více v kapitole o expoziční době.

Clonu vysoko

Naopak nastavení clony držte raději ve vyšších číslech. Není to ale tak, že nejlepší je to nejvyšší z nich, které vám systém dovolí nastavit, například f/22 u full frame objektivů. Bohužel s nejvyššími čísly se pojí efekt tzv. difrakce, takže namísto dokonalého obrazu se bude ostrost ztrácet.

Typické nastavení clony je tedy spíše kolem f/8 až f/16 u full frame objektivů. To například u Micro Four Thirds systému odpovídá cloně f/4 až f/8.

Z toho také plyne, že pro krajinářskou fotografii nejsou příliš důležité světelné objektivy, i když i ty se dají občas využít.

Expoziční dobu různou

Většinou se o expoziční dobu nemusíte příliš starat a jen kontrolujete, jestli automaticky dává výsledky rozumně světlé bez přepalů. Pro kontrolu je nejlepší sledovat histogram a používat korekci expozice, pokud je obraz příliš světlý nebo tmavý. (Fajnšmekři mohou dělat snímky co nejsvětlejší a exponovat vpravo.)

Nejvíce možností pro nastavení expoziční doby máte samozřejmě při použití stativu. Při focení z ruky jsme přece jen omezeni a na delší časy můžeme zapomenout. Ale ani stativ není všemocný. Ve chvíli, kdy fouká vítr do blízkých stromů či trávy, nebo fotíte bouřící moře, které nechcete rozmazat, tak se stejně budete muset omezit na kratší časy.

Bohužel, pokud se k nutnosti krátkých časů přidá i málo světla, pak jsou nutné kompromisy, ať už ve formě nižší clony nebo vyšší citlivosti. Ani kdybyste měli sebelepší vybavení, tak vám v tuto chvíli nepomůže, roli přestává hrát i velikost senzoru.

Bracketing

Užitečná je i technika bracketingu, což je pořízení několika různě exponovaných fotografií na jedno zmáčknutí spouště. Dostanete tak sérii obrázků tmavý – normální – světlý.

Bracketing je užitečný zejména ve dvou situacích. První z nich je pořízení několika zdrojových záběrů pro jejich pozdější složení na počítači a vytvoření HDR fotografie. Tento postup se využívá, pokud je dynamický rozsah scény příliš vysoký a jediný snímek by nedokázal zaznamenat bez ztráty kresby světlá i tmavá místa najednou.

Druhý typ využití bracketingu je mnohem prozaičtější a hodí se hlavně u zrcadlovek, u kterých před focením nemáte přesnou představu o výsledku. Sériovým focením můžete v sekundě získat tři různé fotografie, ze kterých si vyberete později. Osobně tento postup používám velmi často a ze tří snímků jeden hned smažu (buď ten s výrazným přepalem nebo ten nejtmavší).

Na pozdější zpracování mi tak zbývají dvě fotografie. U počítače se rozhodnu a buď použiji tu kvalitnější, nebo kdyby se například ukázalo, že je rozmazaná pohybem, tak mám v záloze druhou, i když třeba s vyšším šumem. Tento postup je při focení velmi rychlý a nezdržuje tolik případné spolucestující.

Hlavně trpělivost!

Znalost ovládání fotoaparátu je důležitá, ale ještě důležitější je být na správném místě ve správnou chvíli. A pokud správná chvíle není, tak třeba i počkat než se podmínky změní. Nejlepší fotky tak dostanete nejen se správnou technikou, ale i s trpělivostí a plánováním. Nebo alespoň s velkou porcí štěstí.