Fotky měsíce jsou si často navzájem podobné a fádní. Toto nebeské těleso nejlépe vynikne ve chvíli, kdy na snímek přidáte i nějaké další objekty, ať už je to obrys krajiny nebo lidská stavba. Přečtěte si, jak vytipovat správné místo a čas a jakým způsobem Měsíc zachytit.

Na první pohled by se mohlo zdát, že když focení probíhá v noci, je k němu potřeba skvělý fotoaparát a objektiv, aby stál snímek za to. Ale není tomu tak vždy. Stačí si uvědomit, že Měsíc je obvykle sluncem zalitý prostor, takže základní nastavení fotoaparátu se bude blížit denním hodnotám. Jsou tu ale jako vždy výjimky a několik dalších věcí ke zvážení.

Co nejdelší ohnisko

Měsíc s krajinou můžete fotit různými způsoby. Smysl dává i širší pohled, kde dominantní bude například obloha a Měsíc i zemské obrysy se stanou doplňky výjevu. Tento postup značně ulehčuje situaci a klade mnohem menší nároky na výběr místa na focení.

Aby Měsíc na snímku ožil, je lepší jej mít větší, což znamená větší ohniskovou vzdálenost. Čím delší, tím lepší, ale tím také komplikovanější hledání správného místa. Následující snímek byl focen ohniskem 150 mm, ale mnoho záběrů v článku je v rozmezí 400 až 600 mm.

Kde Měsíc fotit

Měsíc je bez diskuze, ale co dalšího byste rádi měli na snímku? Obecně jsou ideální stavby s výraznou siluetou tyčící se proti nebi. Při focení chvíli po západu slunce nebo naopak před východem zůstává obloha namodralá a tmavé obrysy na ní vyniknou.

Toto je střední varianta, ale není problém se od ní odchýlit a fotit se sluncem v zádech.

A nebo naopak můžete pořídit snímek v temné noci. To ale obloha příliš světlá není, takže Měsíc musí být velmi blízko vašeho pozemního cíle, aby rozsvítil oblohu kolem. Také musíte pořídit několik různě světlých záběrů, které spojíte pomocí techniky HDR:

Alternativou je využít Měsíc naplno a s jeho pomocí rozsvítit oblohu přímo za vaším cílem:

Jednodušší může být situace ve městech, kde jsou budovy nasvícené. Ale i tak raději počítejte s tím, že budete opět spojovat více fotek (to bych se snažil dělat, i kdybych fotil město samotné).

Čím větší tma, tím víc musíte znát okolí za světla. Jinak se může stát, že čekáte, až se Měsíc posune na správné místo, ale on se místo toho schová za kilometry vzdálený kopec, který ve tmě nevidíte.

Kde a kdy stát

Použití dlouhého ohniska je složitější. U fotek z předchozí kapitoly jsem měl několikrát 600mm objektiv. V tu chvíli jsem stál 1,5 kilometru od rozhledny a v případě brněnských památek dokonce ve vzdálenosti 3 kilometry.

Fotoaparát s teleobjektivem zabírá velmi malý výsek oblohy, takže musíte zajistit, aby se do něj vešel jak Měsíc, tak i vámi vybraný kontext na zemi. Pozice měsíce v libovolný čas je snadno spočitatelná a zobrazitelná jednou ze spousty aplikací (já mám například Sun Surveyor pro Android, ale oblíbená je i The Photographer’s Emphemeris a další). 

Musíte ale znát i vzdálenost a stoupání od místa focení ke zvolené budově nebo krajinné zajímavosti. To lze pro změnu vytipovat z map, i když výsledek nemusí být na 100 % přesný. V každém případě je stejně nutné nechat si při focení větší rezervu, protože Měsíc je při přiblížení velmi rychlý a stačí pár sekund, aby svítil na špatném místě.

Pro ilustraci ukazují záběry níže stejnou scénu, ale přesně dvě minuty od sebe.

Změny se dějí tak rychle, že v hledáčku můžete pozorovat putování tohoto nebeského tělesa a pokud jej chcete mít na konkrétním místě, jediné řešení je vše hlídat a stisknout spoušť ve správnou sekundu.

Udělat následující snímek tedy znamená napřed nastavit stativ s aparátem namířeným na místo, kde Měsíc teprve bude a poté čekat… a v mém případě to pak zkusit ještě párkrát, protože ne vše hned klaplo na jedničku.

Vyplatilo se mi hledat cíle k focení na kopci, pod kterými je pole, kde můžu pobíhat všemi směry. Poté není problém přímo při focení ladit jak sklon záběru (chůzí k budově nebo od ní) nebo horizontální nepřesnosti (pohybem vlevo a vpravo). Pokud budete experimentovat s různými záběry, počítejte s korekcemi spíš ve stovkách metrů než v jednotkách, takže je dobré mít k dispozici dostatek prostoru bez stromů.

Optické problémy

Při focení vodorovným směrem a s vysokou ohniskovou vzdáleností (400 mm a výše) je bohužel občas až příliš dobře patrné chvění vzduchu. 

Tato situace nemá ideální řešení, možná jen doporučení, že bývá lepší použít kratší expoziční dobu. Pak sice dostanete klikatící se obrys Měsíce, ale stále vcelku ostrý. S delším časem by Měsíc působil rozmazaně.

Právě požadavek krátké expoziční doby je problém, když se rozhodnete vyrazit na zatmění Měsíce. Pro další snímek jsem byl u malé kapličky, ke které jsem se musel dostat mnohem blíž než v předchozích případech – asi na 250 metrů. To byla komplikace, protože na takto „krátkou“ vzdálenost bylo zjevné, že při zaostření na kapličku je Měsíc viditelně neostrý a obráceně. Vysoká clona nešla použít, protože při zatmění je světla extrémně málo. Nakonec jsem ani neskládal dva snímky ze stejného místa, ale nafotil si Měsíc o chvíli dřív samostatně a pak ho vložil do fotky s kapličku na místo, kde je pod ním jeho rozmazaná verze.

Je to zábava

Focení Měsíce je netradiční zkušenost a slušné výsledky získáte poměrně snadno. Pro přesně vypočítané fotky je ale potřeba trocha plánování a odvaha vyrazit do noci. V každém případě pobyt ve tmě na čerstvém vzduchu není k zahození a určitě vám přinese spoustu fotografických i jiných zkušeností.