Chystáte se fotografovat sportovní utkání v hale a chcete být dobře připraveni? Tento článek je vám ušitý na míru. Na následujících řádcích si řekneme, jak se s takovým focením v hale vypořádat a odnést si z něj skvělé fotky. Není se čeho bát, tak pojďme na to!

Pokud jdete fotit sportovní zápas do haly, tak se nejdříve někoho zeptejte, zda je nutné mít akreditaci a kde ji případně získat. Jestli jdete na nějakou nižší soutěž, tak akreditace nebude často potřeba, nebo alespoň nebude příliš těžké se k ní dostat.

Akreditace a správné oblečení jsou základ

K získání akreditace je vhodné oslovit organizátora akce, což může být nějaký sportovní svaz nebo klub. V těchto organizacích je nejlepší kontaktovat tiskového mluvčího či vedoucího klubu nebo organizace. Případně můžete zkusit nějaký obecný kontakt, ale vždy je lepší oslovit někoho konkrétního. V každém případě by měl někdo vědět, že budete daný zápas fotit. Alespoň už proto, že pak mnohdy nemusíte platit za vstupné.

Může to vypadat jako hloupost, ale správné oblečení je zásadní. Jsou dvě věci, které byste měli řešit. Správná a čistá obuv a reflexní vesta v případech, kdy je nutná. Pokud vás z haly vyhodí kvůli špinavým botám, tak nevyfotíte nic. Nebo tam – v lepším případě – budete pobíhat v ponožkách. Osobně se mi ještě nestalo, že by někdo kontroloval obuv, ale pokud za sebou trousíte kusy bláta, tak vás z palubovky rychle vyhodí.

V zápasech, kdy je nutné mít oblečenou reflexní vestu, si zjistěte, jestli stačí jakákoliv reflexní vesta (třeba ta, kterou máte v autě), nebo je nutné sehnat oficiální vestu organizace, kterou vám většinou půjčí při předání akreditace..

Výhody a úskalí focení v hale

Akreditaci, vestu a čistou obuv už máme, tak můžeme přejít do haly na palubovku. Při prvním focení v hale vás může zaskočit, že jste takřka na čáře ohraničující hrací plochu. Hru tak máte přímo na dlani, ovšem přichází s tím i jisté nevýhody.

Jedním ze záporů může být málo místa, které vám organizátor často ještě zmenší na určitou část plochy. Když se pak na daném zápase sejde víc fotografů, bývá problém najít kousek místa na focení. Typickým příkladem je focení hokeje, kde je jedním z nejlepších míst na focení mezi střídačkami, a právě zde je obvykle velmi nabito.

Druhým negativem blízkého kontaktu se hrou je samozřejmě bezpečnost. Musíte dávat pozor na hráče, míče, puky… Při uhýbání si velmi potrénujete svůj postřeh. Počítejte s tím, že někdy je kolize tak nečekaná, že jí nelze zabránit. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.

Na druhou stranu, kladem blízkého kontaktu se hrou je, že většinou nepotřebujete dlouhé a drahé teleobjektivy. Zpravidla si vystačíte klidně i s objektivy do ohniskové vzdálenosti 200 mm.

Každopádně se ale neomezujte pouze na fotografie od hrací plochy a zkuste si projít halu. Zjistíte, odkud lze fotografovat a najdete i nějaké nezvyklé pohledy, díky nimž bude vaše galerie jedinečná.

Asi největším negativem focení v hale bývá osvětlení. Mívá různou barevnou teplotu, někdy je tvořeno  z více druhů zářivek, žárovek apod. a k tomu je ještě často nedostatečné. S tímto problémem budete zřejmě také bojovat a nezbývá nic jiného, než to poté vyřešit v Zoner Photo Studiu.

Jakou výbavu na focení sportu v hale?

Obrovskou výhodou focení v hale je konstantní množství světla po celou dobu utkání. Nemusíte ani řešit ochranu proti dešti, prachu, hlíně a denní doba zápasu vás také nemusí zajímat. Podle toho si také vyberte vybavení, které si vezmete s sebou. Stálé podmínky usnadňují nejen výběr, ale také úpravu fotek.

Při výběru objektivů hraje hlavní roli světelnost, ale určitě nezapomínejte také na rychlost ostření. Jelikož sportovní haly nejsou moc dobře osvětleny, tak budete potřebovat co nejnižší světelnost. Osobně bych doporučil objektivy se světelností f/2,8 a vyšší. Někdy trochu přicloním, ale maximálně na hodnotu f/3,5, víc určitě ne.

Najdou se samozřejmě i výjimky a existují sportovní haly s velice dobrým osvětlením, například DRFG Aréna, kde hraje hokejový klub HC Kometa Brno. Ale takových případů moc není. Pokud jde o ohniskové vzdálenosti, osobně si vystačím s jedním širokým objektivem v rozsahu 18-35 mm (používám Sigma 18-35 mm f/1.8 DC HSM ART) a s jedním univerzálním teleobjektivem 70-200 mm se světelností f/2,8.

Na co dalšího se připravit

I když se mnou teď asi nebude pár fotografů souhlasit, tak při focení v hale je funkce automatického nastavení hodnoty ISO velice užitečná. Běžně se mi pohybuje hodnota ISO v rozmezí 1600 – 6400, to znamená v rozsahu 2 EV. Proto je automatické ISO opravdu dobrý pomocník.

Největší rozdíl v hodnotě expozice způsobuje hlediště s diváky, které nebývá moc osvětleno. Další tip správného nastavení expozice je určený pro případy, kdy fotografujete hokejové zápasy. Zde velkou část fotografie zabírá ledová plocha, tak počítejte s tím, že korekci expozice musíte nastavit trochu do plusových hodnot. Pokud to neuděláte, budete mít fotky příliš tmavé. K vhodné expozici může pomoci také styl měření expozice s důrazem na střed.

Posledním bodem je problém hal, které jsou určeny pro více sportů. Při úpravě fotografií z takové haly totiž zjistíte, že díky různobarevné palubovce máte rozdílně barevné odrazy na pleti a odlišné vyvážení bílé. Tomu navíc nepomáhají ani různobarevné sedačky, jaké jsou například v hale Vodova v Brně, kde má jedna půlka haly modré sedačky a druhá oranžové.

Ovšem když v jedné hale fotíte vícekrát, tak už vás to nepřekvapí a dokážete si s tím v postprocesu snadno poradit. V některých halách může být vhodné si vyvážení bílé změřit napřed a pak ho natrvalo nastavit. Osobně to ale moc nepoužívám a spíš se uchyluji k automatickému nastavení bílé a následně fotografie koriguji v Zoner Photo Studiu.

Pokud máte nějaký vlastní tip, postřeh nebo radu k focení v hale, která v článku nezazněla, napište nám do komentářů!